NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - O poddanství a robotě v zemích českých.

Nadvýroba právníků.

Studium věd právních a státních, hromadným jevem sociálním.1
Cand. jur. Jan Kapras (Praha).
A. Vzrůst počtu posluchačů práv a jeho příčiny.
Jedné z nejdůležitějších sociálních otázek dnešní doby, otázce inteligence, nevěnuje se u nás dosud té pozornosti, jaké by si pro svůj dalekosáhlý význam zasluhovala. O jednotlivých případech dočítá se veřejnost v »Různých zprávách« denního tisku, kde celkem se ztratí petitová zprávička, že inženýři nebo filosofové, aby se obživili, musí pracovati na kanalisaci a stavbách, či že doktoři práv ucházeli se v X. o místo obecního strážníka. Samotná otázka inteligence, jako otázka sociální, zůstává však stále nepovšimnuta a nerozřešena.2 Nestačí pouhé registrování několika nejkřiklavějších výkřiků bídy inteligence, nýbrž nutno vyšetřiti její příčiny a jíti pak přímo na její kořeny, aby bylo lze ji léčiti.
I samotná inteligence nevšímala si dosud valně těchto svých vlastních sociálních zjevů, kromě několika ojedinělých hlasů, jež zanikly bez větší pozornosti. Tak již v roce 1925 bylo upozorněno,3 že u nás při tehdejším počtu 26000 posluchačů, na všech 15 vysokých školách, je dvakráte více studujících, než toho potřeba našeho národního života žádá. Od té doby poměr ten ještě se zhoršil, neboť v r. 1930/31 bylo na vysokých školách již 32507 posluchačů a počet ten do dnešního dne ještě stoupl.4 Hrozivá velikost těchto čísel vynikne, srovnáme-li je s poměry v r. 1914, kdy na obou pražských universitách, české i německé, studovalo 6376 posluchačů a na vysokých školách rázu technického na území České koruny bylo 5351 studentů. Celkem bylo tu 11727 vysokoškoláků. Připadalo tedy poměrně na každých 100000 obyvatelů v r. 1914 jen 105 studentů vysokoškolských, v r. 1930 však již 227. Názorně ukazuje tento vzrůst v absolutních číslech tabulka č. I., poměrně vzhledem ke 100000 obyvatel tabulka č. II.
Vysoké školy staly se tak úplnými továrnami, vyrábějícími inteligenci ve velkém. Každému muselo býti již dávno jasno, že jednou přijde doba, kdy bude nadbytek inteligence a kdy se projeví neblahé jeho následky.
Dnes objevuje se již skoro u všech oborů duševní práce nezaměstnanost a je to snad již jen obor právnický, kde absolventi nacházejí stále ještě umístění. Avšak také na právnických fakultách jeví se rok od roku vzestup posluchačů, a to nejen v absolutních číslech,5 nýbrž nyní i relativně v poměru k ostatním vysokým školám. Z abiturientů gymnasií a reálných gymnasií všech tří typů v celém Československu ve studijním roce 1922/23 dalo se zapsati na práva jen 40%, kteréžto procento udržovalo s malými výkyvy až do roku 1928/29. Teprve v roce 1929/30 poměrný počet studentů, dávajících se zapsati na práva, prudce stoupá na 45%. Jak se toto procento až dosud měnilo, ukazuje následující přehled:6
ve stud. roce 1922/23 23/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31
abiturientů 3331 3879 4250 4529 4742 5150 5614 5930
I. semestr práv rok na to 1351 1444 1773 1721 1935 2095 2237 2679
v procentech 40% 39% 41% 39% 40% 41% 40% 45%
Také v současné době, pro niž není dosud celkových statistických čísel, vidíme další vzrůst počtu posluchačů na právnických fakultách, na př. na universitě Karlově v r. 1930/31 bylo 4495 posluchačů práv, v r. 1931/32 bylo jich 4822 a v r. 1932 — 4952, ačkoliv na jiných vysokých školách nastal pokles, někdy až zdrcující.7 Příčinou tohoto vzestupu jsou poměrně nejvýhodnější vyhlídky existenční, které lákají maturanty ke studiu práv. Nemalou příčinou je ovšem také skutečnost, že abiturienti s maturitním vysvědčením nemohou se nikde uplatniti a jsou tak přímo nuceni pokračovati ve studiu na vysokých školách. Přispívá tu značnou měrou dnešní hospodářská deprese, neboť bylo již dříve pozorováno,8 že množství posluchačů na vysokých
Posluchači vysokých škol a obyvatelstva v ČSR
Tabulka č. 1
U absolutních číslech
2mil. obyv.
2500 studentů
1910 10145000 11727
1921 13596000 27800
1931 14500000 32500
Tabulka č. II.
V relativních číslech
20000 obyv.
20 studentů.
1910 100000 105
1921 100000 212
1931 100000 227
školách stoupá v dobách krisí a naopak klesá v dobách konjunktur.
Také v nynější době abiturienti, poněvadž nemohou nalézti vhodného zaměstnání po maturitě, pokračují ve studiu na vysoké škole. Střední škola stala se tak dnes jen jakýmsi průchodícím domem, kudy se vchází na vysoké školy. Pro poměrně malý náklad a faktickou možnost studovati doma, mimo sídlo university, hodí se pro toto »nucené« studium nejlépe Tabulka č. 111. Počet posluchačů práv na universitách (v zimních semestrech.)
rok 1913/14 1918/19 1919/20 1920/21 1921/22 1922/23 1923/24 1924/25 1925/26 1926/27 1927/28 1928/29 1929/30 1930/31
Karlově 2154 2322 2764 2853 2289 2491 2787 2841 3077 3320 3471 3746 4039 4221
Masarykově — — — 505 546 566 625 663 750 819 924 1047 1101 1143
Komenského — — — — 210 374 629 783 859 857 872 917 1022 1106
německé 990 771 980 1089 976 843 965 1061 1222 1309 1405 1515 1551 1648
celkem 3144 3093 3744 4447 4021 4274 5006 5348 5908 6305 6672 7225 7713 8118 fakulta právnická. Tím se vysvětlí, že rok od roku přibývá na všech našich universitách posluchačů práv. Tento vzestup ukazuje nám tabulka č. III. a č. IV. Stále stoupající příliv posluchačů na právnické fakulty všech čtyř universit v Československu vzbuzuje pak jisté obavy, že v dohledné době i v tomto oboru nastane nezaměstnanost.
Počet posluchačů práv v zim. semestrech Tab. č. IIII
na univ. Karlově
Masarykově
Komenského
německé
celkem
B. Potřeba právníků.
Nedostatek statistik9 a individualistická roztříštěnost, zachovaná i u právníků ve značné své ryzosti, brání nám v matematicky přesných výpočtech. Můžeme si však učiniti přece jakousi představu o skutečné potřebě právníků a o tom, zda je nadbytek studujících práv či nikoliv.
Počet právníků v nejširším slova smyslu, nejen státních úředníků všech druhů, nýbrž i advokátů a právníků v soukromých službách, je závislý na rozloze státního území, počtu obyvatelstva a ovšem též na kulturním stupni jeho, odrážejícím se pak v organisaci celého hospodářského života národního. Před válkou pro území Čech, Moravy a Slezska o celkové rozloze 79316 km a s počtem obyvatelstva 10148768 osob,10, vychovávaly potřebný dorost právnický dvě university v Praze, česká a německá, které kryly přibližně potřebu právníků na zmíněném území, spíše naopak bylo ještě malé manko, jež se doplňovalo z jiných německých universit rakouských, zvláště vídeňské. Tento příliv právníků vystudovavších mimo území České koruny, byl největší na Moravě a ve Slezsku. Třeba že číselně nemůžeme přesně zjistiti velikost tohoto doplnění, můžeme pro jeho relativní nepatrnost míti za to, že poměr poptávky a nabídky byl v rovnováze. Proto můžeme vzíti počet posluchačů ve studijním roce 1913/114 za normál. Tehdy studovalo na obou pražských universitách 3145 právníků. Po osamostatnění českého státu měří území Československé republiky 140485 km, t. j. o 81,7°/o více než území České koruny, počet obyvatelstva stoupl do roku 1930 asi na 14500000, t. j. zvětšil se o 42,9%. Na tomto území jsou čtyři university, na jichž právnických fakultách bylo zapsáno ve studijním roce 1930/31 8559 osob, t. j. o 172,16% více než v r. 1913—14. Rozsah území zvětšil se tedy asi o 4/5, počet obyvatelstva asi o 2/5, avšak posluchačů práv přibylo 8/5. Kdybychom připustili, že území a obyvatelstvo zvětšilo se dvakráte, pak můžeme říci, že tu najde obživu asi dvakráte tolik právníků, avšak počet zapsaných posluchačů je 2 3/5 předválečného normálu, tedy je jich tu asi o 3/5 více než snese území a obyvatelstvo. Propočet ten však neodpovídá plně pravdě, jak uvidíme dále, neboť nebéře v úvahu změny nastavší na trhu práce.11
Uvedený autor Dr. Placht12 vypočetl již v roce 1925, že studuje práva třikráte více lidí nežli je skutečná potřeba. Dr. Placht vzal za základ, že je v republice Československé podle Navrátilova Právnického kalendáře asi 14000 právníků. Vypočítává pak, že při třicetipětileté službě a snad ještě delší službě soukromé činí roční potřeba mladých právníků 466 osob. Uvádí pak proti tomu, že v jednom ročníku na právnické fakultě je na 1350 posluchačů a dochází pak přirozeně k závěru, že je na universitě třikráte více právníků, nežli se může uplatniti v životě. Výpočet ten je však pochybený ve svých premissách, jak později uvidíme. Tím se také vysvětlí, proč dosud nenastala nezaměstnanost právníků, která by tu již následkem tohoto nepoměru dávno musela býti.
Jiný výpočet podává doc. dr. Kliment,13 který praví, že podle systemisačních a resystemisačních dat je u nás 3343 soudců, asi 5600 konceptních úředníků, podle seznamu advokátních komor za rok 1930 celkem 4040 advokátů, asi 2000 koncipientů advokátních, notářů celkem 453 a 138 notářských koncipientů. Celkem odhaduje Kliment počet všech právníků na 16000 a vzav za průměr pětadvacetiletou službu, vypočítává roční potřebu asi 650 osob. Proti tomu uvádí, že na každý ročník připadá 1900 právníků. Také tento odhad neodpovídá plně skutečnosti.
Kdyby bylo tomu tak, jak uvádí Kliment nebo před ním citovaný Placht, byla by již dávno nastala obrovská nezaměstnanost, která by se rok od roku stupňovala zároveň s rychle stoupajícím počtem posluchačů práv.
Oba uvedení autoři však odhadli velmi nízko celkový počet potřebných právníků u nás. Vždyť pouhý součet čísel udaných Klimentem je 15574. V tom nejsou zahrnuti právníci zaměstnaní v úřadech samosprávy (okresy a obce) a všichni ti, kteří jsou v soukromých službách.
Zmínil jsem se již dříve, že množství právníků je závislé na organisaci celého hospodářského života a tím ovšem i na jeho kulturním stupni. Po světové válce náš život státní i hospodářský prodělal tak podstatné změny, že nemohly nedotknouti se i trhu práce. Bylo to nejen vybudování samostatné organisace státní se všemi ministerstvy, nýbrž i doplnění sítě soudů, zejména vytvořením nových vrchních soudů, a doplnění celé administrativy, aby byla schopna samostatného života po oddělení od centrálních orgánů rakousko-uherských. Zejména na Slovensku bylo potřeba obsaditi velmi mnoho míst i subalterních, neboť zde byly velmi četné případy, že maďarští úředníci, nechtějíce sloužiti československé vrchnosti, odešli do Maďarska.
Naše úřady nejen centrální, nýbrž i nižší, jsou a musí býti větší než byly v rakouské monarchii. Agenda státních úřadů vesměs vzrostla, neboť stát dnes obstarává úkoly, kterých si dříve vůbec nevšímal (sociální péče, veřejné práce atd.). Vzrůst činnosti různých úřadů centrálních je způsobován také tím, že strany obracejí se ve velmi četných případech s věcmi, na něž by stačily ty nejnižší instance, k těm nejvyšším.14 Tím vzniká vetší potřeba úřednictva a tudíž i právníků, nežli bývala druhdy.
Konečně změnila se však i velmi pronikavě struktura života hospodářského. Pozemková reforma a povinné pojištění všeho druhu přineslo ssebou nové orgány správní. Také význam různých svazů stále stoupá. Počet oborů, kde se mohou právníci uplatniti, je dnes větší než býval dříve. Proto můžeme směle odhadnouti počet »právnických míst« na 20000. Při pětadvacetileté průměrné službě je tedy roční potřeba asi 800 nových právníků.15
C. Je v Československu nadbytek posluchačů práv?
Chceme-li řešili otázku, zda je u nás nadbytek studujících práv, nepostačí nám úhrnná čísla zapsaných na fakultě, nýbrž musíme podrobně sledovati postup posluchačů od prvního až do posledního semestru. A tu vidíme, že rozdělení na jednotlivé semestry není rovnoměrné, nýbrž že nejvíce posluchačů je vždy v prvním semestru, během dalšího studia jich podstatně ubývá. Tak bylo na právnické fakultě university Karlovy zapsáno16 v zimním běhu :
studijního roku 1930/31, 1931/32
1. semestr 1. ročník 1415 1563
2. Semestr 2. ročník 127 1344 108 1467
3. semestr 1217 1359
4. semestr 3. ročník 240 860 184 825
5. semestr 620 641
6. semestr 148 207
7. semestr 4. ročník 578 886 581 967
8. semestr 160 173
Celkem .... 4505 4822
Největší úbytek je patrný mezi 2. a 3. ročníkem, neboť po třetím semestru musí posluchači práv skládati historicko-právní státnici. V předcházející statistice vidíme, že z počtu 1217 ve třetím semestru 1930/31 pokračuje normálně, to znamená, že je v zimním běhu 1931/32 v semestru pátém jen 641. Státnici až v červnu, respektive až po prázdninách v říjnu, složilo 184 posluchačů a jsou proto teprve ve čtvrtém semestru. Přibližně se zmenšuje počet posluchačů na polovici, což nám potvrdí též statistika výsledků u státní zkoušky historicko-právní na Karlově universitě:17 V studijním roce 1922/23/ 23/24 24/25/ 25/26
26/27 27/28 28/29 29/30 30/31 31/3
Všech přihlášených 871 940 939 933 1265 1236 — 1564 1737 1907
Odstoupilo 225 272 280 290 413 392 — 580 625 712
Bylo zkoušeno 646 668 659 643 853 844 904 984 1112 1195
Aprobováno 532 530 557 530 643 678 738 775 829 890
Reprobováno 114 138 102 113 210 166 166 209 283 306
Vidíme i z této tabulky, jak důležitým i osudným mezníkem je historicko-právní zkouška státní ve studiích práv. Nyní porovnáme počet aprobovaných s oním počtem, který byl před rokem v prvním semestru na právnické fakultě university Karlovy:
Studijní rok 1923/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31
I. semestr 720 745 930 948 991 1096 1168 1415
Rok na to bylo aprobováno 557 530 643 678 738 775 829 890
a b c d e f g h
To znamená, že pokračovalo ve studiích po státnici historicko-právní v případě a) 77,3%, b) 71,1%, c) 69,1%, d) 73,7%, e) 74,4%, f) 70,7%, g) 70,9%, h) 62,9%, z počtu původně zapsaných posluchačů v prvém semestru. Procento to sice kolísá, v celku však klesá ze 77% na 62% a je tak v nepřímé úměrnosti se vzrůstajícím počtem posluchačů na fakultu přicházejících.
Jinak řečeno, čím větší počet je zapsaných na fakultě, tím je i větší počet odpadajících, a to nikoliv jen absolutně, nýbrž i relativně, jak ukazují procentuální srovnání výše učiněná. Souvisí to prostě s faktem, že přicházejí na fakultu čím dále, tím více posluchači, jimž práva »neleží« a které ke studiu práv pohnuly jen vyhlídky na trhu práce. Ke zkouškám jednak pak vůbec nepřijdou, naleznou-li zatím zaměstnání pro ně vhodnější nebo jim milejší než »suchopárná« práva, k jichž studiu je potřeba záliby, jednak u nich ztroskotají, a to obyčejně hned u prvé státnice historicko-právní.
Týž úkaz byl pozorován na právnické fakultě university Masarykovy.18 Rozdělení na jednotlivé ročníky vypadalo tu takto:
v roce 1919/20 20/21 21/22 22/23 23/24 24/25
I. ročník 235 256 222 194 196 238
II. » — 175 203 218 211 198
III. » 31 — 131 87 130 108
IV. » — 74 — 93 88 119
Historicko-právní zkouška je i na této fakultě mocnou překážkou, takže i když nebéřeme v úvahu první léta trvání university, vidíme, že III. ročník je vždy podstatně slabší druhého. Prof. Krejčí pak sám uvádí, že v letním běhu byl II. ročník vždy nejslaběji obsazen. Tedy také zde jen jistá část posluchačů se podrobuje této zkoušce. Tak podle Krejčího v r. 1920/1 konalo ji jen 70% ze všech řádných posluchačů, zapsaných ve II. ročníku. V následujících letech byl poměr ten: 60,9%, 64,5%, 66,8% a 62,05%. Procento to je ve svém průměru celkem stejné jako na universitě Karlově. Jde tu zjevně o zjev všeobecný, trvající na všech našich fakultách právnických.
Obráceně pak možno zjistiti, že zbývajících 30—40% nepokračuje ve studiích práv a odchází do života. Pozorujme následující statistiku19 udávající, ve kterých semestrech vykonali státní zkoušky posluchači, zapsaní na fakultu v r. 1923/24 přímo po maturitě. Bylo jich v prvním zimním semestru na universitě Karlově celkem 606.
V semestru 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Celk.
I. historie. 310 61 51 4 5 1 5 2 — — — — — — 439
II. judicial. — — — — — 169 91 59 21 23 73 2 1 376
III. politická — — — — — — 106 95 44 50 22 22 99 8 376
Tato tabulka nám potvrzuje již vyslovenou doměnku, že část posluchačů nepokračuje ve studiích, nýbrž odchází vůbec z university. V případě zde v úvahu vzatém složilo státní zkoušku historicko-právní 439 posluchačů, t. j. 72,4% z pozorovaného základu. Ostatní v počtu 167 nepokračovali ve studiu a odešli z fakulty. Z toho 140 vůbec ke zkoušce se nehlásilo, 23 pak byli reprobováni a zanechali studia.20
Dále vidíme z této tabulky, že posluchači skládají historicko-právní státnici ve druhém roce (3. neb 4. semestru). Jistá menší část ovšem až v 5. semestru a dalších; k tomu při dalších výpočtech nebudeme však přihlížeti, neboť se rok s druhým rokem vyrovnává; relativně jedná se tu o malé rozdíly. Číselně nám potvrzuje tato předcházející tabulka, že v praxi se skládá nejprve státní zkouška judiciální a pak teprve státovědecká, jež jsou proto v běžné mluvě označovány jako druhá a třetí. Nemusíme proto případy obrácené bráti v úvahu a srovnávati státní zkoušku historicko-právní s judiciální a tuto se státovědeckou. Podle naší tabulky udělala judiciální státnici polovina posluchačů v 8. semestru, ostatní, až na malý zbytek, v pátém roce studií. Pro snazší úvahu budeme předpokládati, že zkoušky judicielní se skládají až v pátém roce, rozdíly se vyrovnají rok od roku. Chyba bude celkem nepatrná a nepřipadá v úvahu. Pro státní zkoušku státovědeckou můžeme tím spíše předpokládati, že se koná vesměs v roce pátém, neboť ze samotné tabulky vidíme, že jen malá část si prodlouží studia o další semestry. Také v tomto případě se nám rozdíly rok od roku přibližně srovnají. Na všech čtyřech právnických fakultách v Československu
bylo u státní zkoušky historicko-právní aprobováno celkem
v roce:
1922/23 23/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31
909 934 976 1055 1241 1252 1365 1490 1541
a b c d e f g h i
Na těchže fakultách bylo aprobováno u statní zkoušky judiciální:
1925/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31
788 832 906 1006 1095 1104
a b c d e f
U statní zkoušky státovědecké na těchto fakultách bylo
aprobováno:
v roce 1925/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31
celkem 656 783 826 853 998 1039
a b c d e f
Písmenka abecedy nám označují určité »semestry«, jak postupují ve studiu a podrobují se postupně dalším a dalším zkouškám. Také v tomto druhém a třetím období — od prvé státnice do judiciální a pak do státovědecké — ubude jistý počet posluchačů. Počet ten však není již tak veliký jako byl v oddílu před státní zkouškou historicko-právní, a celkové číslo odpadajících je zvětšováno reprobovanými u zkoušek. Přepočítáme-li poměr ten na procenta, vidíme, že bylo u juciální státnice aprobováno: a) 86,7%, b) 83,8%, c) 92,7%, d) 95,4%, e) 88,3%, f) 88,l% ze 100 překročivších státní zkoušku historicko-právní. U státní zkoušky státovědecké poměr ten činí v případě a) 72,2%, b) 83,8%, c) 84,6%, d) 80,9%, e) 80,5%, f) 82,1% zase ze sta aprobovaných u historické státnice.
Podle Krejčího21 konalo v Brně za pozorovaných jím 6 let asi 94% ze součtu řádných posluchačů IV. ročníku všech letních běhů. Naopak však státní zkoušku státovědeckou odbylo na 105,7% ze všech řádných posluchačů letního běhu IV. ročníku. Tento neobvyklý zjev se vysvětlí tím, že zkoušce té se na nové fakultě podrobili také četní posluchači jiných universit. Celkem však vidíme i zde obdobu pražských poměrů. Zjevy vyskytující se na Karlově universitě, nacházíme téměř všechny, s jistými variacemi ovšem, na všech ostatních universitách u nás.
Státní zkoušku judicielní překročí průměrně asi 90%, státovědeckou na 80% z těch, kteří byli aprobováni u historicko-právní státnice, Počet odpadajících je tu velmi malý, neboť studenti se v druhém oddílu studijním zjevně snaží dokončiti studia. Potvrdí nám to velmi zajímavá statistika, kterou publikoval doc. Matoušek.22
Ze 606 posluchačů vstoupivších na právnickou fakultu hned po maturitě v r. 1923/24 přihlásilo se ke zkouškám 462 posluchačů t. j. 76,2% z původně zapsaných. Následující tabulka podrobně udává, jaké zkoušky skládali tito posluchači za svého studia na fakultě:
3 státní zkoušky a 3 rigorosa udělalo 287 posluchačů
3 » » »2 rigorosa » 18 »
3 » » » 1 rigorosum » 27 »
3 » » » žádné rigorosum » 27 »
2 » » » 2 rigorosa » 9 »
2 » » » 1 rigorosum » 6 »
2 » » » žádné rigorosum » 5 »
1 » zkoušku a 1 rigorosum » 21 »
1 » » » žádné rigorosum » 36 »
1 » » » 1 rigorosum nedostatečně udělali 3 posluchači
1 » » nedostatečně » 23 »
Celkem 462 posluchačů
Podle těchto údajů bylo promováno 287 posluchačů, t. j. 47,36% se třemi státnicemi absolvovalo 76 osob t. j. 11,88%, studia nedokončilo 247 osob t. j. 40,76% ze všech v úvahu vzatých posluchačů.
Na základě předcházejících rozborů můžeme říci, že z celkového počtu posluchačů na právnickou fakultu vstoupivších vystuduje a složí potřebné tři státní zkoušky 50—55%. Jinými slovy z počtu právníků v prvním semestru zapsaných nedostuduje 40—50%. Absolutní počet takto kvalifikovaných právníků udává nám velmi přibližně počet aprobovaných u státní zkoušky státovědecké. Uvážíme-li pak dále, že po převratu, jak bylo již dříve naznačeno, nastaly u nás veliké změny v životě hospodářském i státním, které zasáhly přímo základy dosavadního právního řádu, pochopíme, proč dosud mezi právníky nenastala nezaměstnanost, ač počet posluchačů je tak veliký.
D. Vyhlídky právníků do budoucna.
Poměrně malé procento studentů dokončujících právnická studia a zvýšená potřeba právníků po převratě způsobily, že zatím u nás nenastala nezaměstnanost právníků. Zdá se, že dnes jsme na vrchole vývoje, a že v nejbližší době nám hrozí obrat k horšímu.
Státní služba je dnes přeplněna a při dnešním těžkém postavení státních financí není naděje, že by stát mohl odčerpávati budoucí absolvované právníky do svých služeb, jako dosud. V příštích letech budou tedy právnické fakulty »vyráběti« právníky, kteří budou odkázáni vesměs na soukromé postavení, kromě malého počtu, potřebného na doplnění míst po zemřelých a pensionovaných státních a samosprávných úřednících.. Advokacie23 je již dnes nejen saturována, nýbrž i přeplněna tak, že vyhlídky samostatné existence jsou tu celkem malé. Před válkou v Rakousku připadalo 18 advokátů na 100 tisíc obyvatelů, v roce 1930 jich bylo v Československu 27 na stejný počet obyvatelstva. Počítáme-li však také koncipienty, pak je dnes v Československu na každých 100000 lidí více jak 40 advokátů.
Tabulka č. V.: Kolik právníků přibude v příštích letech.
Ve stud. ruce 1930/31 je na střed. škole ve třídě
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.
celkem žáků 15363 10118 8407 8230 7200 7283 6950 6012
propadne a odejde 20% 20% 10% 10% 10% 5% 5% 1%
absolutně 3073 2022 840 823 720 364 347 60
maturovati bude 12290 8096 7567 7307 6480 6919 6503 5948
v roce 1938 1937 1936 1935 1934 1933 1932 1931
z toho 45% vstoupí 5531 3614 3406 3288 2916 3114 2823 2677
na práv. fakultu v roce 1938-39 37/38 36/37 35/36 34/35 33/34 32/33 31/32
50% ji absolvuje 2766 1822 1703 1641 1458 1557 1411 1337
v roce 1943-44 42/43 41/42 40/41 39/40 38/39 37/38 36/37
Na příště budou se právníci moci uplatniti již jen větší měrou v pojišťovnách, zejména až opadne nepřízeň doby popřevratové, jež nepřála inteligenci. Doba současná již ukazuje na malou schopnost úředníků beze všeho vzdělání a na nutnost, aby tyto veřejnoprávní organisace byly vedeny školenými lidmi s větším rozhledem. Pozemkový úřad pro svou dočasnost neznamená mnoho pro uplatnění se příštích právníků, avšak fakt, že po tolika letech působnosti jeho není pozemková reforma, až na zcela nepatrnou část, zaknihována, je dostatečnou výstrahou, kam vede obsazování úřadů nezpůsobilými lidmi.
Potřebu právníků může zvýšiti dnes odehrávající se převrat v životě hospodářském a právním, kde stále více se uplatňují na místě jedince korporace a svazy, tvořené u nás dosud z největší části na podkladě soukromém a mající svoje veřejné oprávnění jen ve spolkových zákonech. Již dnes však můžeme pozorovati, že zde se otevírá nové působiště pro právníky, kteří budou pro tyto úřady hledáni ještě více, až doba budoucí přinese zveřejnoprávnění těchto institucí. V dohledné době nemůže to však nijak nahraditi »ztracené« odbytiště, jež skýtala právníkům státní služba.
Odhadli-li jsme dnešní roční potřebu právníků na 800, bude v příštích letech potřeba ta spíše menší. Naproti tomu počet absolvujících právníků se bude v každém příštím roce zvětšovati. Postačí, uvážíme-li, kolik je dnes studentů na středních školách. V úvahu tu nutno vzíti zase jen gymnasia, reálná gymnasia a vyšší reálná gymnasia. Odpočítáme-li podle statisticky zjištěných průměrů, kolik studentů v příslušné třídě propadne, resp. pak odejde, zjistíme si snadno, kolik bude abiturientů v jednotlivých· budoucích letech. Poněvadž tito lidé nenajdou po maturitě místa, budou pokračovati dále ve studiu na vysoké škole a to z důvodů již dříve naznačených, vstoupí ve značném počtu na právnickou fakultu. Řekněme, že jich bude 45% z celkového počtu, ač již dnes odchází na práva na 50% všech maturantů uvedených typů střední školy. Po pětiletém studiu na fakultě absolvuje asi 50% z původně zapsaných v prvém semestru. Konečná čísla nám označí, kolik a ve kterém roce absolvuje posluchačů práv. (Viz podrobně tabulku č. V.)
Odečteme-li od sebe potřebu a »výrobu« právníků, dostaneme, kolik bude nadbytečných právníků v jednotlivých příštích letech :
v roce potřeba »výroba« přebytek
1932/33 800 1050 250
1933/34 800 1100 300
1934/35 800 1200 400
1935/36 800 1360 500
1936/37 800 1337 537
1937/38 800 1411 611
1938/39 800 1557 757
1939/40 800 1458 658
1940/41 800 1644 844
1941/42 800 1703 903
1942/43 800 1822 1022
1943/44 800 2766 1966
Celkem 8748
t. j. přibližně 10000.
To znamená, že teoreticky bude v roce 1944 v Československé republice minimálně na 10000 přespočetných právníků, pro něž nebude vhodného zaměstnání. Ve skutečnosti bude jich asi více, neboť k výpočtu byly voleny veškeré okolnosti velmi příznivé. Těmto přespočetným právníkům zůstane otevřeno jen široké pole v obchodním a hospodářském životě, kde se může uplatniti veliké množství právníků ať již jako samostatných podnikatelů nebo vedoucích i nižších úředníků. Ovšem dnes v době deprese hospodářské, kdy nastalo namnoze jisté zabrzdění a stiženi podnikání a obchodu, musíme se tázati, co tito přebyteční právníci budou dělati? Nezmění-li se poměry hospodářské, pak se utváří poměry na právnickém trhu práce přímo hrozivě. I jinak však větší uplatnění se českých právníků v hospodářském životě bude narážeti na velké obtíže, neboť bude nutno zlomiti vžitou a všeobecnou nechuť českých lidí k samostatnému podnikání a sklon jejich k úřednímu zaměstnání, nač bylo již dříve i jinými spisovateli poukazováno.24
Není bez zajímavosti povšimnouti si při tom posluchačů německé university. Nejmenší počet posluchačů práv byl tu v r. 1918-19 v letním semestru (708), od té doby nastává vzestup. V roce 1930/31 je jich již o 661 osobu t. j. 66,7% více než roku 1913-14. Obyvatelstvo německé národnosti naproti tomu pokleslo od r. 1910 (3512682) do roku 1921 (3123568) o více než 11%. Výsledky ze sčítání v r. 1931 nejsou dosud publikovány; podle soukromého odhadu bylo toho roku Němců v Československu asi 3236000, což by znamenalo přírůstek asi 112000 t. j. 3,6% proti r. 1921. Proti době předválečné byl by však úbytek asi 7—9%. Vidíme tedy i u obyvatelstva německé národnosti, že počet posluchačů práv je ve velkém nepoměru k předválečnému normálu; vzhledem k poklesu obyvatelstva možno říci, že na německé fakultě je dnes o 3/4 více posluchačů, než odpovídá normálu.
Poněvadž ze značné části němečtí právníci se uplatňují v oborech mimo státní službu, vznikají tím pro naše národní hospodářství veliké škody. Zabrániti jim je možno jedině, budou-li se čeští lidé a zejména právníci uplatňovati více v soukromém podnikání.
Život ostatně si i tu pomůže docela ve smyslu liberalistických zásad sám. Českým právníkům totiž, nebudou-li chtíti mříti hladem, nakonec nezbude nic jiného, než aby se věnovali nejrůznějšímu podnikání sami, vždyť veřejné úřady a advokacie, jak již dříve bylo řečeno, jsou dnes úplně zaplněny a na delší dobu není naděje na zlepšení.
E. Zlepšení na trhu práce.
V předcházející kapitole uvedl jsem, že jisté zlepšení na právnickém trhu práce nastane, jakmile povolí krise, dnes panující v celém obchodním a průmyslovém světě. Uleví se pak nejen státním financím, jež nebudou museti tolik šetřiti na personálních výdajích, nýbrž budou se moci zejména zaměstnati právníci přebyteční v soukromých službách nebo jako samostatní podnikatelé. Pak ovšem najde obživu i více právníků, nežli jest dnešní pravidelná potřeba.
Další zlepšení by mělo nastati, až dorostou a do praktického života vstoupí ročníky narozené za války nebo těsně po válce, kdy populace byla velmi nízká. Jasně nám to ukazuje statistika Dudárkova.25 Týká se sice pouze osob mužského pohlaví, ale vzhledem k malému počtu žen26 studujících práva a úplně se ztrácejícímu zlomku procenta těch, které studia právnická dokončí, postačí nám tabulka úplně.
Rok narození Stav r. 1921.věk počet Stav r. 1931.věk počet
1921 0 171000 10 113000
1920 1 131000 11 112000
1919 2 74000 12 68000
1918 3 73000 13 69000
1917 4 79000 14 76000
1916 5 100 000 15 95000
1915 6 147000 16 141000
1914 7 150000 17 145000
1913 6 151000 18 146000
1912 9 150000 19 195000
1911 10 159000 20 153000
1910 11 157000 21 150000
V současné době jeví se již nedostatek učňů, který jako vlna postoupí a v r. 1933-34 objeví se již nedostatek mladých tovaryšů a absolventů nižších a středních odborných škol. Pokles abiturientů by měl nastati v r. 1934-35, menší počet absolventů vysokých škol až po r. 1937.
Všeobecné zlepšení na trhu práce zmenšením početnosti ročníků dorůstajících nastane tedy již v příštím roce. Zmenšený počet porodů za války bude tedy význačným činitelem v nezaměstnanosti vůbec,27 ač i tak význam jeho bude zmenšen neobyčejně silnými ročníky poválečnými. Pro nadbytečnost a nezaměstnanost lidí s vysokoškolským vzděláním a zejména pro právníky nebude však svým přímým působením znamenati celkem nic. Srovnejme, kolik bylo na středních školách, poskytujících způsobilost ke vstupu na universitu,28 zapsáno v jednotlivých třídách dříve a kolik je v nich nyní:
Ve škol. roce Ve třídě
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.
1923/24 15876 13652 11857 9297 6209 5082 4291 3639
1927/28 9672 10453 11272 10987 7970 6425 5914 5092
1930/31 15363 10118 8407 8230 7200 7283 6950 6012 Děti z válečných let 1915-19, kdy byla zmenšená populace, byly ve školním roce 1930/31 v septimě (1915), sextě (1916), kvintě (1917), kvartě (1918), tercii (1919). V sekundě a v primě jsou již studenti z poválečných ročníků 1920 a 1921, které byly již normálně resp. abnormálně početné. Je tu sice viděti proti dřívějším rokům úbytek žactva, avšak neúměrně malý ke zmenšení celkové početnosti těchto ročníků. Ve vyšších třídách, jež jsou rozhodny pro studium na vysoké škole, je pak nyní více studentů než bývalo dříve. Znamená to, že z početně slabších ročníků dnes odchází na střední školy větší procento a naopak menší procento věnuje se obchodu a živnostem.
Jednou z příčin tohoto úkazu je, že menší početnost příštích generací je způsobována též klesáním počtu dětí v rodinách. System jednoho dítěte má patrně své následky i zde. Umožniti studium jednomu dítěti je dnes jistě snazší pro tyto rodiny o třech členech, než tomu bylo druhdy, kdy rodiny dvanáctičlenné byly docela běžné. Dnes dá studovati své dítě větší počet rodin s jedním nebo dvěma dětmi, než tomu bylo dosud při početných rodinách. Kromě stránky finanční má tato skutečnost i stránku psychickou,29 neboť mnohý otec a matka touží po tom, aby z jejich jediného dítěte, na němž se soustřeďuje veškerá něha mateřská a starostlivost otcovská, byl »pán«. Uskutečnění svého snu spatřují pak velmi často prostě v tom, že jejich jedináček bude úředníčkem s malým, ale jistým platem a pod pensi.
Napomáhá tomu všemu i naše dosavadní politika školská, která až dosud podporovala střední školy na úkor občanských a odborných škol, neuvědomujíc si, co budou absolventi těchto ústavů dělati. Zejména rozmnožení středních škol přispělo velmi k tomu, že studují mnozí studenti podprůměrně nadaní, které by jinak rodiče studovati nenechali. Dnes je v Československu téměř dvakráte tolik gymnasií a reálných gymnasií (celkem 234) něž bylo v r. 1920/21 (170). V roce 1913/14, kdy bylo na území České koruny 130 gymnasií všech typů, připadalo jedno gymnasium na 78070 obyvatelů. V roce 1930/31 však připadalo průměrně jedno gymnasium již na 61970. Tím vším se vysvětlí, že počet studujících poměrně vzrůstá i v letech, kdy je počet celého ročníku malý a kdy je nedostatek mladých lidí v ostatních povoláních.
Za těchto okolností může nastati na trhu práce pro právníky obrat k lepšímu jen, až zestárnou a odejdou z činnosti do výslužby nebo do soukromého života předcházející generace. Ve větší míře stane se to však až za 10—20 let, neboť velká většina státního úřednictva jsou mladí lidé, přijatí do služby v dobách popřevratových. Počítáme-li jejich průměrnou službu 25 až 30 let, nemůže nastati větší uvolnění míst ve státní službě před rokem 1945. Do té doby však, jak jsme prve vypočetli, bude v republice již na deset snad i dvacet tisíc přebytečných právníků. F. Národohospodářské ztráty a kulturní nebezpečí.
Právnické fakulty, »vyrábějící« více právníků než jich vyžaduje potřeba našeho života veřejného a hospodářského, podobají se továrnám pracujícím na sklad. Přebyteční právníci jim ovšem na skladě nezůstanou, toto zboží zmizí v každém případě v proudu života. Nenajdou-li přespočetní právníci zaměstnání přiměřené, aby se uživili, vezmou takové, jaké se jim naskytne.
Nemůžeme sice zjistiti přesně, jaké povolání měli nebo mají rodiče vysokoškolského studentstva u nás, neboť nemáme statistiky, podávající nám přehled o sociálním postavení rodičů posluchačů všech vysokých škol. Jistý názor můžeme si však přece jen učiniti na základě dat prof. Krejčího o brněnských ústavech.30 V pozorovaných dvou letech 1921/22 a 1922/23 byli rodiče studentů: zemědělci (25,9%, 21,3%), učitelé a profesoři (12,0%, 11,2%), řemeslníci (11,8%, 9,9%), obchodníci (11,7%, 12,l%) a úředníci (9,7%, 11,1% všech stud.). Velké rozdíly v sociálním postavení rodičů jsou v číslech o jednotlivých vysokých školách. Na právnické fakultě měli rodiče posluchačů tato zaměstnání:
Povolání rodičů: Počet posluchačů v r. 1921/22 v r. 1922/23
zemědělství 157 131
lesnictví 1 3
hornictví 11 10
továrnictví 32 31
řemeslo 59 62
obchod 55 49
dopravnictví 38 32
úvěrnictví a pojišť. 4 4
školství a výchova 60 77
veřejná služba 75 94
vojsko 1 4
svobodná povolání 23 34
služba domácí 2 1
jiné povolání 24 24
Úhrnem 542 556 Z této tabulky vidíme, že právníci u nás pocházejí z nejrůznějších stavů. Je tomu tak ale i u všech ostatních akademických povolání, takže vzdělání vysokoškolské nestalo se u nás privilegiem jedné třídy obyvatelstva31 a inteligence se doplňuje zejména z venkovského lidu. Kdyby pro všechny tyto akademiky bylo vhodného zaměstnání, bylo by to potěšujícím zjevem. Za dnešních okolností však odčerpávají se ze všech vrstev — dělnických, živnostenských, rolnických atd. — nejlepší lidé a vytvořuje se z nich studovaný proletariát, pro nějž není ve státě vhodného upotřebení.
Obsazováním míst méně významných silami s právnickým vzděláním vznikají však veliké ztráty celému našemu národnímu jmění.32 Přespočetní právníci, zastávající místa, na něž by stačila občanská škola doplněná po případě obchodním kursem, studovali zbytečně o 8—10 let déle, než by bývalo třeba. I se stanoviska soukromohospodářského, kapitál investovaný do studií nemůže se jim rentovati a peníze vynaložené na vzdělání vysokoškolské jsou pro ně penězi nadarmo vyhozenými.
Bylo vypočítáno, že rok na právnické fakultě při šetrném způsobu života přijde na 8000 Kč,33 za pět let je to na 40000 Kč. Vstup na universitu je však podmíněn osmitřídním gymnasiem, takže již příprava samotná je o čtyři roky delší školy občanské. Počítáme-li náklad na studium na střední škole za rok jen 4000, pak již absolvování vyššího gymnasia znamená vydání 16000 Kč. Celkový náklad na právnické studium s předběžnou přípravou je asi o 56000 Kč34 větší než na všeobecné dostačující vzdělání na škole občanské. Čísla ta nejsou nikterak přehnaná, kdybychom propočítali vše podrobně, došli bychom čísel mnohem vyšších.35
Jelikož bude k roku 1944, jak jsme již dříve vypočetli, minimálně 10000 právníků nadbytečných, utrpí tím československé národní jmění škodu 560000000 Kč. Přespočetná inteligence však bude ve všech oborech (technici, filosofové atd.) a soudě podle dnešních poměrů, bude jí v jiných oborech více než u právníků. Celkový počet lidí s vysokoškolským vzděláním, pro něž nebude přiměřeného zaměstnání, můžeme směle odhadnouti k roku 1944 na 25 až 60000. Uvážíme-li, že jiné obory studijní jsou mnohem nákladnější než studium právnické, dojdeme k tomu, že bude za příštích 12 let zbytečně vydáno dvě až tři miliardy národního jmění.36
Náklad na studium bude nejen na velkou většinu přebytečných právníků nadarmo vynaložen, nýbrž bude i přímo zdrojem anarchistického smýšlení těchto lidí. Vědomí nadarmo přinesených obětí finančních a ztraceného času, jež nikdy nepřinesou užitek v plné míře, bude roztrpčovati postižené. Proto ono obrovské množství posluchačů skrývá v sobě, kromě nezaměstnanosti a nadbytku právníků, nebezpečí, že bude sníženo niveau universitního studia věd právních a státních na úkor kultury celého národa.
Podle Le Bona37 byly až dosud civilisace tvořeny a vedeny početně nepatrnou aristokracií ducha, nikoli davem. Davy mají moc převážně bořivou, ničící těla zestárlých civilisací, k činnosti tvůrčí chybí jim však potřebná prozíravost do budoucnosti, neboř podléhá jí spíše okamžitým dojmům. Široké vrstvy upoutají především otázky materielní současné doby. Proto právě dnešní špatné existenční vyhlídky působí tak ubíjejícím dojmem na posluchače práv, z nichž se namnoze pak stávají lidé bez vyšších zájmů, hledající svou spásu v brzkém absolvování předepsaných zkoušek. Proto zkoušky se stávají dnes namnoze jediným cílem posluchačů práv a tito ve snaze je co nejdříve vykonati, na místo, aby se vyzbrojili především důkladně do životního boje, spokojují se pouhými odpadky vědy, jak jim je podávají soukromé školy různých repetitorii.38 V poslední době se tyto »nalejvárny« — zejména v Praze — povážlivou měrou rozmohly. Jinak však je úkaz ten všeobecný; i v cizině se vyskytuje a snad větší ještě měrou a dříve nežli u nás.39
Odborné vzdělání stalo se takto honbou za vysvědčeními a diplomy. Skutečné vzdělání, jež se projevuje myšlenkou, řečí a skutkům, má se nahraditi tím, že člověk má hromadu vysvědčení.40 Takováto polovzdělaná inteligence, bez hlubších vědomostí a širšího rozhledu, jíž její povolání nepřirostlo k srdci, je největším nebezpečím pro celý náš veřejný život. Výstrahou nám budiž případ Anglie,41 jejíž průmysl a obchod ustrnul, nemaje oněch znamenitých vůdců jako dříve. Správa anglická42 od dob Viktoriiných se také podstatně změnila, zbyrokratisovala přílivem neschopných lidí a přispěla tak k dnešnímu úpadku Anglie.
Doba dnešní hospodářské deprese vyžaduje lidí se širokým rozhledem, lidí, kteří by dovedli jednak raziti nové cesty k hospodářskému blahobytu, jednak vésti správu státní cílevědomě, úsporně a ve velkých liniích. Tu zdálo by se, že bude prospěšno, budou-li i na místech méně významných doktoři práv. Ve skutečnosti je tu však sice mnoho doktorů, ale jejich hodnota je často nižší než dřívějších absolventů. Doktorát věd právních a státních nevydržel totiž náporu davu a pozbyl naprosto své povahy akademického stupně vědeckého. Právníci skládají dnes namnoze rigorosa jen ve snaze dosáhnouti zvučného titulu a kvalifikace pro advokacii.
V dobách dřívějších tomu tak nebylo. Doktorát skládali pravidelně jen ti, kteří se chtěli věnovati advokacii a jistá část posluchačů vynikajících, kteří chtěli míti mimořádnou kvalifikaci a měli skutečný zájem o vědu. Neváhali pro to vynaložiti i značný náklad, jehož dosažení doktorátu tehdy vyžadovalo, neboť taxy byly relativně mnohem vyšší než dnes.
Jaký je poměr mezi právníky absolvovanými se třemi státnicemi a doktory práv v dnešní době? Následující statistika udává nám počet promocí na universitě: Karlově
1922/23 23/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 29/30
30/31
Karlově 313 308 309 291 352 363 373 366 449
Masarykově 17 43 38 55 56 56 65 88 85
Německé 122 113 116 131 136 145 183 197 188
Komenského 44 552 19 46 73 88 80 82 101
Celkem 496 516 482 523 617 625 701 733 823
Porovnejme nyní celkový počet absolventů se státnicemi s celkovým počtem promovaných. Dříve však musíme zjistiti, kdy posluchači skládají rigorosa. Pomůže nám tu tabulka, sestavená doc. dr. Matouškem,43 udávající, ve kterém semestru vykonali rigorosa posluchači vstoupivší na fakultu hned po maturitě ve školním roce 1923/4 (celkem jich bylo 606):
v semestru 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Cel.
I. rigorosum 102 113 29 10 5 2 14 18 16 4 4 5 8 1 331
II. rigorosum — — — — 118 25 51 19 24 13 7 2 3 — 332
III. rigorosum — — — — — 86 90 27 47 13 20 8 8 2 301
Vidíme tu, že valná většina posluchačů koná rigorosa buď současně se státnicemi nebo v krátké době po nich, takže ukončují je většinou ještě v roce pátém svých studií. Nemusíme proto přihlížeti k malému počtu těch, kteří skládají rigorosa dodatečně. Rozdíly, jistě jen nepatrné, vyrovnají se nám rok od roku.
Srovnejme tedy tato čísla:
v stud. roсе 1922/23/ 23/24 24/25 25/26 26/27/ 27/28 28/29 29/30 30/31
III. státnice 520 561 561 656 783 826 833 998 1039
Promoce 496 516 482 523 617 625 701 733 823
a b c d e f g h i
Propočítáme-li poměr ten v procentech, dostaneme tato čísla : a) 95,4%, b) 9,9%, c) 86,1%, d) 79,7%, e) 78,7%, f) 75,6%, g) 82,1%, h) 73,4%, i) 79,2%. Počet sice kolísá, ale zhruba můžeme říci, že dnes 4/5, absolvovaných právníků se třemi státnicemi dosahuje též doktorátu. Potvrzují nám tedy tato čísla, že doktorát práv se zvrhl faktickým vývojem v prosté opakování státních zkoušek, nač již dříve bylo poukazováno.44
Naproti tomu však u mnohých posluchačů je patrný vzrůst zájmu o hlubší studium, třebas snad více z důvodů hmotných, aby dosáhli lepších výsledků a tím možnosti lepšího uplatnění v životě, než z důvodů čistě ideálních. Přesvědčí nás o tom vzrůst seminářů, na příklad z dějin práva československého na Karlově universitě. Tento seminář navštěvovalo
v letním běhu roku 1921 1926 1929 1931 1932
celkem posluchačů 34 129 132 281 454
v zimním běhu roku 1921/2 1926/7 1929/30 1931/2 1932/33
celkem posluchačů 31 46 104 264 293 Podobně je patrný stoupající zájem i o jiné semináře a konversatoria. Také výsledky u státních zkoušek ukazují na jistou tendenci po dosažení lepšího prospěchu. Čísla o výsledcích zkoušek neskýtají však příliš velkého svědectví zájmu o samotnou vědu, spíše naopak zrcadlí se v nich snaha po rychlém vystudování. Je to viděti zejména u první státní zkoušky historicko-právní, kde kandidáti snaží se dosáhnouti alespoň výsledku »dobře«, aby mohli ihned se podrobiti rigorosu historicko-právnímu. Následující tabulka je sestavena podle výsledků u historicko-právní státní zkoušky na universitě Karlově.
ve stud. roce 1922/23 24/25 26/27 29/30,
zkoušeno vůbec 646 100% 659 100% 853 100% 984 100%
aprobováno vůbec 532 82,35% 557 84,52% 643 75,38% 775 78,76%
vyznam. ze všech ob. 3 0,77% 5 0,76% 4 0,48% 8 0,82%
vyznam. z 1 neb více ob. 80 12,38% 100 15,18% 87 10,19% 134 13,76%
dobře 229 35,46% 255 38,69% 260 30,48% 320 32,62%
dostatečně 218 33,74% 167 29,89% 292 34,23% 313 31,56%
reprobováno 14 17,65% 102 15,48% 210 24,62% 209 21,24%
V roce 1929/30 vzrostl počet těch, kteří složili zkoušku dobře nebo dokonce s vyznamenáním, a to nejen absolutně, nýbrž i relativně. Rok 1926/27 je však horším let předcházejících. Tento obrat k lepšímu, vysvětlující se tím, že v oné době nastaly podstatné změny ve způsobu výkladů a studia, dokazuje nám, že úspěch u zkoušky bývá často podmíněn spíše možností formulovati svoji odpověď podle myšlenek zkoušejícího než skutečnými vědomostmi. Proto právníci věnují před zkouškou veškerou svoji energii učení se určitým částem na paměť a memorování jich, což bývá někdy zárukou úspěchu u zkoušek. Statistiky zkoušek nemohou tedy býti obrazem duševní úrovně právnického dorostu. Spíše naopak nutno ukázati na smutný zjev, že právníci i ti, kteří vycházejí z fakulty s nejlepšími známkami, jsou přeplněni vědomostmi, jichž však nedovedou použíti ani v nejjednodušším případě denního života a jež v krátké době zapomenou.
G. Prostředky nápravy.
Nebezpečí, skrývající se v nadbytku inteligence, jsou tak závažná, že bylo by velmi nebezpečno jich nedbati. V tomto případě by byl na omylu ten, kdo by chtěl »laisser fair, laisser aller« a domníval se, že běh událostí si upraví produkci inteligence sám. Příroda pomohla by si tu sama příliš pozdě, až by bída těchto přespočetných lidí dostoupila vrcholu. Zájem státu však vyžaduje preventivních opatření, jež by zabránila kulturním a finančním ztrátám a podlomení státotvorného ducha právníků a inteligence vůbec dříve, než bída a nadbytek jejich se dostaví v plném svém rozsahu.
O těchto otázkách nebylo u nás dosud vůbec uvažováno, ač jsou u nás právě tak ožehavé jako v Německu, kde se jim věnuje větší pozornost. Zejména anketa,45 vyvolaná Deutsche Studentenwerkem v létě r. 1930, přinesla přes 300 různých návrhů a obměn. Přenášeti je z Německa k nám, bylo by však zbytečno a marno, neboť potřeby každého státu jsou příliš individuelní, než aby se mohly řešiti šablonovitě.
Jak z předchozích kapitol vysvítá, vlastní zlo, způsobované krisí a ochromením celého hospodářského života, nelze umělým zásahem odstraniti. Pokud bude krise trvati, potud- bude trvati a i dále vzrůstati příliv posluchačů na fakulty. Brániti tomu stanovením počtu míst na universitách bylo by velmi nezdravé a škodlivé, neboť by vedlo i k případnému vylučování lidí schopných. Byl proto numerus clausus46 na vysokých školách i jinými spisovateli právem zamítnut. Kdyby mělo dojíti k nějakému vylučování, muselo by se tak díti na střední škole,47 nikoliv však až při absolvování, nýbrž při přechodu z nižšího na vyšší gymnasium. Vstup na vysokou školu musí zůstati otevřen všem, kdo se mohou vykázati žádanými znalostmi.
Pak ovšem musíme počítati s nadprodukcí právníků. Bylo již také dříve řečeno, že dosavadní pole působnosti, zejména služba státní, příštím právníkům jest uzavřena. Nemá-li v době nejblíže příští vzniknouti nezaměstnanost právníků, musí se tito věnovati zaměstnáním, jež nejsou ryze právnickými a kde fakultní vzdělání má jim posloužiti spíše jako výchovný prostředek hospodářského myšlení a všeobecného vzdělání, než jako přímý pramen obživy. Mají-li se však takto uplatniti a nemají-li z nich býti na fakultách vychováváni jen úředníci, mechanicky vyplňující formuláře, nýbrž lidé se širokým rozhledem, musí dojiti k reformě právnického studia. Stává se proto otázka reformy tohoto studia aktuální právě v dnešní krisi, neboť vhodná reforma má zabrániti nezaměstnanosti a nadbytku právníků.
H. Oprava studia právnického.
Od převratu dálo se již tolik reforem na poli vyučování, že se díváme s jistou nedůvěrou ke každému dalšímu pokusu. Také o právnickém studiu konala se již anketa, jež nevedla k žádnému positivnímu výsledku.
Naše dnešní studijní předpisy48 spočívají na studijním řádu z 2. října 1855 č. 172 ř. z. Státní zkoušky pro ty, kdož chtějí vstoupiti do státní služby, byly poprvé zavedeny již před tím nařízením z 30. července 1850 č. 327 ř. z. Později došlo k některým změnám, zvláště nové úpravě rigorosního řádu 15. dubna 1872 č. 57 ř. z., dále pak studijním řádem z 20. dubna 1893 č. 68 ř. z. a nařízením min. školství z 24. prosince 1893 č. 204 ř. z. Těmito předpisy dostalo se studiu právnickému dnešní podoby: rozdělení na dva oddíly (poprvé 1855) a rigorosa nenahrazují již státních zkoušek (1893).
Po převratě byly tyto předpisy jen nepatrně přizpůsobeny změněným poměrům, jednak studijní řád zákonem z 27. května 1919 č. 290 Sb. z. a n. a nařízením vlády z 18. září 1919 č. 510 Sb. z. a n., jednak rigorosní řád naříz. vlády ze 4. května 1920 č. 324 Sb. z. a n. Místo německého práva přednášejí se dějiny veřejného práva ve střední Evropě a místo říšských dějin rakouských dějiny práva v území republiky Československé. Ostatní změny, vesměs nepatrné, dotýkají se jen titulů — právo rakouské stává se československým. Nově zavedeno bylo, že rigorosum historicko-právní lze vykonati hned po třech semestrech, složil-li kandidát státní zkoušku historickoprávní s prospěchem alespoň dobrým. Podobně lze i judiciální nebo politické rigorosum skládati ke konci osmého semestru, byla-li příslušná státnice před tím složena alespoň s dobrým prospěchem.
Takový byl právní vývoj. Pozvolným vývojem faktickým byl však zatlačen vědecký ráz našich fakult a staly se z nich převahou ústavy pro výchovu státních úředníků.49 Ve starých Uhrách účelu tomu sloužily Právnické akademie50 na př. v Košicích (státní), v Prešově (evangelická). Byly však ihned po převratu zrušeny a na nově zřízené universitě Komenského zaveden řád celkem obdobný pražskému.
Hlavním nedostatkem dnešního způsobu vyučování a zkoušení je, že studium stává se namnoze bezduchým memorováním z knih, po případě i jen z výtahů. V duševním vývoji právníků neznamená fakulta ve velké většině případů nic.51 Má-li býti zjednána náprava, musí právnické studium na fakultě pěstiti v prvé řadě samostatný úsudek a vésti posluchače od samého počátku k samostatné práci.
Tomu však brání dosavadní způsob vyučování, které se koná tradičními kathedrovými přednáškami. Posluchači tu sedí úplně pasivně, pokud vůbec přijdou, neboť přednáškové síně často zejí prázdnotou. Bojovati proti tomu důsledným dodržováním testů nebo snad zvláštními presenčními archy, nepřineslo by zase žádného výsledku, neboť posluchárny by se naplnily netečnou masou. Faktickým vývojem došli jsme tak daleko, že fakultní studium je jen na papíře, ve skutečnosti je tu jen studium soukromé, v přečetných případech doplněné anebo přímo vykonané v »nalejvárnách« a zkoušky. Fakulta stala se jakýmsi úřadem, který poskytuje legitimační papír k provozování jakékoliv právnické živnosti.52
Bylo by však nesprávné, kdybychom chtěli svaliti veškerou vinu jen na posluchače a dobu. Vzrůst zájmu o semináře a repetitoria ukazuje, že právě u posluchačů je značný zájem o prohloubení vědomostí. Celkový vývoj a to nejen u nás, nýbrž i v Německu, Francii, Italii směřuje k praktickým cvičením,53 pro něž vyzněly všechny ankety a to nejen u nás, nýbrž i v cizině. Zejména v Něimecku,54 kde jsou již po několik desetiletí, se dobře osvědčují. Dělí se tu na cvičení pro začátečníky a pro pokročilé. Práce tu pozůstává ve vypracovávání písemných prací a v ústním projednávání, zejména pak učí se aplikace zákona na danou skutkovou podstatu a užívati tak vědomostí teoretických v životě praktickém.
Pro formu konversatorní a proti dosavadním přednáškám vyslovil se též prof. Miřička,55 neboť jen tak se odstraní dosavadní pasivita posluchačů a tito upoutají se ke spolupráci. Mezi učitelem a posluchači nastane přímý styk a výměna myšlenek, při čemž posluchač učí se správně a vhodnou formou své názory vyjadřovati. Přirozeně musí se posluchači předem poněkud připravovali, ušetří si však tak práci při opakování na zkoušku. Neznamená to však snížiti fakultu na úroveň střední školy. Toliko způsob výkladu se změní, volnost studia bude však zachována, a zejména nebudou účastníci podrobováni klasifikačnímu zkoušení. Konversatorium je ovšem nemyslitelno ve velkých kolegiích, nýbrž musí býti organisováno ve skupinách s maximálním počtem 50 účastníků. V přednáškách specielních by zůstala vůbec kathedrová přednáška. Při obligátních přednáškách pak považuje prof. Miřička za nejvhodnější formu smíšenou — přednášku i konversatorium — střídavě podle obsahu probírané látky. Pro studenty byla by tato nová forma velikým ulehčením.
Má-li býti dosaženo nápravy ve studiu, musí býti přesně rozlišeno mezi studiem vědeckým a prostým. Dnes jsou na fakultě dvojí zkoušky, z týchž předmětů a téměř ničím se od sebe nelišící. Na 90% posluchačů absolvovaných podrobuje se této, duplicitě zkoušek, aby dosáhli titulu doktorského. Hlavní pohnutkou je tu nutnost doktorátu pro advokacii, pro níž měla býti touto vyšší, ba přímo vědeckou, kvalifikací zajištěna důkladnější průprava. Ve skutečnosti byl výsledek obrácený, neboť kandidáti, kteří obstáli u státních zkoušek pouze dostatečně, skládají rigorosa, aby mohli »alespoň« k advokacii.
Správně podotýká prof. Sommer,56 že zbavíme-li se doktorátu jako podmínky advokacie a otázky příjmu profesorů z rigorosních tax, neskýtá reforma přísných zkoušek obtíží. Nutno však též počítati s psychou lidskou a uvědomovati si, že mnoho právníků snaží se o dosažení titulu doktorského jen ve snaze po hezkém titulu — jako si před válkou kupovali lidé šlechtické diplomy. Má-li býti titul doktora práv vrácen svému původnímu významu t. j. označení určitého vědeckého stupně, nezbývá než dáti těm, kteří absolvovali fakultu a složili tři státnice, také nějaký titul. Je to tedy jistá obdoba technického studia, kde kromě titulu inženýr, je další stupeň akademický doktor technických věd. Byl by pak i na právech, řekněme »Magister juris« oprávněný k praxi veškerých řemesel a doktoři práv s kvalifikací vědeckou.
Oddělení studia vědeckého od studia prostého, poskytujícího však dostatečného oprávnění pro vykonávání všech zaměstnání právnických, je jedním z hlavních bodů reformy. Je to přímo základní podmínkou pro zachování a další vývoj věd právních a státních, nemá-li vůbec klesnouti kultura v těchto oborech, což by mělo zhoubné následky nejen vnitrostátní, nýbrž i mezinárodní.
Bylo již mnoho uvažováno o tom, zda má býti doktorát právnický jednotný, či dvojí ev. několikerý. V cizích státech je to různé. V Německu57 jsou doktoráty dva: právnický a státovědecký. Ve Francii původně vyslovovali se ostře proti rozdělení doktorátu, dekretem z 2. května 1925 však došlo k rozkouskování doktorátu. Licenciáti dostávají čtverý diplom vyšších studií. Hodnosti doktora na základě tištěné these dosáhne ten, kdo obdržel dva tyto diplomy.58 O této otázce vyšla veliká literatura, zejména v Německu.
Považuji za správný názor prof. Sommra, že má byti jednotný doktorát věd právních. Určitá specialisace objeví se ve volbě hlavního předmětu rigorosa.59 Z tohoto předmětu též vypracuje kandidát disertační práci, jež by nemusela býti ryze vědecká, jak se pojímá u nás dnes práce habilitační. Šlo by o to, aby kandidát prokázal způsobilost pojednati o dané otázce metodicky. U ústních zkoušek hledělo by se jednak k všeobecným vědomostem juristickým, ovšem poněkud hlubším než u státnic, jednak k vyspělosti kandidáta v jeho zvoleném oboru a partiích příbuzných.
Kladu důraz na disertační práci, neboť jedině tak se dá prokázali určitá vědecká způsobilost. Její vytištění bylo by pak vhodné jednak z důvodů kontroly veřejnosti,60, jednak z toho důvodu, aby se obohacovala česká monografická literatura právnická, jež dnes u srovnání s cizími je velmi skromná. Tímto způsobem vychoval by se určitý kruh vědeckých pracovníků, širší než je dnes, neboť nemůžeme než s politováním konstatovati, že vědecky mimo fakulty v řadách praktiků se dnes pracuje velmi málo. Zájem těchto lidí o vědeckou práci nutno podchytiti včas, dokud jsou ještě na fakultě a vésti je záhy k samostatné práci, aby z radosti nad zdarem prvních pokusů čerpali nové síly.61
Nyní stojíme před otázkou, jak upravili studium, jež jsme označili jako prosté, aby vyhovovalo požadavkům na něj kladeným. Je často poukazováno, že na fakultách se přednášejí jen úryvky práva. Mnoho důležitých partií není tu vůbec zastoupeno nebo jsou přednášeny jen jakési vybrané části, většinou docenty a to vesměs jako přednášky nepovinné. Uvádím jen příkladmo právo horní, mezinárodní právo soukromé, obchodní právo mezinárodní, právo dělnické a průmyslové, sociální pojištění, otázky daňové atd.
Jistě reforma studia musí se dotknouti i tradičního výkladu jednotlivých disciplin. Musíme si však uvědomiti, že nikdy nebude možno a nesmí se rozšířiti zkušební látka na všechny obory v praxi důležité. Úkolem právnického studia na universitě nemůže býti detailní příprava pro praxi. Skutečným účelem prostého studia má býti dosažení takového stupně právního vzdělání, aby posluchači či již absolventi mohli sami dále studovati, vniknouti sami do každého oboru právního a řádně pochopiti každý nový zákon. Na právnických fakultách mají tedy posluchači pochopiti funkci právního pojmu a význam právní normy, seznámiti se se souvislostí jednotlivých předpisů, vnitřní strukturou jednotlivých institutů a naučiti se aplikovati normu na život. Jinými slovy, aby právníci se naučili mysleti logicky a spravedlivě rozhodovati v jednotlivých případech.62
Bývá vytýkáno našim vysokým školám, že jsou příliš theoretické, příliš vědecké. Bývá tu velmi často přeháněno. Vysoké školy, stojící na vědeckém základě, mohou sloužiti také potřebám praktickým. Skutečnou praxi nenahradí žádná škola63 a bylo by zbytečné o to při reformě usilovati. V nalezení rovnováhy mezi vědeckým a praktickým rázem fakult tkví těžisko celého problému.64 Nesnáze řešení této otázky ukázaly se již plnou měrou při anketě v r. 1925.
Prof. Hobza ve svém návrhu při této anketě a stejně i odbor pro reformu právnického studia65 při S. ČS. P. Všehrd iiž v r. 1924 vyslovili se pro rozdělení studia na tři samostatné oddíly: historicko-právní, judiciální a státovědecký. Patrně pochopili členové tohoto odboru na základě vlastní zkušenosti, jaký význam propedeutický má studium historicko-právní. Dosvědčí nám to též zkušenosti s reformou v Italii, kde se bezprostřední výklad positivního práva začátečníkům neosvědčil.66 Přes to i u nás vyskytují se hlasy, které vytýkají přeceňování historického studia, žádajíce jeho obmezení.67 Také někteří samotní kanonisté přejí si, aby církevní právo nebylo předmětem historickým, nýbrž aby jako státní právo konfesní přednášelo se až ve spojení s předměty státovčdeckými.68 V souvislosti s těmito názory vyskytly se proto také návrhy, aby první oddíl byl sestaven z předmětů historicko-právních a platného práva, na př. trestního práva a národního hospodářství.69 V každém případě je důležito, aby nově na fakultu vstupujícímu posluchači usnadněn byl přechod a první vniknutí do studia právního zvláštním encyklopedickým úvodem.70
Odbor pro reformu právnického studia při Všehrdu domníval se, že by postačily 2 semestry pro první oddíl.71 I když by byla skládána státní zkouška historicko-právní až na počátku třetího semestru, byla by to lhůta příliš krátká. První semestr se mnoho nenastuduje, protože přechod z vázaného studia středoškolského na volné vysokoškolské je příliš náhlý a vyžaduje značného času, nežli se studenti vžijí do nových poměrů. Mimo to studenti z venkova, jichž je většina, ocitnou se ve velkoměstě uprostřed úplně neznámého prostředí, kterému se musí přizpůsobiti. Dále nesmíme zapomínati, že má-li býti právník pro další praktický život dobře vyzbrojen, musí študovati jazyky, musí uměti psáti na stroji, po případě stenografovati a namnoze vésti knihy účetní nebo jim alespoň trochu rozuměti. To jsou věci, které po žádné reformě předmětem právnického studia na universitě nebudou, a jež si posluchač musí opatřiti mimo universitu. Časově je nejvhodnější právě doba prvního a druhého semestru, kdy dosud nezapomněl to, co z němčiny, francouzštiny neb angličtiny přinesl si ze střední školy. Toto doučování bude, jak se zdá, čím dále potřebnější, poněvadž výsledky střední školy a její přípravy jsou v posledních letech stále horší přípravou pro vysokou školu i pro praktický život. Z těchto praktických důvodů bylo by záhodno nechati pro první oddíl plné tři semestry.
V dnešním druhém oddílu studijním přednášejí se nyní paralelně předměty judiciální a politické. Toto uspořádání způsobuje, že většina posluchačů celých pět semestrů věnuje pouze předmětům judicielním a, zanedbávajíc předměty politické, musí pak prodloužiti si studium o rok i více. Vyskytují se proto také návrhy, které všeobecně prodlužují studium o semestr, vyhrazují tři semestry studiu judiciálnímu a tři státovědeckému, a dělí je od sebe judiální státní zkouškou.
Oborům studijním ať judiciálním, ať politickým nelze vytknouti nic vážnějšího.72 Doporučovalo by se při reformě rozšířiti studium veřejného práva, jehož význam v dnešním moderním státě stále stoupá.73 K němu připojilo by se též vhodně státní konfesní právo. Dále mohlo by se věnovati více pozornosti moderním zjevům právním, jako je právo pojišťovací a jiné. Na příklad v sousedním Německu se dnes přednáší a zkouší organisace práce, družstevnictví a hospodářsky důležité obory práva mezinárodního.74
Je to spíše forma výkladů, která nevyhovuje dnešní době. Bylo již dříve zdůrazněno, že nutno přiblížiti teorii praxi. Je to uskutečnitelné zejména názorným vyučováním za použití pomůcek z praxe, různých sousedních nebo administrativních aktů a jiných listin. V praktických cvičeních používalo by se proto jakýchsi právnických atlantů, v nichž by tyto listiny a různé formuláře úřední za účelem vyučovacím byly uspořádány.75 Řešení praktických případů bylo již dostatečně zdůrazněno svrchu. Konečně styk se skutečným životem právnickým mohl by býti udržován také tím, že by v praktických cvičeních se studovaly skutečné, od úřadů vypůjčené spisy soudní a správní.
Naproti tomu zařazení povinné praxe, jak bylo navrhováno v Německu Zitelmanem76 doprostřed vysokoškolského studia, neprospělo by valně ani studiu ani posluchačům. Proto byla tato myšlenka v Německu již v r. 1910 zamítnuta při poradách praktiků a teoretiků v říšském úřadu justičním a znovu na sjezdu právnických fakult v Halle v r. 1920.
Právnické studium na fakultě mohlo by se však přiblížiti praxi také tím, že by při státních zkouškách judiciální a státovědecké, vedle krátké zkoušky ústní byly také zkoušky písemné, při nichž by se řešily praktické případy, s použitím zákonných textů a sbírek rozhodnutí nejvyšších stolic soudních. Prof. Sommer77 navrhuje tu, aby při zkoušce judiciální byl řešen jeden případ z oboru civilistického a jeden případ kriminalistický, vždy s patřičným přihlédnutím k stránce procesní, při zkoušce politické pak alespoň jeden případ z veřejné správy.
Aby se však mohly uskutečniti všechny tyto změny, zvláště pak praktická cvičení, bylo by zapotřebí rozmnožiti počet docentů a zejména asistentů. Neobešla by se proto reforma bez značného nákladu finančního, na němž v dnešní době ztroskotá každý pokus o novou úpravu právnických studií. Menší změny, které by nešly až na kořen zla, neměly by však ceny. Je však velmi nebezpečným experimentem nechati rozvrátiti právnickou fakultu naší university Karlovy, neboť bude to znamenati zhroucení celé české vědy právní a státní. Potřebují-li státní úřady laciné pracovní síly, nechť se zřídí zvláštní akademie, které by se omezily na čistě praktickou výchovu kancelářskou, podávanou ve formě krátkých kursů. Fakulty universit je nutno zachovati jako ústavy vědecké. Je ovšem nutno přizpůsobiti je duchu doby.
Avšak jen taková reforma studia právnického přinese žádoucí nápravy, která poskytne posluchačům dostatek teoretických základních vědomostí na podkladě vědeckém, ale formou praktickou.
Ch. Závěr.
Prožíváme dnes dobu hospodářské války, kterou vyhraje na konec ten stát, v jehož řadách budou schopnější a inteligentnější bojovníci a který bude míti prozíravější vůdce. Proto potřebuje dnešní doba vynikajících lidí i na podřízenějších místech a to nejen ve státní správě, nýbrž i v celém hospodářském životě. Dnešní vysoké školy, a také právnické fakulty, místo aby připravovaly pro tyto budoucí potřeby veřejného života vůbec, vychovávají namnoze jen pro státní službu, kde za dnešních poměrů není třeba ani širšího rozhledu ani iniciativy.
Již Le Bon78 upozorňoval na nebezpečenství, které vzniká státu z toho, že vychovává ve svých výchovných ústavech veliké množství lidí malého rozhledu (»diplomovaných obmezenců«), z nichž jen část může sám zaměstnati, kdežto ostatek musí ponechati na pospas náhodě. Za dnešních poměrů vzrůstá velmi silně, jak bylo svrchu ukázáno, počet těch, kdož nenaleznou svému vzdělaní přiměřeného zaměstnání ať ve státní službě ať mimo ní. Tím vzrůstají zcela přirozeně řady nespokojenců, kteří jsou ochotni ke každému výstřednímu hnutí, ať jsou vůdcové jeho kdokoliv a cíl jeho jakýkoliv. »Opatření vědomostí, jichž použití nelze nalézti — to jest jistý prostředek učiniti z člověka revolucionáře«.79

Část této práce byla přednesena jako referát »O aktualitách právnického studia« na II. říšském sjezdu fakultních spolků v ČSR., konaném v Praze ve dnech 10. a 11. prosince 1932.
Srov. též můj článek »Bída inteligence« v Modré revui. r. 1932, č. 13.
Dr. O. P. (Placht), Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol. Praha 1925, str. 41.
Otázka nadbytku inteligence je otevřenou otázkou světovou. Zejména Německo je postiženo nezaměstnaností mladé inteligence. Věnuje se tam však těmto otázkám mnohem větší pozornost, než u nás, jak tomu nasvědčuje dosti početná literatura německá o těchto problémech. Pro srovnání uvádím čísla z Německa podle knihy Reinholda Schairera, Die akademische Berufsnot, Jena 1932, str. 18 ns. V r. 1910 na 65 milionů obyvatelů připadlo 70000 studentů, v roce 1930 na týž počet obyvatelstva 132000 studentů. Poměrně na každých 100000 obyvatelů v r. 1910 bylo 107 studentů, v r. 1930 již 203 studentů. Poněvadž v Československu připadá na 100000 obyvatelů 227 studentů, je poměr ten u nás mnohem horší, než v Německu.
Srov. tabulku č. III. a graf. znázornění na tabulce č. IV.
Počet posluchačů v prvém semestru byl vypočítán úměrně Karlově universitě, kde jejich počet zjištěn podle dat kvesturních. Na právnické fakultě Karlovy university byl počet posluchačů v zimním běhu: ve stud. r. 1922/23 23/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 2 9/30 30/31 31/32 celkem 2491 2787 2841 3077 3320 3971 3746 4039 4221 4822 v I. semestru 720 744 745 930 918 991 1096 1168 1415 1563 v procentech 25% 27% 27% 30% 28% 29%) 29% 29% 33% 33%měrně tomu bylo na právnických fakultách všech universit. posluchačů: ve stud. roce 1922/23 23/24 24/25 25/26 26/27 27/28 28/29 29/30 30/31celkem 4274 5006 5348 5908 6005 6672 7225 7713 8118v I. semestru 1068 1351 1444 1773 1721 1935 2095 2237 2679
Největší úbytek nastal na školách rázu technického, neboť zde působí dnešní krise nejvíce a bezprostředně. V celku neprojevuje se pokles ještě tak zjevně — v roce 1932—33 ubylo jen asi 500 posluchačů proti roku 1931/32 na všech vysokých školách technických v Československu. Patrnější úbytek ten je v jednotlivých prvních semestrech; tak zejména na vysoké škole báňské v Příbrami je v r. 1932/33 zapsáno v prvním semestru jen osm posluchačů.
Srov. na př. článek Hermana Herrigela, Zur Frage der Hochschulreform, v Deutsche Zeitschrift, r. 46, str. 83.
Stejně je tomu i v Německu. Srv. Schairer, 1. c., str. 28.
Podle sčítání v r. 1910.
V Německu při zmenšeném území je počet studujících na všech vysokých školách v r. 1931 o 90% větší než v r. 1914. Schairer, 1. c., str. 20. Počet míst, k nimž je zapotřebí akademického vzdělání vůbec, by odhadnut v Německu na 333000. Toto číslo stanovil první G. Müller v »Schülerauslese — ein volkswirtschafliches Problem« (Dresden-Radebeul 1928) a znovu výpočty potvrdil L. Aehner v »Deutschlands Bedarf an Akademikern« v »Ärztliche Mitteilungen« č. 17. Leipzig 1929. Tomuto počtu odpovídá roční potřeba akademiků asi 10000. Celkový počet posluchačů na vysokých školách by proto měl býti asi 50—55000. V zimním semestru 1931/32 bylo na těchto školách však zapsáno 140000, tedy třikráte více, než žádá potřeba. Srov. Reinhold Schairer, 1. c., str. 28, též již citov. článek Herrigelův, str. 85.
L. c. str. 11.
Dr. Josef Kliment, Úvod do studia právnického na podkladě historickém, Praha 1932, str. 77.
Nejpatrnějším příkladem je kancelář presidenta republiky. Práci, kterou konalo v císařské kabinetní kanceláři 15 úředníků, dnes stěží vyřídí 80 zaměstnanců, ač by úměrně k velikosti dřívějšího Rakouského soustátí mělo stačiti 5 úředníků Je to v tomto případě specielně důsledek demokratického poměru k hlavě státu, na níž se každý obrací se svojí žádostí. Úkaz je však všeobecný a týká se všech ministerstev a jiných centrálních úřadů.
Schairer, 1. c., str. 33, uvádí příkladem potřebu juristů v Prusku: v r. 1931 odešlo do služby justiční a k advokácii 980, k assesorství 1388 а k referendářství 2667. Normální roční potřeba juristů pro státní službu v Prusku bývala dříve 182. Při tom počet studujících práv vzrostl ze 7051 v roce 1907 na 14922 v roce 1929.
Podle dat kvesturních.
Čísla jsou součtem výsledku u všech tří termínů během studijního roku. Reprobovaní u jednoho termínu jsou počítáni znovu u druhého. Je to však jen malá chyba, takže nám tabulka poskytuje dobrý obraz.
Podle pojednání prof. Dr. D. Krejčího, Rozvoj právnické fakulty Masarykovy university v prvém šestiletí jejího trvání, ve Vědecké ročence fakulty r. IV., Brno 1925, str. 110 ns.
Podle »Statistické studie o prospěchu studentů Karlovy university«, vydané Dr. O. Matouškem za spolupráce V. Fialy a St. Siropolka, Praha 1931, str. 66.
Srov. též statistiku na str. 156.
1. c. v pozn. 16a.
1. c. pozn. 17.
Také v průmyslovém Německu bylo před válkou 18 advokátů na 100000 obyvatelů. Ve Francii připadalo tehdy na 100000 lidí 26 advokátů, v Itálii dokonce 59 podle P. Calamandrei, Troppi avvocati! Firenze 1921 (O. Sommer, Reforma právnických studií, Bratislava 1925).
Srov. O. Sommer. Reforma, str. 75.
A. Dudárek: Působení jistých následků války na nezaměstnanost, článek v Legii, r. VII., č. 45.
Srov. Matoušek, 1. c. str. 66.)
O této otázce bylo publikováno i několik českých článků. Srov. též cit. článek Dudárkův.
Způsobilost pro studium na právnické fakultě poskytují: gymnasia, reálná gymnasia, reformní reálná gymnasia a vyšší reálná gymnasia typu děčínského. Veškeré moje úvahy a tabulky počítají proto s absolventy a žáky všech těchto škol v celé republice.
Srov. též můj článek »Bída inteligence« v Modré revui r. 1932, číslo 13.
Dr. Krejčí, Sociální poměry studentstva českých vysokých škol brněnských z let 1921/2 a 1922/3. Praha 1924. Díl I. Základní data str. 77. (Část XVII. Povolání a sociální postavení rodičů, zpracoval JUST. J. Lančík).
Tak zejména v Německu bylo zjištěno, že studium se stává výsadou středního městského stavu. Srov. Schairer, 1. c., str. 47 ns.
Z nákladu vynaloženého na studia plyne sice odvozený důchod profesorů a různých úředníků a zaměstnanců, avšak na úkor vzrůstu národního jmění, jež vzrůstá jen nespotřebovaným zvětšením výrobních prostředků (strojů, nástrojů, továren atd.). Nelze ovšem původní důchod těch, kteří jsou přímo při výrobě činní, v životě považovati za důležitější a nadřazený důchodu oněch, kteří odvozují svůj důchod od druhých. Výdělečná schopnost první kategorie je závislá v dnešní době na skupině druhé. Ovšem nové důchody mohou se tvořiti jen z přírůstku statků. Národohospodářský zájem žádá tedy vzrůstu národního jmění, jež spolu s prací je přímým i nepřímým pramenem všech důchodů. Srov. Dr. A. Rašín, Národní hospodářství, Praha 1921, str. 288 násl.
Přesně zjistil náklady na studium Ant. Kučera, který si vedl po čtyři roky knihu vydání. Svá pozorování uveřejnil v článku: »Co stojí na vysoké škole studijní rok chudého studenta?« v Národním studentu r. V., č. 19. Uvádí zde tyto položky za jeden rok: byt, strava v koleji 3650— Kč; knihy a studijní pomůcky 325,40 Kč : šaty, obuv, prádlo 801,50 Kč; za tramvay 504— Kč; bia divadla a zábavy 482,90 Kč; přikupované jídlo 1023,20 Kč; různé 676,50 Kč; celkem 7463,80 Kč. K tomu dlužno poznamenati, že položka bytu bývá u mnohých studentů větší. Poměrně malý náklad na vlastní studium a pomůcky se vysvětlí, že tu šlo o studium práv a autor byl od kolejného osvobozen. V jiných případech tato položka by byla také nepoměrně vyšší. Odhad průměrného ročního vydání na 8000 Kč je proto velmi nízký. Úhrada tohoto nákladu je hrazena z největší části z příjmu rodičů. Jen menší část studentů vydělává si část potřebných peněz, a to ponejvíce kondicemi. Také tato činnost netvoří statků, jež by rozmnožovaly národní jmění. Proto se studium všech těchto přebytečných právníků a inteligentů vůbec děje na úkor vzrůstu národního jmění.
V tomto obnosu není však zahrnuto to, co doplácí stát na vysoké školy. Bylo vypočteno, že stojí stát studium jednoho medika na bratislavské universitě kolem 4000 Kč, z čehož jen nepatrná část je hrazena z kolejného.
V Německu vypočítal Dr. F. Cremer v čl. »Der akademische Nachwuchs Preusens im Lichte der Hochschulstatistik v Kölner Universitätskalender 1927/28, str. 28 a násl., že při 6000 akademicích, kteří studovali marně, je zbytečně vydáno na 55000000 říškých marek, o než je ochuzeno národní jmění německé.
K tomu se musí přičísti ještě, co doplácí stát na posluchače vysokoškolské (viz pozn. 29). Kdyby to bylo průměrně jen 3000 Kč na osobu a rok, tedy do roku 1944 stát nadarmo vydá na půl miliardy, na studium asi 30000 vysokoškoláků, pro něž nebude přiměřeného zaměstnání.
Srov. G. le Bon, Duše davů, Praha 1897, str. 11.
Srov. článek O. Sommra »Studium in absentia« v Příručce pro posluchače, vyd. Všehrdem 1932, str. 19.
Srov. též studii Hirschovu, Die Notwendigkeit und die Gefahren des juristischen Privatunterrichts der Repetitorien, o níž mluví též prof. Sommer v Reformě na str. 22.
Emil Svoboda, Demokracie jako názor na život a svět, Praha 1927, str. 116.
André Siegfried, La crise britanique au XX. siede, Paris 1931, str. 48.
A. Siegfried, 1. c., str. 124.
L. c. v pozn. 17.
Srov. O. Sommer, Reforma právnických studií, Bratislava,1925, str. 8.
Anketa ta byla zahájena provoláním zmíněného spolku: »Wo findet die deutsche Jugend neuen Lebensraum«. Stejnojmenná zpráva o výsledku ankety, zpracovaná Dr. E. W. Eschmanem vyšla v nakl. Walter de Gruyter & Co., Berlin—Leipzig 1932. Mnoho návrhů zdá se i samotným Němcům utopiemi. Schairer, 1. c. str. 88, vidí jednu z hlavních příčin nadbytku inteligence v dnešním mezinárodním a koloniálním postavení Německa; v poznámce poukazuje pak na články Brockdorff-Rantzaue v »Tat« proti versaillské mírové smlouvě. V dalším probírá Schairer různé návrhy, z nichž nejzajímavější je návrh, aby nebyl žádný abiturient přijat na vysokou školu bez průkazu o vykonaném »pracovním roce« (t. zv. Werkjahr). Myšlenka ta nachází ohlasu v Německu vůbec, stává se pak zejména hospodářským plánem samotného studentstva. Zástupci jeho již v r. 1921 v Erlagen se pro tento návrh vyslovili. K prvním pokusům došlo hned v zápětí a našlo se již první rok na 25000 dobrovolníků. Později však myšlenka zapadla, nikoliv však úplně, jak svědčí pokusy ve Slezsku, kde v kraji hlohovském byl organisován tábor mladých lidí, dobrovolně se přihlásivších k polním pracím a přespávajících ve stanech. Podobně měl by býti organisován i všeobecně povinný Werkjahr.
Na př. Schairer, Die akademische Berufsnot. str. 91.
Srov. můj článek »K reformě střední školy« v Národním Studentu, r. VI., č. 19—20.
Srov. J. Kapras, Čemu se kdy na fakultě právnické učilo, článek v Časopise pro vědu právní a státní 1926.
Srov. též článek prof. Weyra, Das juristische Doktorat, v Prager Presse r. 7. č. 125 ze 7. května 1927. — Stejně je tomu i v Německu. Srov. Herrigelův článek »Hochschulreform« v Deutsche Zeitschrift r. 46, str. 74.
Sommer, Reforma, str. 12.
Srov. Sommer, Reforma, str. 46.
Srov. Sommer, Reforma, str. 52.
Povinná návštěva praktických cvičení (nikoliv seminářů) je v Československu na právnické fakultě v Bratislavě. Srov. Návod pro studium, Bratislava 1932.
Srov. Sommer, Reforma, str. 19.
Dr. August Miřička, Die Reform des Rechtstudiums nach den Anträgen der Verwaltungsreformkomission, Wien und Leipzig 1914, str. 29 ns., zejména 36.
Sommer, Reforma, str. 66.
Sommer, Reforma, str. 21.
L’indicateur de l'étudiant en droit, pařížské university z roku 1930/31, str. 72 a násl.
Prof. Weyr v citov, již článku »Das juristische Doktorat« navrhuje, aby na místě četných specielních zkoušek u tří rigoros, byla zavedena jen jediná zkouška z jediného předmětu, která by však byla opravdu rigorosní t. j přísná.
Také již z toho důvodu, aby se nezvrhly disertační práce jako tomu bylo v Německu, kde se dědily z otce na syna, nebo byly »vyráběny« ve zvláštních podnicích. Proto se tu některá théma vůbec již neuznávala, na př. o trestu smrti. Disertační práce u nás měla by býti spíše podobna dnešní práci seminární, vznikajíc jako tato z přímé spolupráce a za vedení profesora. Nemajetným posluchačům ovšem by hodnotné práce musely býti publikovány z prostředků fakultních
Srov. Dr. Albín Bráf, Listy o studium národohospodářském. Praha 1899, str. 97.
Hobza-Tureček, Úvod do církevního práva, Praha 1929, str. 4: »Studium práva nesměřuje vůbec k tomu, aby posluchač nashromáždil co možná nejvíce vědomostí o osobách a událostech, nýbrž k tomu, aby se naučil právnicky mysliti«.
Prof. Sommer v Reformě, str. 71 praví: »Skutečnou praxi fakulta žádným zařízením nenahradí« a dodává, že »praxe je příliš mnohostranná, než aby jakákoli škola vychovala lidi, kteří se v ní od počátku budou cítiti jako doma«. Prof. Miřička v článku »Reforma studia právnického, v Národních Listech ze 7. XII. 1924 praví celkem totéž: »Arci je nemyslitelno, že by bylo možno posluchače již na fakultě připraviti na všechna ta četná praktická povolání, vyžadující právnického vzdělání. Z právnických fakult nemohou přece vycházeti hotoví soudcové, advokáti, finanční a političtí úředníci atd.«
Stejně asi praví o reformě vysokoškolského studia v Německu Herrigel (Hochschulreform v Deutsche Zeitschrift r. 46, str. 74).
Výroční zpráva spolku z r. 1925, str. 17.
Sommer, Reforma, str. 56.
Pro omezení historického studia a pro přednášení všeobecných nákladů práva na jeho místě vyslovil se prof. Zdeněk Peška v článku »Poznámky o reformě právnických studií« v Naší době, r. 38, č. 8. Proti jeho názorům vystoupil prof. Boháček článkem »K reformě právnických studií« v Bratislavě, r. V. (1931), č. 5.
Hobza-Tureček, Úvod str. 22. — Jiného názoru je Bušek. Učebnice dějin práva církevního, Bratislava 1929, str. 2 a Studium práva církevního a jeho methody, Bratislava 1927. Srov. též Kamil Henner, Několik slov ku pěstění církevního práva, Sborník věd právních a státních I., 1901, str. 83—92.
Také komise pro reformu právnického studia ve své IV. schůzi, konané dne 12. května 1927, se usnesla, aby státní zkoušky byly vybudovány smíšené t. j. s historickými předměty.
Srov. Kliment, Úvod do studia právnického, Praha 1932, str. 9—12.
Memorandum odboru pro reformu právnického studia při spolku českých právníků »Všehrd«.
Na druhém sjezdu fakultních spolků bylo vytýkáno soudcům, že nemají často ani nejmenších vědomostí, ba ani zdání o věcech technických. Je to jistě velmi citelný nedostatek, který by se dal odstraniti zvláštními přednáškami z oborů technických uspořádanými se zřetelem k potřebě soudců. Šlo by tu jen o nabytí povrchních znalostí a nejdůležitějšího názvosloví, tak jako tomu je dnes při soudním lékařství, neboť v rozhodnutí o věci samé zůstane soudce vždy závislý na vědomostech znalce.
Srov. též Josef Kliment, K dějinné proměně pojmu veřejného práva v Poctě k šedesátým narozeninám Dra E. Háchy, 1932.
Sommer, Reforma, str. 21.
Srov. Sommer, Reforma, str. 71.
Srov. Sommer, Reforma, str. 21. Zamítavě se vyslovil též prof. Miřička v Die Reform des Rechtsstudiums, na str. 24 násl.
Sommer, Reforma, str. 70.
G. Le Bon, Duše davu, (přel. Hofman), Praha 1897, str. 72.
Le Bon, l. c., str. 75.

Citace:

SVOBODA, Emil. Několik poznámek k zákonu o osvojení ze dne 28. března, 28 č. 56 sb.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 1, s. 102-105.