NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 16854.

Jde o nedovolené rozšiřování podnikání úvěrního družstva podle vlád. nař. č. 261/1934 a č. 303/1936 Sb. z. a n., jestliže bylo členství omezené původně na osoby určitého povolání (obchodníky) rozšířeno na všechny přirozené (fysické) osoby.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1938, R I 427/38.)
Ve společenstevním rejstříku bylo podle usnesení rejstříkového soudu z 13. února 1931 zapsáno úvěrní společenstvo, jež navrhuje změnu stanov, pod firmou »Ú.«, obchodnické úvěrní družstvo, zapsané společenstvo s omezeným ručením, a zároveň oním usnesením byla schválena a do rejstříku zapsána společenstevní smlouva ze dne 9. prosince 1930 s dodatkem ze dne 6. února 1931. Ve stanovách bylo uvedeno, že podle § 1 zní firma družstva tak, jak shora uvedeno, že podle § 2 je účelem družstva podporovati své členy pří provozování živnosti a povznésti jich poměry hospodářské, za kterýmžto účelem bude jim povolovali úvěr a působili jako společné peněžní ústředí k zlepšení platebních poměrů svého členstva, při čemž se v dalším znění označují oprávnění družstva; podle § 5 mohou bytí členy družstva a) svéprávní obchodníci, kteří mají své sídlo v ČSR a jsou členy Svazu velkoobchodnictva, b) právnické osoby sestávající z kruhů obchodních se sídlem v ČSR. Na valných hromadách z 15. května 1937 se společenstvo usneslo na změně společenstevní smlouvy mimo jiné i co do ustanovení §§ 2 a 5, a to tak, že podle § 1 stanov má zníti firma družstva »Úvěrní družstvo Ú., zapsané společenstvo s omezeným ručením«, takže by se proti dosavadnímu znění vynechalo označení družstva jako obchodnické, a dále že podle § 5 může býti členem kromě výše uvedených osob pod a) a b) i c) každá fysická osoba v ČSR. Podalo proto opověď mimo jiné i zápisu změny stanov v příčině § 5 stanov odstavce c) »každá fysická osoba v ČSR«. Rejstříkový soud zamítl opověď. Důvody: Vládním nařízením ze dne 22. prosince 1934, č. 261 Sb. z. a n., jehož účinnost byla prodloužena do 31. prosince 1938 s některými změnami vlád. nař. z 11. prosince 1936, č. 303 Sb. z. a n. bylo podle čl. I zákona z 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n. novou úpravou ustanovení § 19 zák. z 2. března 1933 č. 44 Sb. z. a n. zakázáno zříditi nový peněžní ústav některého z druhů uvedených v § 2, odst. 1, zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 54/1932 Sb. z. a n. anebo přeměniti nebo rozšířiti na provozování peněžních a úvěrních nebo jiných bankovních obchodů jinaký předmět podnikání výdělkového a hospodářského společenstva (družstva) atd...., při čemž výjimky z uvedeného ustanovení může z důvodů zvláštního zřetele hodných povoliti vláda k návrhu ministerstva financí v dohodě s příslušným ministerstvem. Podle dosud platného znění § 2 stanov pokládá soud za zjištěno, že družstvo jest oprávněno za účelem podpory svých členů při provozování své živnosti a povznesení jich poměrů hospodářských poskytovati svým členům úvěr a působiti jako společné peněžní ústředí k zlepšení platebních poměrů svého členstva a že jest oprávněno s omezením na své členy poskytovali zápůjčky, poskytovati obchodní směnky a otevřené účetní pohledávky, přejímati ručení a skládali kauce a obstarávali platy a inkaso a bez omezení na členy přijímali peněžní vklady na úrok, přijímati výpůjčky a reeskontovati směnky, jež jsou v jeho vlastnictví, takže tu nejde o rozšíření jinakého předmětu podnikání společenstva na provozování peněžních a úvěrních nebo jiných bankovních obchodů při nové úpravě § 2 stanov dle změn usnesených na valné hromadě z 21. července 1937, jež je zakázáno dle čl. I cit. vlád. nař. z 22. prosince 1934, č. 261 Sb. z. a n. Avšak dle názoru soudu se zřením na zákaz zřizování nových peněžních ústavů a zákaz rozšiřování předmětů podnikání na provozování peněžních a úvěrních obchodů jest dosavadní předmět podniku v § 2 stanov dosavadních vytčený vykládati ve spojení s dosavadním ustanovením stanov o členství v družstvu a nabývání členství ve smyslu § 5 stanov, jež dosud, jak shora vytčeno, mohli nabyti jen a) svéprávní obchodníci, kteří mají své sídlo v ČSR a jsou členy Svazu velkoobchodníků, anebo b) právnické osoby skládající se z kruhů obchodních se sídlem v ČSR a s ustanovením o členství v družstvu dle změn usnesených na valné hromadě z 15. května 1937, dle nichž bylo usneseno, že členy družstva mohou býti kromě osob ad a) a b) shora udaných dále ještě c) každá fysická'osoba v ČSR. Tímto novým ustanovením § 5 ad c) stanov se rozšiřuje možnost členství ve společenstvu na každou fysickou osobu v ČSR., takže za toho stavu věci prakticky se dosavadní ustanovení § 5, odst. a), stanov stává bezvýznamným, ježto stejně »každý svéprávný obchodník, který má své sídlo v ČSR. a je členem Svazu velkobchodnictva v ČSR.«, jest samozřejmě i »fysickou osobou v ČSR.«, takže nová úprava ustanovení § 5 stanov sice zdánlivě (formálně) k dosavadním členským podmínkám připojuje u fysických osob možnost členství vedle svéprávných živnostníků, členů Svazu velkoobchodnictva, též každé fysické osoby v ČSR., takže se ve skutečnosti (prakticky) rozšiřuje členství neomezeně na všechny fysické osoby v ČSR a ustanovení § 5, odst. a), stanov pozbývá fakticky významu. Tím by se vlastně zavedl pro neobchodnické kruhy nový peněžní ústav, ježto by předmět podniku v § 2 stanov vytčený, pokud byl omezen jen na ony členy z kruhů obchodních, byl rozšířen též na kruhy neobchodnické. To však podle názoru soudu jest obcházením zákazu zřizování nových peněžních ústavů, vysloveného v čl. I. vlád. nař. z 11. prosince 1936, č. 303 Sb. z. a n. a poněvadž společenstvo nepředložilo ve smyslu čl. I., odst. 3, uved. nařízení příslušné povolení vlády o povolení výjimky z tohoto zákazu, zamítl soud navrženou změnu stanov v příčině v § 5 a) jako příčící se zákonu. K tomu se podotýká, že při zápisu změny společenstevní smlouvy, jež má význam konstitutivní právě tak, jako zápis o zřízení společenstva (§§ 8, 9 spol. zák.), musí rejstříkový soud dle § 3 nař. č. 70/1873 ř. z. z úřadu přihlížeti k tomu, aby předpisů o přihláškách (opovědích) bylo šetřeno, a musí zkoumati veškeré zákonné podmínky přípustností zápisu (nařízení ministerstva spravedlnosti ze 17. listopadu 1900, č. 4 Věst. min. sprav., viz rozh. č. 15112 Sb. n. s.). Rekursní soud potvrdil napadené usnesení. Důvody: Prvý soud správně pochopil, že se rozšíření a přeměna podnikání družstva může státi jednak rozšířením věcným, t. j. rozšířením na jiné obory, jednak rozšířením osobním, t. j. rozšířením velmi úzkého okruhu členů na neomezený okruh členů resp. o libovolné rozšíření na všechny občany, takže by tím byl vlastně pro kruhy neobchodnické zřizován nový peněžní ústav, což není podle vlád. nař. č. 261/1924 a č. 303/1936 Sb. z. a n. dovoleno. Když mimo to původní družstvo ani činnosti nevyvíjelo a teprve v poslední době sé hodlá uvésti do obchodního života, právem prvý soud pokládal takovéto rozšiřování za nedovolené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Není nezákonným rozhodnutí nižších soudů, pokud zamítly opověď doplňku stanov v.§ 5 c), poněvadž podle zjištění okolností jde o právní výklad předpisů vládního nařízení č. 261/1934 a č. 303/1936 Sb. z. a n., a nelze důvodně tvrditi, že by výklad ten se příčil jasnému a nepochybnému znění zákona, jehož tu bylo užito.
Nelze tudíž přehlédnouti, že dle původních stanov (§ 5) mohli býti členy družstva jen osoby určitého povolání, pro něž byl vymezen účel a předmět podnikání, kdežto dle změněných stanov v § 5 c) bylo by družstvo postaveno na daleko širší základnu bez omezení na povahu povolání osob se přihlásivších, pro něž by tu povstal peněžní ústav vpravdě nový, dosud neexistující.
Právem v tomto postupu stěžovatelově spatřovaly nižší soudy nedovolené rozšiřování podniku družstevního, po případě, že byl tím oklikou sledován účel, aby se obešel zákaz zřizování nových peněžních ústavů.

Citace:

č. 16854. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 565-568.