NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7588.

Samospráva obecní. — Řízení správní: 1. O tom, je-li z usnesení obecního zastupitelstva přípustno odvolání k oks-i, může rozhodnouti jen osk. — 2. Poplatník, který je nájemníkem v obecním domě, může proti usnesení obecního zastupitelstva, že mu má býti dána výpověď, odvoláním na osk uplatňovati jen své zájmy poplatníka; svoje práva nájemní může hájiti jen pořadem práva. — 3. Může poplatník napadnouti zvláštním odvoláním k osk-i usnesení obecního zastupitelstva o ustanovení právního zástupce?
(Nález ze dne 27. listopadu 1928 č. 11610.)
Věc: Městská obec T. a Josef H. a spol. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran ustanovení právního zástupce ve věci výpovědi.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Měst. zastupitelstvo v T. usneslo se 22. ledna 1926, aby byla dána výpověď nájemníkům bydlícím v domě »Bílý Jelen« obci patřícím a vyklizení těchto bytů aby se provedlo, až dům bude prodán. Usnesením měst. zastupitelstva z 9. dubna 1926 byla advokátu Dru Rudolfu Sch. udělena procesní plná moc ve věci nájemníků bydlících v obecních domech »Bílý Jelen« a »Růžové Loubí«. Zároveň byl zamítnut návrh, aby výpověď z bytů byla odvolána a aby byla dána teprve tehdy, až bude možno prodati zmíněné domy a až budou pro nájemníky opatřeny vhodné náhradní byty.
Z tohoto usnesení podali st-lé Josef H. a spol. a Arnošt L. a spol. odvolání, ve kterých vytýkali, že v odpor vzaté usnesení je v rozporu s usnesením měst. zastupitelstva z 22. ledna 1926, dle něhož má býti nájemníkům v obou zmíněných domech dána výpověď teprv, až tyto domy budou prodány. — Tato odvolání řízená na osk-i byla měst. radou usnesením z 27. dubna 1926 odmítnuta s odůvodněním, že do usnesení měst. zastupitelstva, jímž byl ustanoven právní zástupce, nelze vůbec podati opravného prostředku. Další odvolání těchže osob, uplatňující, že měst. rada k uvedenému výroku nebyla oprávněna, bylo usnesením měst. zastupitelstva z 2. června 1926 zamítnuto.
K odvolání uvedených osob zrušila osk v T. usnesením z 30. září 1925 usnesení měst. rady z 27. dubna 1926 a měst. zastupitelstva z 2. června 1926 jako nezákonné, poněvadž podle § 99 ob. zříz. a § 12 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. jest odvolání z usnesení obecního zastupitelstva přípustno bezpodmínečně. O odvolání rozhoduje osk, takže měst. rada, pokud se týče měst. zastupitelstvo nebyly k vydání zmíněného usnesení příslušný. Usnesení měst. zastupitelstva z 9. dubna 1926 zrušila osk jako předčasné, poněvadž podle pravoplatného usnesení měst. zastupitelstva z 22. ledna 1926 má býti exekuční vyklizení provedeno, až domy budou prodány. Procesní plná moc, která usnesením z 9. dubna 1926 byla udělena, se vztahovala nejen na podání soudní výpovědi, v této době již podané, nýbrž i na exekuci. Udělením neobmezené plné moci mohou obci vzniknouti procesní výlohy, čímž byli st-lé jakožto poplatníci obce dotčeni.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání obce T. do výroku osk, kterým byla zrušena usnesení měst. rady z 27. dubna 1926 a usnesení měst. zastupitelstva z 2. června 1926; naproti tomu vyhověl žal. úřad odvolání obce, pokud směřovalo proti zrušení usnesení ob. zastupitelstva dne 9. dubna 1926 a zamítl odvolání st-lů Josefa H. a spol. a Arnošta L. a spol. proti uvedenému usneseni obecního zastupitelstva jako bezdůvodné. Při tom vycházel žal. úřad v podstatě z důvodu, že měst. zastupitelstvo svým usnesením z 9. dubna 1926, kterým udělilo svému zástupci plnou moc k výpovědi nájemníků v obecních domech, změnilo a mohlo také změniti své usnesení z 22. ledna 1926, dle něhož mělo býti s vyklizením bytu posečkáno až do doby, kdy domy budou prodány.
Na toto rozhodnutí je podána stížnost jednak městskou obcí T., jednak Josefem H. a spol.
Stížnost obce uplatňuje, že podání soudní výpovědi a ustanovení právního zástupce k tomuto účelu jsou jen provedením pravoplatného usnesení měst. zastupitelstva z 22. ledna 1926 a spadají proto do pravomoci měst. rady; předmětem usnesení měst. zastupitelstva z 9. dubna 1926 bylo pouze uzavření plnomocenské smlouvy mezi obcí a advokátem Drem Sch. Proti osobě ustanoveného právního zástupce odvolání nesměřovalo, nýbrž jen proti vedení sporu, což nemohlo již býti vzato v odpor, když měst. rada byla k vedení sporu usnesením měst. zastupitelstva z 22. ledna 1926 zmocněna. Mohlo proto odvolání býti měst. radou a měst. zastupitelstvem odmítnuto. Ustanovení § 99 ob. zříz. nelze zde vůbec použiti, poněvadž by tím bylo zastupování obce právním zástupcem vůbec znemožněno.
Nss neshledal stížnost obce T. důvodnou.
Podle § 99 ob. zříz. čes. náleží výboru okresnímu rozhodovati, když se někdo odvolává z usnesení zastupitelstva obecního ve věcech, jež nejsou státem na obec přeneseny. Tím jest dána, pokud nejde o věc vyhraženou okr. zastupitelstvu, výlučná kompetence okr. výboru, rozhodovati o opravných prostředcích, jež byly podány do usnesení obec. zastupitelstva ve věcech vlastní působnosti obce. Do působnosti úřadu instančního nepatří však pouze otázka meritorní, zdali totiž opravný prostředek jest ve věci odůvodněn, nýbrž také a především řešeni otázky, zda tu jsou vůbec formelní předpoklady pro rozhodování vyšší stolice, tedy zejména zdali v dotyčném případě vůbec přísluší právo odvolací a zvláště osobám podavším opravný prostředek. Může tedy o tom, lze-li usnesení obecního zastupitelstva naříkati opravným prostředkem k okr. výboru, rozhodovati jen tento úřad, povolaný k rozhodování o odvolání vůbec.
Proto nebyla ani měst. rada ani měst. zastupitelstvo v T. povolána rozhodovati o tom, zda odvolání proti usnesení měst. zastupitelstva z 9. dubna 1926 bylo přípustno; proto zrušila osk právem rozhodnutí těchto úřadů pro jejich nepříslušnost jako nezákonná. Žal. úřad jednal tedy ve shodě se zákonem, když odvolání obce proti tomu podané zamítnul jako bezdůvodné.
Rovněž bezdůvodnou shledal nss stížnost podanou Josefem H. a spol. do oné části nař. rozhodnutí, kterým bylo k odvolání obce odstraněno usnesení osk, zrušující usnesení měst. zastupitelstva z 9. dubna 1926, a zamítnuto odvolání st-lů proti tomuto usnesení měst. zastupitelstva.
Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad neprávem upřel st-lům právo odvolací z důvodu, že uplatňují práva soukromá. — Tato námitka je bezdůvodnou.
Žal. úřad neupřel st-lům legitimaci k podání odvolání z usnesení obecního zastupitelstva z 9. dubna 1926 vůbec, nýbrž přiznal jim právo odvolací, ovšem jen potud, pokud jako poplatníci vytýkají tomuto usnesení neblahý vliv na obecní finance, nikoliv však potud, pokud uplatňují porušení svých práv nájemních. V tom měl žal. úřad pravdu, neboť usnesení obecního zastupitelstva, týkající se hospodářského aktu obce, mohou naříkati členové obce (poplatníci, voliči) jen v této své vlastnosti, při čemž své námitky mohou odvozovati jen z tohoto členského poměru a tím uplatňovati své zájmy paralelní se zájmy obce. Tvrdí-li však někdo, že mu proti obci přísluší nějaký nárok soukromoprávní, nezbývá, než aby proti obci zakročil cestou soudní, nemůže však z důvodu práva soukromého domáhati se opravným prostředkem v pořadu správním změny výroku obecního zastupitelstva.
V daném případě usnesla se obec ve smyslu § 31 č. 3 zák. z 26. března 1925 č. 48 Sb., že dá svým nájemníkům výpověď. Vidí-li v tomto usnesení st-lé porušení svých práv, jim vůči obci z nájemního poměru příslušejících, mohou proti tomuto výroku obce nastoupiti jen cestou soudní.
Rovněž bezdůvodnou je stížnost, pokud se obrací proti výroku žal. úřadu, že měst. zastupitelstvo svým usnesením z 9. dubna 1926 změnilo své usnesení z 22. ledna 1926. Stížnost vychází stejně jako žal. úřad z předpokladu, že usnesením z 9. dubna 1926 byla dána právnímu zástupci obce plná moci procesní, vztahující se nejen k výpovědi, nýbrž i k provedení vyklizení bytů pronajatých st-lům. Leč v tom, že obec dá plnou moc k provedeni určitého výkonu, spočívá implicite usnesení, že ony úkony pro obec mají býti předsevzaty, neboť nechtěla-li by obec tyto úkony provésti, nemohla by vydati plnou moc, znějící na jejich uskutečnění. Že měst. zastupitelstvo takovéto usnesení dne 9. dubna 1926 skutečně učinilo, vyplývá i z toho, že podle protokolu o schůzi byl současně zamítnut návrh, aby výpověď, která skutečně již byla dána, byla odvolána a aby dána byla teprv, až dotyčné domy budou prodány a pro nájemníky budou opatřeny náhradní byty.
Stížnost uplatňuje pak in eventum jako nezákonnost, že usnesení obecního zastupitelstva z 9. dubna 1926 odporuje pravoplatnému usnesení tohoto zastupitelstva z 22. ledna 1926, z něhož st-lům jako nájemníkům vzniklo určité právo, jež později nemohlo prostě býti odstraněno. Ani v tomto ohledu nemá stížnost pravdu.
Předmětem obou usnesení je disposice, týkající se obecních domů, z nichž mají být nájemníci vypověděni. Jde tedy o opatření správy obecního jmění a ne o opatření, jímž by obec vůči st-lům jednala jako úřad, čili o rozhodnutí, jež by bylo způsobilé, nabýti právní moci. Takové opatření hospodářského rázu může obec kdykoli změniti. Uplatňují-li st-lé, že bylo pozdějším usnesením porušeno jejich soukromé právo, založené dřívějším usnesením, platí o tom to, co bylo již dříve uvedeno o právu stěžovati si do usnesení obecního zastupitelstva. —

Citace:

č. 7588. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 379-382.