NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1246.

Jde o hotovou smlouvu trhovou, nikoliv o smlouvu předběžnou dle § 936 obč. zák., zavázal-li se prodatel kupiteli, že mu při jeho sňatku postoupí určitou věc za určitou cenu.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, Rv I 367/21.)
Žalovaná zavázala se roku 1894 žalobci (svýmu synu), že mu postoupí při jeho sňatku svou polovici usedlosti za určitou úplatu, žalobce oženil se roku 1908 a ujal se hospodaření na oné polovici usedlosti, což žalovaná uznala a část úplaty přijala. Ježto se pak zdráhala dodržeti smlouvu, jmenovitě vydati žalobci prohlášení schopné ku převodu vlastnického práva, domáhal se žalobce roku 1920 splnění smlouvy. Oba nižší soudy žalobu zamítly, majíce za to, že tu jde o smlouvu předběžnou ve smyslu § 936 obč. zák. a uvedly mimo jiné v důvodech: Na splnění smlouvy, ježto pro uzavření její vymíněna byla doba žalobcova sňatku, musí naléháno býti do roka po uplynutí vymíněné doby, jinak právo zanikne. Žalobce oženil se v roce 1908. Třebaže ujal se hned po sňatku za souhlasu žalované hospodaření i na její polovici nemovitostí, neuplatnil práva proti ní na sepsání písemné smlouvy, způsobilé ku nabytí knihovního vlastnictví na tyto jí patřící nemovitosti v zákonem stanovené lhůtě, čímž právo jeho zaniklo.
Nejvyšší soud žalobě vyhověl. Důvody:
Dovolání, opírající se o důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. jest ospravedlněno. Odvolací soud zjistil, že žalovaná před smrtí svého manžela v roce 1894 se zavázala oproti žalobci, svému to synu, že mu po jeho sňatku postoupí svou polovici domku a pozemků, že byla postupní hodnota přesně stanovena, že totiž určil žalobce jí vyplatiti 900 zl. = 1800 K a poskytovati jí byt a plniti výměnek co do dávek přesně stanovený a vymezený a dále zjistil, že žalovaná tento svůj závazek uznala i později, když se žalovaný oženil, že žalobce, oženiv se potom, ujal se za souhlasu žalované hospodaření i na jejích polovicích zmíněných nemovitostí, a že žalovaná přijala od něho část postupní hodnoty. Z těchto skutkových okolností usoudil odvolací soud, že strany uzavřely mezi sebou platnou smlouvu, a že žalovaná byla následkem toho povinna žalovanému svou polovici nemovitostí za ujednanou cenu a plnění dávek výměnkářských přenechati, jakmile se ožení. K tomuto právnímu názoru odvolacího soudu jest přisvědčiti. Dovolacímu soudu, přezkoumávajícímu rozsudek odvolacího soudu v mezích návrhů dovolacích jest vzhledem k tomu, že skutková zjištění odvolacího soudu nejsou napadena v dovolání, vycházeti ze skutkového děje, který soud odvolací pokládá za prokázaný, a poněvadž z něho vyplývá, že strany se dohodly jak o předmětu koupě, tak i o kupní, pokud se týče odstupní ceně, dlužno míti za to, že hledíc k ustanovení § 1053 obč. zák. byla mezi nimi již tehda uzavřena platná kupní pokud se týče odstupní smlouva, jejíž splnění bylo odloženo do té doby, až se žalobce ožení. Netřeba se zabývati otázkou, zdali tato doložka jest podmínkou, na níž platnost smlouvy závisela, či zdali ji jest pojímati jako pouhé určení času pro splnění smlouvy, neboť jest zjištěno, že se žalobce v roce 1908 oženil, že žalovaná i potom uznávala svůj závazek smluvní, a že jako splátku na kupní cenu přijala peníz 1200 K od žalovaného, ba ona sama, byvši jako strana slyšena, udala, že by byla se synem, (žalovaným), když jí ty peníze dával, šla »ke kontraktu«, kdyby ji byl o to požádal. Z toho plyne, že odvolací soud pochybil, pakliže zamítl žalobu pokud se týče potvrdil zamítavý rozsudek prvého soudu s hlediska § 936 obč. zák. Neboť, dospěl-li k úsudku, že strany již v roce 1894 uzavřely spolu platnou smlouvu, vyloučil tím již, že by tu mohlo jíti jen o smlouvu předběžnou ve smyslu § 936 obč. zák., jejíž právní podstata záleží v tom, že strany, smluvivše podstatné kusy t. j. ony náležitosti pro smlouvu samu podstatné, které dispositivním předpisem zákona nelze nahraditi, dohodly se na tom, že v určité době uzavřou spolu smlouvu. Jakmile tedy je jisto, že platná smlouva již existuje, nelze více mluviti o smlouvě předběžné dle § 936 obč. zák., a neprávem proto má odvolací soud za to, že nárok žalobce na splnění smlouvy oproti žalované zanikl, proto, že do jednoho roku ode dne sňatku nedomáhal se ho proti druhé straně smlouvající.

Citace:

č. 1246. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 702-703.