NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 17096.

K žalobě na výmaz zástavního práva jest pasivně oprávněn knihovně zapsaný postupník, třebaže se o výmaz žaluje z důvodu neplatnosti smlouvy, která byla uzavřena mezi postupitelem a hypotekárním dlužníkem a z níž dluh a zástavní právo vzešly. Rozsudek o takovéto žalobě vydaný se nedotýká právního poměru mezi postupitelem a postupníkem.
Právo domáhati se nicotnosti smlouvy nelze smluvně vyloučiti. Smluvního ujednání, jímž bylo vyloučeno právo napadati právní jednání z důvodu relativní neplatnosti, může se dovolávati jen poctivý smluvce.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1938, Rv I 116/28.)
Písemnou trhovou smlouvou ze dne 22. listopadu 1933 uzavřenou v notářské kanceláři koupili žalobci (jako kupující od Václava L. mladšího jako prodávajícího a převzali do společného a nerozděleného vlastnictví a užívání zařízení krámu s pekařskými, cukrářskými, mléčnými a moučnými výrobky a mlékem v domě č. p. 48 v P. za 17 000 Kč. Na trhovou cenu zaplatili žalobci 5000 Kč a zbytek 12 000 Kč se zavázali zaplatiti Václavu L. mladšímu do 1. ledna 1935 a zajistili jej na svém domě č. p. 44, zapsaném ve vložce č. 44 poz. kn. K., zástavním právem. Prodávající Václav L. mladší postoupil pohledávku na uvedený zbytek 12 000 Kč s přísl. na úhradu svého dluhu svému otci Václavu L. staršímu a podle uvedené trhové smlouvy a postupní listiny ze dne 24. ledna 1934 bylo pak na uvedené nemovitosti patřící žalobcům vloženo zástavní právo na nedoplatek trhové ceny 12 000 Kč s 6% úroky pro žalovaného Václava L. staršího. Podle odstavce VIII. řečené trhové smlouvy se smluvci vzdali práva odporovati platnosti smlouvy z jakékoli příčiny a zvlášť pro zkrácení přes polovici pravé ceny nebo pro omyl. Uvádějíce, že před uzavřením koupě a při jejím uzavření tvrdil jak prodávající Václav L. mladší, tak jeho otec (žalovaný), že prodávaný obchod, jejž prodávající sám provozoval, vynáší nejméně 200 Kč čistého zisku denně a že se též zaručil za to, že takový zisk dosáhnou i žalobci, dále že veškeré prodávané zařízení krámu jest jeho vlastnictvím a že je úplně zaplaceno, že na obchodě, ani na krámském zařízení neváznou žádné dluhy, avšak že po odevzdání zařízení a obchodu zjistili žalobci, že plnění se strany Václava L. ml. bylo proti vzájemnému plnění žalobců v nápadném nepoměru, ježto žalobci zjistili, že prodávajícím nenáležela vlastnicky lednička, že ani ostatní předměty, zejména prodaný pult, tři lísky a čtyři taburety nebyly v jeho neomezeném vlastnictví, že tvrzení o čistém výnosu 200 Kč denně se ukázalo nepravdivé, že naopak obchod šel velmi špatně, že Václav L. mladší byl stíhán četnými exekucemi, dále že v obchodu nebyly vůbec některé prodané předměty, takže žalobce zřejmě Václav L. ml. uvedl lstivým předstíráním v omyl, aby jim způsobil škodu, a že, ač i mu bylo známo, že údaje jeho syna Václava L. ml. jsou nepravdivé, žalovaný jeho údaje jako pravdivé potvrdil, domáhají se žalobci na žalovaném Václavu L. mladším, aby byl uznán povinným dáti své svolení k výmazu vloženého zástavního práva za pohledávku 12 000 Kč s 6% úroky. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Jest se zabývati především námitkou nedostatku pasivního oprávnění ke sporu. Tuto námitku pokládá soud za odůvodněnou. K trhové smlouvě, z níž žalobci vyvozují zažalovaný nárok, došlo výhradně mezi nimi a Václavem L. mladším. Je tudíž na žalobcích, aby svoje námitky ze správy, z odškodnění, pro zkrácení přes polovici a z tvrzeného lstivého jednání podle §§ 870, 928 a 879 obč. zák. uplatnili nejprve sporem s Václavem L. mladším jako spolusmluvcem a domohli se na něm vyslovení neplatnosti trhové smlouvy, jejíž podstatnou náležitostí je i knihovní zajištění, o jehož výmaz se žaluje. Teprve potom mohli by nastoupiti i proti žalovanému Václavu L. staršímu odporem proti zcizení zástavní pohledávky Václava L. podle odpůrčího řádu. Účast žalovaného při sjednání smlouvy trhové mezi žalobci a Václavem L. mladším, byť byla jakéhokoliv rázu, třebas i žalobci tvrzeného, nemůže založiti jeho legitimaci v souzeném sporu. Trhová smlouva, jež je tu jedině pramenem nároku žalobců, nemůže žalovaného zavazovati, když vůbec nebyl smluvcem. Žalobci ostatně ani o zrušení oné smlouvy nežalují. Žalovaného jest pokládati co do sjednání smlouvy za osobu třetí, neboť není a nebyl k prodávajícímu v žádném poměru, jenž by jej podle zákona spoluzavazoval. Podle tvrzení žalobců byli prý pohnuti k uzavření trhové smlouvy lstí se strany žalovaného a lstivým předstíráním se strany Václava L. ml., jež prý také žalovanému bylo známo.
Není však rozhodující, že se žalovaný jako otec Václava L. mladšího snad do jednání vměšoval a jeho jednání snad proti pravdě schvaloval. Rozhoduje jen to, že žalovaný nebyl smluvcem. Jen proti spolusmluvci mohli by žalobci uplatniti své námitky směřující k vyslovení neplatnosti smlouvy. To vyplývá jasně ze znění zákonných předpisů §§ 869, 870, 879, 922 a dalších a zejména i z předpisu § 875, druhé věty, obč. zák. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek. Důvody: Odvolatelé souhlasí s žalovaným, že předurčující pro souzený spor jest otázka tvrzené jimi neplatnosti trhové smlouvy o prodeji obchodu. Při tom však žalobci přehlížejí, že neučinili mezitímní návrh určovací (§ 236, odst. 1, c. ř. s.). Soud přece z úřadu nemůže určiti v rozsudku sporný právní poměr. Odvolatelé také nežalují na určení neplatnosti trhové smlouvy, nýbrž praví jen v žalobě, že na Václava L. podali dne 9. února 1934 žalobu na neplatnost trhové smlouvy a na výmaz práva zástavního. Když však v souzené rozepři neuplatňují neplatnost smlouvy ani v žalobní žádosti ani neučinili mezitímní návrh určovací, nelze tu řešiti onu otázku, ježto tu schází vůbec předpoklad, z něhož by žalobní nárok mohl býti vyvozován. Ostatně prý soud správně zjistil, že se smluvci v trhové smlouvě vzdali práva odporovati platnosti trhové smlouvy z jakékoliv příčiny a zvlášť pro zkrácení přes polovici ceny nebo pro omyl. Pokud odvolatelé dovozují neplatnost smlouvy z §§ 870, 879 č. 4 a 928 obč. zák., odkazuje odvolací soud na v celku správné důvody rozsudku. Předpis §§ 870, 879 č. 4 obč. zák. smluví o druhé smluvní straně, kterou není žalovaný. Není tu proto právního podkladu, aby byl žalovaný uznán povinným dáti souhlas k výmazu práva zástavního. Vývody odvolatelů o přípustnosti námitek z osoby postupitele nejsou případné, neboť postupník v souzeném případě přece nežaluje o zaplacení postoupené pohledávky. Teprve tehdy, kdyby bylo uznáno na neplatnost trhové smlouvy, mohli by se žalobci domáhati výmazu zástavního práva.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Podle žalobního žádání jde o výmaz hypotekárního zástavního práva. K takovéto žalobě je hypotekární věřitel pasivně oprávněn nehledíc na to, že nabyl hypotekárního zástavního práva postupní smlouvou a že se výmaz žádá na základě neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalobci (postoupenými dlužníky) a postupitelem, jenž není stranou rozepře. Neobstojí proto námitka nedostatku pasivního oprávnění žalovaného — hypotekárního věřitele.
Z všeobecného ustanovení § 1396 obč. zák. nikterak neplyne, že by se námitky postupitelovy osoby mohly uplatniti jen při žalobě o zaplacení postoupené pohledávky, jak míní odvolací soud.
Mylný je dále právní názor nižších soudů, že otázka neplatnosti trhové smlouvy, která byla uzavřena mezi postupitelem Václavem L. ml. a žalobci a jež je právním základem hypotekárního práva, nemůže býti v souzeném sporu řešena. Nevadí, že se tato otázka dotýká práv Václava L. ml., jenž je v souzeném sporu třetí osobou; soud jest oprávněn i povinen řešiti tuto otázku mezi stranami rozepře co do právního poměru mezi těmito stranami, jeho rozhodnutí arciť nebude míti právního účinku na právní poměr mezi žalobci a postupitelem Václavem L. ml., jenž není stranou v souzené rozepři. Není třeba, aby byl dříve neb současně učiněn žalobní návrh (§ 228 c. ř. s.) neb mezitímní návrh určovací (§ 236 c. ř. s.) o prohlášení smlouvy za neplatnou — a to ani vůči žalovanému ani vůči postupiteli Václavu L. ml. Otázka neplatnosti trhové smlouvy může býti s právním účinkem mezi stranami rozepře, o niž tu jde, řešena v souzeném sporu o výmaz zástavního práva incidentaliter jako předurčující otázka žalobního nároku na výmaz zástavního práva.
Neobstojí konečně důvody nižších soudů, pokud se dovolávají ustanovení trhové smlouvy, podle něhož »smluvní strany se vzdaly odporovati platnosti trhové smlouvy z jakékoliv příčiny a zvláště pro zkrácení přes polovici ceny nebo pro omyl«. Takovýmto smluvním ustanovením nelze vůbec účinně vyloučiti, aby smluvce uplatnil nicotnost smlouvy, ale i co se týká relativní neplatnosti smlouvy, může se takového ustanovení dovolávati jen bezelstná strana. Podle obsahu žaloby je však uplatněna právě jak nicotnost smlouvy podle § 879 č. 4 obč. zák., tak i uvedení v omyl lstí druhého smluvce, kterého se zúčastnil i žalovaný.
Civilní rozhodnutí XX. 69 Poněvadž nižší soudy vycházejíce z mylného právního stanoviska, nezjistily skutkový stav podle právě vytčených právních zásad potřebný, je třeba jednání v prvé stolici a bylo proto rozhodnuto podle poslední věty prvého odstavce § 510 c. ř. s.

Citace:

č. 17096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1106-1110.