Č. 12184.

Živnostenské právo (Slovensko): I. Prekluse námitek nevznesených při komisionelním řízení konaném o žádosti za schválení závodu na impregnování dřeva. — II. Není věcí živn. úřadů, aby přípustnost živnostenské provozovny zkoumaly i po té stránce, není-li její zřízení v odporu s disposicemi plánu polohy.
(Nález ze dne 3. prosince 1935 č. 19942/35.)
Prejudikatura: Boh. A 9253/31, 9425/31.
Věc: Komanditní společnost Julius R. v M. (adv. Dr. Otto Stein z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o živnostensko-právní schválení k rozšíření závodu na impregnování dřeva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při komisi, konané o žádosti komanditní společnosti Julius R. v M., aby ji povoleno bylo používati určitých pozemků při jejím závodě na impregnování dřeva k uskladňování dříví, určeného ke zpracování v tomto závodě, nebo dříví již zpracovaného, prohlásili zástupci města Ž., že proti rozšíření závodu nemají žádných zásadních námitek, že však žádají, aby v sousedství budovy nově postavené nebylo pokud možno uskladňováno velké množství impregnovaných pražců.
Okr. úřad výměrem ze 3. října 1930 udělil žadatelce za určitých podmínek žádané povolení prohlásiv, že podle konaného šetření na místě samém není proti rozšíření podniku o skladiště dřeva námitek, ježto ani veřejné, ani soukromé zájmy nejsou ohroženy.
Proti tomuto výměru podala rada města 2. odvolání, vytýkajíc, že okr. úřad měl povolení odepříti, ježto plochy, na nichž má býti dříví uskladněno, jsou novým regulačním plánem určeny za ulice a cesty a povolením skladiště bylo by obci ztíženo jejich nabytí pro naznačený účel. Dále poukazováno v odvolání na to, že sousední obytný dům není od skladiště oddělen požární zdí, jak to předpisuje městský požární řád.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím zrušil rozhodnutí okr. úřadu a nařídil, aby okr. úřad vydal ve věci rozhodnutí nové, ježto podle § 47 živn. zák. měl se přesvědčiti, zda zamýšlené rozšíření závodu nebude míti pro obec v zápětí větší škody a potíže, než jsou již se závodem existujícím. Potíže ty nastanou, neboť obci se znesnadňuje zřízeni nových ulic podle regulačního plánu, který je již v projednávání a který určuje dotčené pozemky pro ulice. Tuto okolnost měl okresní úřad vzíti v úvahu bez upozornění se strany obce a neměl povolení uděliti pro plochy, které podle regulačního plánu jsou určeny pro ulice.
Ve stížnosti proti tomuto rozhodnutí namítá st-lka především, že žal. úřad měl odmítnouti rekurs jako nepřípustný, poněvadž obec námitky uplatňované v rekursu nevznesla při komisionelním řízení a je tedy s nimi prekludována. Výtku tu shledal nss důvodnou.
V daném případě jde o rozšíření závodu na impregnování dřeva o skladiště dříví. Živnostensko-policejní schválení závodů na impregnování dřeva a tudíž i jejich rozšíření lze podle § 42 bodu 11 živn. zák. uděliti jen na základě zvláštního řízení, provedeného podle §§ 43 a násl. živn. zák. Podle těchto předpisů (§ 44) má úřad o žádosti za schválení takových závodů ediktem ustanoviti komisi na místě samém a upozorniti interesenty, že při komisi třeba podati veškeré námitky proti schválení provozovny, pokud nestalo se tak již dříve písemně, ježto jinak bylo by zřízení provozovny povoleno, nebude-li proti němu závad, k nimž úřad z povinnosti úřední má přihlížeti. Bylo-li takto zamýšlené zřízení provozovny vyhlášeno, stíhá prekluse veškeré námitky interesentů, které nebyly uplatněny nejpozději při komisi samé. To ovšem platí i o námitkách obce jako interesentky v řízení o schválení živn. provozovny.
V daném případě zmocnil okr. úřad měst. úřad v Ž., aby interesenty o nařízené komisi vyrozuměl. Měst. úřad vyhověl tomuto vyzvání a odvolávaje se na zmocnění okresního úřadu vydal vyhlášku, kterou vyzval veškeré interesenty, aby své případné námitky nejpozději do dne komise, t. j. do dne 2. října 1930 písemně u okr. úřadu v Žilině anebo při komisi samé ústně podali, jinak že se bude považovati za to, že interesenti souhlasí s udělením žádaného povolení. Touto vyhláškou byla jako interesentka vázána i obec sama a měla proto i ona pod následky prekluse vznésti proti projektu námitky nejpozději při komisi samé.
Obec účastnila se komise svými zástupci, ale při ní vznesla pouze požadavek svrchu uvedený, a nevytýkala, že pozemky, na nichž dříví má býti uskladňováno, jsou novým regulačním plánem, resp. jeho návrhem určeny za pozemky uliční. Je tedy obec s touto námitkou, opřenou o nový regulační plán, prekludováma. V důsledku toho nemohla obec tuto námitku vznášeti teprve ve svém rekursu na zem. úřad a učinila-li tak přec, měl úřad tuto námitku její odmítnouti pro nastalou preklusi. žal. úřad tak neučinil a pustil se do věcného přezkoumání této námitky, ježto prý okr. úřad měl k okolnosti, že plochy skladiště jsou polohovým plánem určeny za plochy uliční, přihlédnouti i bez námitek obce z povinnosti úřední.
Je pravda, že úřad I. stolice, když rozhoduje o schválení živn. provozovny, nemá se omeziti pouze na přezkoumávání námitek při komisi vznesených, nýbrž má také z povinnosti úřední uvážiti, není-li podle živn. zák. jiných ještě závad proti udělení žádaného schválení (arg. § 44 živn. zák.). Opomenutí 1. stolice v tomto směru může však rekursní stolice, vyřizujíc instanční stížnost proti schválení živn. provozovny, napraviti jen potud, pokud podle § 243 odst. 4 může změniti i pravoplatné rozhodnutí I. stolice, nebo pokud mohla by činiti opatření ex officio mimo rámec instanční stížnosti podle § 81 správ. řádu na ochranu nezadatelných zájmů veřejných, svěřených ochraně živn. úřadu (srov. nál. Boh. A 10340/33).
V daném případě nemohlo již proto býti místa pro takový zákrok rekursní stolice, ježto, jak nss blíže dovodil v nál. Boh. A 9253/31 a 9425/31, není vůbec věcí živn. úřadů, aby přípustnost živn. provozovny zkoumaly i po té stránce, zda zřízení její není v odporu s disposicemi polohového plánu obce.
Zda je tomu stejně tak i ve příčině otázky zřízení požární zdi podle požárního statutu obce, relevované obcí v jejím instančním odvolání, nemusil nss zkoumati, ježto žal. úřad nař. rozhodnutí o potřebu zřízení této zdi neopírá.

Citace:

č. 12184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 640-642.