Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 1
PDF

Čís. 8746.


Na předsedovi obecního honebního výboru na Moravě (na jeho dědicích) nelze se domáhati na soudě vydání toho, co mu bylo zaplaceno na pachtovném z honitby.
(Rozh. ze dne 28. února 192, R II 38/29.)
Obecní honební výbor v U. na Moravě domáhal se na dědicích po bývalém předsedovi obecního honebního výboru zaplacení 1200 Kč, jež zaplatil zůstaviteli nájemce honitby. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu s poukazem, by dále ve věci jednal a znovu rozhodl. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jak již v rozhodnutí čís. 3232 sb. n. s. dolíčeno, jsou podle § 94 a násl. zákona čís. 4 z 1914 vyňaty ze soudní pravomoci věci upravené tímto zákonem. Věcí upravenou tímto honebním zákonem jest zejména i pronájem honitby a přijetí nájemného, které podle § 25 lze na nájemci honitby dobývati politickou exekucí, a upotřebení nájemného způsobem tomuto zákonu (§ 26) odpovídajícím. Porušením této povinnosti jest, zadržuje-li předseda obecního honebního výboru pro sebe nájemné. Podle § 18 poslední odstavec přísluší zemskému politickému úřadu, by zařídil, čeho třeba, nekoná-li předseda své povinnosti. Jest proto věcí tohoto úřadu, by podle § 18 přidržel předsedu obecního honebního výboru, a jestliže tento mezi tím již zemřel, jeho nástupce, kteří se podle § 547 obč. zák. považují, pokud jde o majetkové nároky a závazky, proti třetím osobám za osobu totožnou se zůstavitelem, k vrácení nájemného. Jest tedy žalobní nárok, pokud jde o vrácení nájemného, z pořadu práva vyloučen. K vůli úplnosti se podotýká, že jinak by se měla věc, kdyby žalobce uplatňoval nároky kotvící v § 93 nyní platného moravského honebního zákona. Podle § 93 mohou ohledně náhrady škod honbou a zvěří způsobených podle dohodnutí s majiteli pozemků býti učiněny úmluvy odchylné od předpisů §§ 68 a násl cit. zák., jimž má se sjednati platnost pořadem práva. Podobný předpis měl i § 82 dřívějšího moravského honebního zákona. Žalovaní sice tvrdí, že v zažalované částce jest zahrnuto 300 Kč nájemného a 900 Kč smluveného paušálu za škody honbou a zvěří způsobené, což by bylo případem § 93. Ale podle § 41 druhý odstavec j. n. rozhoduje, že žalobce opírá žalobu jen o vrácení nájemného z honitby, které podle žalobního tvrzení činí 1200 Kč, a že ani po přednesu námitek žalované strany nezměnil žalobní důvod. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti tak, jak se stalo.
Citace:
č. 8746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 303-304.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).