Č. 11462.


Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Řízení správní: I. Obnova řízení nemůže býti povolena, když jde pouze o právní posuzování věci a strana tvrdí, že jí ve vyměřovacím řízení nebyly známy nálezy nss-u, vykládající, jak po stránce právní jest na věc nazírati. — II. Výtku, že určitý předpis dávkového řádu jest v rozporu se zákonem, nemůže poplatník uplatňovati teprve v řízení týkajícím se obnovy řízení. — III. Přiznání osvobození podle § 3 bodu 3 dávk. ř. nař. č. 143/22 Sb. není závislo na osvědčení stpú-u o tom, že převod nemovitostí stal se ve zkráceném řízení přídělovém.
(Nález ze dne 3. října 1934 č. 17863.)
Prejudikatura: Ad III. srov. Boh. A 9137/31, 10139/32.
Věc: Žofie W.-P. v K. (adv. Dr. Alex Čižinský z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími zamítl žal. úřad v cestě instanční žádosti strany za vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, předepsané z převodu nemovitostí uskutečněného na základě trhové smlouvy z 3. prosince 1934 a za povolení obnovy řízení ve věci této dávky. O stížnostech podaných na tato rozhodnutí uvážil nss toto:
St-lka uplatňuje, pokud jde o vrácení dávky z důvodu obohacení obce, že platební rozkaz o dávce nebyl vůbec doručen zciziteli Jiřímu W., který pro řízení dávkové nestanovil žádného zmocněnce, takže nejde vůbec o platný předpis.
Soud neshledal tuto námitku důvodnou.
Ze správních spisů jde najevo, že platební rozkaz byl adresován zciziteli »Jiřímu W., dodati svěřenskému panství J. W.-e v K.«, kteréžto panství patřilo zciziteli, a dále, že platební rozkaz, jak z přípisu ředitelství tohoto panství z 30. března 1931 vyplývá, tam také 7. května 1927 došel, načež byla dávka podle tohoto platebního rozkazu stranou 13. května 1927 zaplacena. Když žal. úřad na základě těchto skutkových okolností dospěl k závěru, že doručení platebního rozkazu stalo se s právním účinkem pro st-le, nemohl soud v tom shledati ani nezákonnosti, ani vadnosti řízení.
Proti odepření povolení obnovy řízení uplatňují stížnosti, že straně nebylo možno uplatňovati ve vyměřovacím řízení osvobození od dávky jednak proto, že teprve pozdější judikatura nss-u vymezila pojem zkráceného řízení přídělového, jednak proto, že straně bylo osvědčení pozem. úřadu o tom, že jde o zkrácený příděl, vydáno teprve po ukončení vyměřovacího řízení.
Soud neshledal ani tyto námitky důvodnými.
Obnova řízení jest přípustná, když po pravoplatném ukončení věci vyšly najevo nové skutkové okolnosti neb důkazy, které strana bez její viny nemohla v původním řízení uplatňovati. Obnova řízení jest tedy podmíněna novými skutkovými okolnostmi, nemůže však býti povolena, když jde pouze o právní posuzování věci a strana tvrdí, že jí nebylo dříve známo, jak po stránce právní jest na věc nazírati. Právem poukázal tedy žal. úřad k tomu, že vydání nálezů nss-u, kterými jsou vyložena ustanovení § 3 č. 3 dávk. ř., nebylo důvodem pro obnovu řízení.
Jest pak bezdůvodnou i námitka vadnosti řízení, kterou stížnost spatřuje v tom, že úřad nevyšetřil, zda straně byl již v řízení vyměřovacím právní názor v pozdější judikatuře nss-u znám, čili nic.
Pokud stížnosti uplatňují, že vydání osvědčení stpú-u o zkráceném řízení jest důvodem pro povolení obnovy řízení, bylo by ovšem stížnosti přisvědčiti, kdyby podle dávkového řádu bylo na osvědčení stpú-u závislo přiznání osvobození podle § 3 č. 3 dávk. řádu.
Ale tomu tak není. O tom, zdali jsou dány podmínky pro osvobození podle cit. ustanovení rozhoduje jedině dávkový úřad, aniž by byl osvěd- čením stpú-u při svém rozhodování nějak vázán. Toto osvědčení má pro dávkový úřad význam pouhého sdělení fakt ze správních spisů stpú-u, které dávkový úřad může při svém rozhodování volně oceniti (viz nál. Boh. A 9137/31 a 10139/32).
Stížnosti obracejí se pak proti tomu, že k osvobození podle § 3 č. 3 dávk. ř. nebylo přihlíženo z důvodu prekluse strany, a uplatňuje, že § 16 odst. 2 řádu, který takovouto preklusi připouští, jest v rozporu s §em 43 zák. č. 329/21 Sb., a dále, že úřad měl ke zmíněnému osvobození přihlížeti z moci úřední. Leč tyto okolnosti mohl poplatník uplatňovati jen v řízení vyměřovacím, resp. v opravném řízení proti platebnímu rozkazu, nemůže však v řízení týkajícím se obnovy řízení uplatňovati nezákonnost předpisu.
Citace:
č. 11462. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 290-292.