Čís. 6940.

Pod »jiné důvody« ve smyslu §u 39 čís. 5 ex. ř. nespadá vyloučení předmětu z exekuce. Bylo-li právoplatně povoleno zabavení požární náhrady, nemůže dlužník (pojištěnec) v žalobě proti pojišťovně o složení požární náhrady k soudu uplatňovati, že požární náhrada byla určena ke znovuzřízení budovy, pakli si do usnesení o exekučním zabavení pohledávky nestěžoval.
Byla-li dlužníkova pohledávka přikázána k vybrání, nemůže se dlužník domáhali na poddlužníku ani, by ji složil k soudu. Oprávnění dlužníkovo k žalobě jest však vyloučeno jenom do peníze, jímž byla věřiteli přikázána pohledávka k vybrání. Exekuční zástavní právo samo o sobě nevylučuje oprávnění dlužníka k žalobě o vymáhanou pohledávku.
(Rozh. ze dne 29. března 1927, Rv I 1725/26.)
Žalobkyně byla pojištěna u žalované pojišťovny proti požáru. Když nastal pojistný případ, domáhala se žalobkyně na pojišťovně, by složila požární náhradu k soudu pro ni (žalobkyni) a její věřitele. Oba nižší soudy zamítly žalobu pro nedostatek oprávnění žalobkyně k žalobě, — Čís. 6940 —
565
ježto nárok žalobkyně proti pojišťovně na vyplacení požární náhrady byl zabaven a přikázán k vybrání Samueli W-ovi.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by doplně řízení znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelka vytýká odvolacímu rozsudku vadnost řízení, rozpor se spisy a nesprávné posouzení právní (§ 503 čís. 2, 3, 4 c. ř. s.). Řízení není úplné proto, že nižší soudy nepřihlédly k tomu a nevyšetřily, zda požární náhrada zažalovaná je určena ke znovuzřízení budovy. Náhrada ta byla pravoplatným usnesením soudním zabavena a přikázána k vybrání Samueli W-ovi pro jeho pohledávku 8000 Kč s příslušenstvím. V řízení exekučním mohla povinná tomu odporovati rekursem, když náhrada musila býti podle stanov věnována znovuzřízení budovy. Ale uplatňování nezabavitelnosti oné náhrady v tomto sporu vadí pravomoc usnesení o exekučním zabavení. Nezáleží na tom, zda se zabavení stalo právem, bylo-li povoleno pravoplatně. Tím, že povinná nepodala rekursu ztratila právo uplatňovati nezabavitelnost pro vymáhanou pohledávku. Vůbec nelze ani žalobou podle §u 39 č. 5 ex. ř. uplatňovati nepřípustnosti exekuce z tohoto důvodu. § 39 č. 5 ex. ř. připouští žalobu o nepřípustnost exekuce pouze tehdy, je-li exekuce nepřípustná »z jiných důvodů«. Před tím pojednal již týž § pod čís. 2 o zrušení exekuce z toho důvodu, že věc nepodléhá exekuci. »Jinými důvody« nelze tedy rozuměti vyloučení předmětu z exekuce. Proto nezáleží též na tom, zda odvolací soud neprávem a v rozporu se spisy pokládá za novotu tvrzení, že požární náhrada jest z exekuce vyloučena proto, že jest určena k znovuzřízení budovy.
Nižší soudy zamítly žalobu proto, že odškodné bylo přikázáno k vybrání Samueli W-ovi. Nelze přisvědčiti názoru dovolatelky, že přes ono přikázání k vybrání jest oprávněna k žalobě o složení pojistného k soudu. Přikázáním pohledávky k vybrání přechází právo uplatňovati pohledávku sporem na vymáhajícího věřitele (případně na opatrovníka) ohledně částky, jež byla ze zabavené pohledávky přikázána k vybrání. (Srv. nález repertoria čís. 220 a nálezy čís. 2174, 4292 a 5655 sb. nejv. soudu). Exekuční řád přidělil povinnému po pravoplatném přikázání jeho pohledávky k vybrání toliko postavení vedlejšího intervenienta. Tím zřejmě vyloučil, že by mohl býti stranou ve sporu, třeba by hmotně zůstal věřitelem. Nezáleží též na tom, zda se povinná domáhá jenom složení k soudu pro exekuční věřitele. Nedostatek legitimace povinného k žalobě nelze omezovati jenom na případy, když se žaluje o zaplacení, nýbrž nutno ho rozšířiti i na případy žaloby o složení. Kdyby byl oprávněn povinný k žalobě, třeba jen o složení, mohla by z toho vzniknouti příkazním věřitelům újma, kdyby povinný nejevil na výsledku sporu a uspokojení svých věřitelů patřičného zájmu a mohl je vlastní disposicí se sporem dokonce mařiti a tak práva vymáhajících věřitelů ohrožovati. — Čís. 6941 —
566
Naproti tomu je vymáhající věřitel, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání, zodpověděn za škodu způsobenou otálením při vymáhání (§ 310 ex. ř.). Ale legitimace povinného je vyloučena jenom do peníze, kterým věřiteli byla pohledávka přikázána k vybrání, tedy do výše vymáhané pohledávky. Podle usnesení okresního soudu v Č. ze dne 26. ledna 1926 byly přikázány Samueli W-ovi k vybrání dvě pohledávky povinné, proti žalované a proti Rolnické vzájemné pojišťovně. Při tom nebylo uvedeno v přikazovacím usnesení, kterou částkou se ta neb ona pohledávka věřiteli k vybrání přikazuje. Uvádí se v usnesení pouze, že se věřiteli přikazuje pohledávka ve výši asi 20.000 Kč za oběma pojišťovnami a dodává se, že vzájemná rolnická pojišťovna složila podle svého sdělení k soudu 8769 Kč 40 h, že z toho připadá 7335 Kč za škodu na realitě a 1434 Kč 40 h za škodu na movitostech, že v daném případě lze zabaviti a přikázati к vybrání jenom 1434 Kč 40 h, kdežto zbytek 7335 Kč připadne hypotekárním věřitelům, nebo v případě prodeje nemovitosti do rozvrhové podstaty a že žalovaná pojišťovna L. pohledávku povinné neuznala. Pohledávka vymáhajícího věřitele činila na jistině 8000 Kč, útraty 750 Kč 46 h, úroky od 1. ledna 1924 do 30. června 1926 1200 Kč а k tomu úroky z úroků. Tyto částky však zřejmě nevyčerpávají peníze zažalované pohledávky 12337 Kč 50 h s 6% úroky od 1. září 1925, takže vypadne vždy ze zažalované pohledávky část na žalobkyni mimo peníze přikázaného k vybrání, zejména je-li pohledávka Samuela W-a kryta pohledávkou za vzájemnou rolnickou pojišťovnou aspoň penízem 1434 Kč 40 h. K tomuto částečnému uvolnění pohledávky zabavené nebylo za sporu přihlédnuto patrně proto, že nižší soudy to nepovažovaly za rozhodné, domnívajíce se, že stačí již přikázání k vybrání třeba jen části zabavené pohledávky, by byla vyloučena legitimace povinné k žalobě ohledně celé. Lze konečně ještě podotknouti, že žalobní legitimaci neztrácí povinná proto, že by požární náhrada ručila hypotekárním věřitelům jsouc stižena zástavním právem na realitě váznoucím, kdyby musila býti věnována znovuzřízení budovy podle stanov. Zástavní právo samo nevylučuje aktivní legitimace dlužníka k žalobě o zastavenou pohledávku, byť šlo i o zástavní právo exekuční, nýbrž teprve přikázání k vybrání. Z uvedených důvodů jest řízení nižších soudů podle § 496 č. 3 a 513 c. ř. s. neúplné a proto bylo rozsudky nižších soudů, když neúplností trpí i řízení prvé stolice, zrušiti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

Čís. 6940. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 590-592.