NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 10314.

Bylo-li již právoplatně vysloveno, že nárok nemanželského dítěte proti otci zanikl, ježto dítě bylo s to, by se samo vyživovalo, nelze se na otci domáhati nové úpravy výživného z důvodu, že poručenstvo zamýšlí dítě, dosáhnuvší již 18 roků, dáti do polepšovny.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1930, R II 387/30.)
Ve sporu bylo právoplatně uznáno, že nárok nezl. nemanželského dítěte proti otci na placení výživného zanikl, ježto dítě jest s to, by se samo vyživovalo. Zamýšlejíc dáti nezletilce do polepšovny, navrhlo poručenstvo dítěte, by bylo nemanželskému otci uloženo hraditi výlohy nezletilcova pobytu v polepšovně. Oba nižší soudy vyhověly návrhu, rekursní soud z těchto důvodů: K výživě patří i útraty výchovy, t. j. opatření prostředků, z nichž mají býti uhraženy potřeby dítěte. Podle § 16 druhý odstavec zákona ze dne 24 května 1885, čís. 90 ř. zák. není vyloučeno, že na návrh zákonného zástupce a se souhlasem opatrovnického soudu mohou býti odevzdány mladistvé osoby i mimo případy v zákoně uvedené do polepšovny pro mladistvé provinilce. Tyto ústavy jsou zařízeny tak, že se v nich pečuje o mravní a náboženskou výchovu provinilců, jakož i o příděl takového přiměřeného zaměstnání, které vyhovuje jejich schopnostem a jich budoucímu prospěchu. Prvý soud zjistil, že v tomto případě jde o mimořádné výchovné opatření ve smyslu § 166 obč. zák., což v rekursu není popíráno. Ani to, že právoplatným rozsudkem bylo vysloveno, že nárok nezletilce ze soudního smíru zanikl, ježto nezletilec jest s to, by se sám vyživoval, nevadí tomu, by se zřetelem na skutkové okolnosti, zjištěné soudem poručenským nebylo vydáno nové usnesení o výměře vyživovacího příspěvku k mimořádným účelům.
Nejvyšší soud zamítl návrh na novou úpravu výživného pro nezletilce.
Důvody:
Jest nesporno, že rozsudkem ze dne 14. května 1930 bylo vysloveno, že nárok nezletilce na výživné proti jeho nemanželskému otci ze soudního smíru zanikl, ježto nezletilec jest s to, by se sám vyživoval. Že nezletilec po této době pozbyl výdělečné schopnosti, nebo, že tato schopnost byla tak podstatně omezena, že by si sám vlastní prací nemohl opatřiti dostatečnou obživu, nebylo prokázáno, ba ani tvrzeno. Jen za tohoto předpokladu bylo by lze mluviti o nutnosti nové úpravy výživného. Toho tu není, když poručenstvo zamýšlí nezletilce dáti do polepšovny, — čímž by vznikly náklady na jeho chování v ústavu a ošacení, — poněvadž nezletilec jest s to samostatně se živiti, a 16. října 1930 dosáhl již 18. roku, překročiv věk pro přijetí do polepšovny stanovený (srov. §§ 13 a 14 zák. čís. 90/1885 ř. zák.). Skutečnost, že se nezletilec práci vyhýbá a z učení zběhl, nemůže opodstatniti závazek nemanžel¬ského otce k jeho další výživě, poněvadž jeho zákonná vyživovací povinnost zanikla tím, že nezletilec podle rozsudku nabyl schopnosti samostatně se živiti, při čemž nezáleží ani na druhu a způsobu práce, kterou jest schopen opatřiti si výživu. Bylo proto důvodnému dovolacímu rekursu, vytýkajícímu právem srovnalým usnesením nižších soudů zřejmou nezákonnost (§ 16 nesp. říz.) vyhověti a usnésti se, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 703-704.