Čís. 4374.

Přídavku dle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n., nelze se domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1924, R II 342/24). Žaloba horního zaměstnance ve výslužbě o zvýšení výslužného dle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n. byla soudem prvé stolice k námitce nepřípustnosti pořadu práva odmítnuta. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobce domáhá se na žalované společnosti zaplacení přídavku ve smyslu §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n., který přísluší pouze důchodcům všeobecného pensijního ústavu a důchodcům náhradních zařízení. Již vládním nařízením ze dne 4. května 1920, čís. 342 sb. z. a n. bylo rozhodování o přiznáni a vyměření těchto přídavků odňato pravomoci soudů a ustanoveno, že v tomto směru rozhoduje příslušná důchodová komise zemské úřadovny všeobecného pensijního ústavu s konečnou platností, kdežto z rozhodnutí náhradního nositele pojištění bylo lze se odvolati k důchodové komisi. § 6 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n., který jest podkladem žaloby, nařizuje, že o přiznání a vyměření přídavků rozhoduje důchodová komise, po případě orgán náhradního nositele pojištění, jemuž přísluší rozhodnutí o důchodech. Tato rozhodnutí lze bráti v odpor pouze žalobou k rozhodčímu soudu podle §u 75 (2) zákona o pensijním pojištění. Soudní příslušnost byla tedy vyloučena také tímto zákonem, jehož kategorický doslov nepřipouští soudní příslušnosti ani pro přechodnou dobu až do úpravy stanov náhradního ústavu, nebo až do přeměny náhradních smluv v náhradní ústav, po případě až do zrušení toho kterého ústavu a náhradní smlouvy. Pro tuto přechodnou dobu pozbývají platnosti ustanovení stanov náhradních ústavů a náhradních smluv, která jsou v rozporu s ustanoveními zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. a jsou nahražena příslušnými zákonnými ustanoveními. Zaměstnanci, pojištění u náhradního ústavu anebo náhradní smlouvou, mají tudíž nejméně tytéž nároky, jako kdyby byli pojištěni u všeobecného pensijního ústavu, třebas i stanovy nebo náhradní smlouva měla jiný obsah (§ 64 (6) zákona o pensijním pojištění, Dr. Emil Hendrich, zákon o pensijním pojištění, str. 115). Okolnost, ku které poukazuje rekursní soud, že v době podání žaloby, t. j. 22. září 1922, žalovaná náhradního ústavu neměla a že ministerstvo sociální péče teprve výnosem ze dne 15. října 1922 udělilo předběžné schválení nových stanov, nemůže založiti soudní příslušnost co do zažalovaného nároku ani pro přechodnou dobu až do konečného schválení stanov. Usnesení rozhodčího soudu pro pensijní pojištění v Brně ze dne 15. května 1922, jehož se rekursní soud rovněž dovolává, nemá pro tento spor významu, jelikož o námitce nepřípustnosti pořadu práva mají soudy rozhodnouti samostatně. Pro řešení této námitky jest směrodatným jedině způsob, jakým odůvodňuje žalobce svůj nárok, a proto nepadá na váhu, že žalovaná mezi jiným také namítala, že žalobci přísluší zažalovaná částka vůči žalované společnosti po případě pouze jako přejímatelce závazků těžařstva. Není potřebí, šířiti se o tom, že §§y 48 a 53 stanov pensijního fondu žalované, vydaných v roce 1919, nemají vlivu na platnost a účinnost ustanovení zdejšího zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n. Ustanovení čl. 10, A, 2 c) prováděcího nařízení ze dne 30. prosince 1920, čís. 693 sb. z. a n. rovněž nemluví pro správnost žalobcova stanoviska, neboť tento předpis uvádí jen jednu z podmínek, jimž musily vyhověti náhradní smlouvy, platné 31. prosince 1918. Že nelze použíti při výkladu §u 6 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n. článků 7 a 8 uvedeného prováděcího nařízení, jest zřejmo z jejich obsahu a z doby jejich vydání. § 7 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 sb. z. a n. nemění ničeho na předpisu předcházejícího §u 6 a nepřichází proto v úvahu při rozhodování o námitce nepřípustnosti pořadu práva.

Citace:

č. 4374. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 630-632.