Č. 2476.

Státní úředníci: Státní úředník nemá právního nároku na povýšení v určitém čase nebo pořadí.
(Nález ze dne 9. června 1923 č. 10.048).
Věc: Václav K. v J. proti ministerstvu financí o pořadí.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 11. října 1921 min. financí zamítlo podání Václava K., finančního tajemníka v J., ze 14. května 1920, 2. července 1920 a 19. listopadu 1920, kterými se domáhal zařazení dle svého předválečného pořadí.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Stížnost vytýká, že úřad neuvážil, zda st-1 neměl býti jmenován dle svého pořadí současně s kolegy C, P. a že úřad nepřihlížel vůbec k ustanovení § 6 min. nař. ze 17. srpna 1916 č. 263 ř. z., kterého se st-1 ve své stížnosti dovolával. St-1 tvrdí, že měl býti jmenován současně s prve jmenovanými úředníky, tedy 30. ledna 1918 a ne o den později. Neboť byla-li podmínkou tohoto jmenování kvalifikace velmi dobrá, že měla u něho vzhledem k tomu, že konal službu válečnou a nemohl proto kvalifikačně se svými kolegy konkurovati, dle § 6 cit. nař.
tato velmi dobrá kvalifikace předpokládána.
Tyto okolnosti uplatňoval st-1 v podstatě již v řízení správním.
Žal. úřad zaujal však stanovisko, že v případě st-lově je dle § 37 služ. pragmatiky pro stanovení pořadí rozhodným den jmenování.
Toto stanovisko žal. úřadu je správné.
Ustanovení § 49 služ. pragm., které jedná o jmenování úředníků do vyšších hodnostních tříd, nezakládá nikterak pro úředníka nárok na jmenování v určitém čase nebo v určitém pořadí, ba naopak praví, že pro povýšení jsou rozhodné zvláštní způsobilost pro příslušné místo, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost, to jest ponechává uváže orgánu jmenování provádějícímu, zda a pokud ten který úředník pro vyšší místo služební se hodí a tudíž i, zda má býti jmenován čili nic.
Není tudíž dle zákona právního nároku na jmenování.
Není-li však právního nároku na povýšení v určitém čase neb v určitém pořadí, nelze seznati porušení subj. práv st-le v tom, že nebyl jmenován současně se svými kolegy již 30. ledna 1918, nýbrž teprve 31. ledna 1918; nebylo tudíž také důvodu, aby se úřad zabýval ustanovením nařízení ze 17. srpna 1916 č. 263 ř. z., resp. § 6 tohoto nařízení, jehož se st-1 k podpoře svého názoru dovolával.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 246-247.