Čís. 4401.

Exekuční zabavení pohledávek dlužníka, jež se stalo v posledních 60 dnech před zahájením vyrovnacího řízení o jeho jmění, stalo se zahájením vyrovnacího řízení bezúčinným a poddlužník byl po té oprávněn plniti dlužníku. V tomto případě neobživuje skončením vyrovnacího řízení zástavní právo věřitelovo. Plnil-li poddlužník správci vyrovnávací podstaty, nemůže se věřitel po skončení vyrovnání na správci domáhati vydání peníze.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1924, Rv I 1416/24). Pohledávky společnosti A. byly zabaveny pro žalobkyni a jí k vybrání přikázány v 60ti denní lhůtě před zahájením vyrovnávacího řízení o jmění společnosti A. Poddlužník zaplatil pohledávky za vyrovnacího řízení vyrovnacímu správci. Po skončení vyrovnacího řízení domáhala se žalobkyně na vyrovnacím správci zaplacení oněch pohledávek. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žaloby zamítl. Důvody: Žalující strana tvrdí, že svolila k zaplacení zabavených pohledávek k ruce vyrovnávacího správce, dokud o osudu jich nebude ve smyslu vyrovnávacího řízení rozhodnuto. Vyvozuje z toho, že žalovaný, ježto její práva na zabavené pohledávky následkem zastavení vyrovnávacího řízení ve smyslu §u 12 vyr. ř., obživla, byl povinen, zabavené pohledávky jí vydati. S názorem tímto souhlasiti nelze. Dle §u 12 vyr. ř. zanikají oddělovací práva, nabytá v „posledních 60ti dnech před zahájením vyrovnávacího řízení exekucí uhražovací nebo zjišťovací, zavedením vyrovnávacího řízení, obživnou však, jakmile řízení se zastaví. V tomto případě jest zjištěno, že exekuce povolena byla dne 20. prosince 1922, doručena dne 23. prosince 1922 a vyrovnací řízení zahájeno dne 19. února 1923, tedy, že uplynulo do vyhlášení vyrovnávacího řízení 60 dnů. Z toho plyne, že práva, žalující stranou ku zabaveným pohledávkám nabytá, zanikla, že žalující strana neměla vůbec práva, pohledávky od poddlužníků požadovati ani žádati, by zabavené pohledávky byly k soudu (k ruce jiného) složeny, ježto právo to příslušelo jedině poddlužníkům. Následkem toho byli poddlužníci oprávněni pohledávky přímo svému věřiteli společnosti A. platiti, aniž bylo zapotřebí k tomu svolení strany žalující. Dlužníci také, byť i k vyzvání žalující strany, zabavené pohledávky zaplatiti žalovanému jako vyrovnávacímu správci, jehož povinností vymezeny jsou v §u 31 vyr. ř. Tímto zaplacením zaniklo exekuční právo žalující banky a zabavené pohledávky splynuly s vyrovnávací podstatou. Z toho však plyne, že zaplacením zaniklé právo exekuční nemohlo již obživnouti, ač vyrovnávací řízení bylo zastaveno. A poněvadž pohledávky zaplaceny byly žalovanému jako vyrovnávacímu správci, tedy do vyrovnávací podstaty, nikoli jeho osobě, není žalující strana oprávněna žádati na žalovaném, by jí zabavené pohledávky vrátil, leda, že by se byl žalovaný za ně osobně zavázal, což však zjištěno nebylo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce. Soud první stolice, odsoudiv žalovaného k zaplacení, neodůvodnil žalobního nároku po právní stránce, ježto neuvedl zákonného předpisu, nárok ten opravňujícího. Ani dovolatelka není s to tak učiniti. Žaloba byla právem zamítnuta. Zavedením vyrovnacího řízení pozbyla žalobkyně práv, získaných z povolení exekuce, a nabyla téhož postavení, jako ostatní věřitelé, kteří nemohli se dovolávati platného práva zástavního k určité části jmění. Zastavením vyrovnacího řízení nemohlo oživnouti její zástavní právo, ježto mezi tím zástava a tím i právo zástavní zanikly zaplacením pohledávky dříve zabavené. Zaplacení to stalo se s tímto účinkem věřiteli, ne žalovanému, a žalobkyně ani netvrdí, že by měl peníze ty žalovaný v rukou. Rozhodným je dále skutkové zjištění, že žalovaný nezavázal se osobně vůči žalobkyni k ničemu, co by opravňovalo žalobní nárok. Konečně nebylo prokázáno, že se žalovaný dopustil opomenutí povinností vyrovnacího správce vůči žalobkyni jako věřitelce bez ohledu na zaniklé právo zástavní, k němuž podle zákona nemusil přihlédnouti, ježto ho nebylo.

Citace:

č. 4401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 668-670.