Čís. 11786.

Důvody zmatečností jsou v § 41 (2) zákona čís. 106/1931 sb. z. a n. uvedeny výčetmo. Není zmatečností, jestliže soud při společnosti, o níž není zřejmo, zda jest vůbec po právu, a kde zákonná domněnka svědčí pro zrušení společnosti, ponechal zřízení prokuristy jedním ze společníků bez ohledu na ohrazeni se spoludědiců druhého společníka, a že, ačkoliv šlo o právo osoby zesnulé, nebylo postupováno v dohodě s pozůstalostním soudem a za jeho souhlasu. Rejstříkovému soudu musí postačiti, opověděl-li udělení prokury jeden společnik, oprávněný k zastupování společnosti, aniž jest mu zapotřebí zkoumati, zda tu jest svolení všech společníků podle čl. 104 obch. zák.
(Rozh. ze dne 24. června 1932, R I 461/32.)
K návrhu veřejného společníka Václava P-a byla do obchodního rejstříku zapsána prokura Ladislava S-a a Josefa P-a. K rekursu dědiců po veřejném společníku Josefu P-ovi rekursní soud napadené Usnesení potvrdil. Důvody: Jest sice pravdou, že podle čl. 104 obch. zák. ke zřízení prokuristy, není-li nebezpečí v prodlení, jest třeba souhlasu všech společníků. Toto ustanovení však upravuje jen vnitřní poměry mezi společníky, proti veřejnosti však platí čl. 118 obch. zák., podle něhož udělení prokury jakož i zrušení prokury nastane s právním účinkem proti třetím osobám, provede-li je i jen jeden ze společníků oprávněných k zastupování společnosti. V souzeném případě podal návrh Václav P., který jest k zastupování firmy oprávněn, a nezaniklo toto jeho zastupitelské právo úmrtím druhého společníka firmy Josefa P-a. An první soud na základě podané opovědí Václavem P-em bez ohledu na úmrtí Josefa P-a prokuru udělenou Ladislavu S-ovi a Josefu P-ovi zapsal, jest to s hlediska čl. 118 obch. zák. správné.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé napadají souhlasná rozhodnutí soudů nižších stolic pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy a zmatečnost (§ 46 odst. (2) zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného čís. 100/ 1931), leč neprávem. Zmatečnost spatřují v tom, že soud při společnosti, o níž není zřejmo, zda vůbec jest po právu, a kde zákonná domněnka svědčí pro zrušení společnosti, ponechává zřízení prokuristy jedním ze společníků bez ohledu na ohrazení se spoludědiců druhého společníka, a že, ačkoliv šlo o právo osoby zesnulé, nebylo postupováno v dohodě s pozůstalostním soudem a za jeho souhlasu. To však není důvodem zmatečnosti podle § 41 (2) zákona, v němž důvody zmatečnosti jsou uvedeny výčetmo. Zřejmý rozpor se spisy shledávají stěžovatelé v tom, že se rekursní soud nezabýval s tím, že jde o společnost skládající se z dvou osob, z nichž jedna zemřela, a neučinil opatření, by o návrhu na zřízení prokuristy byli vyslechnuti všichni dědici zesnulého společníka. Jak lze seznati z napadeného usnesení, neušla rekursnímu soudu tato okolnost, a, nebyli-li vyslechnuti všichni dědici o návrhu na zřízení prokuristy, bylo by to snad vadou řízení, pro kterou nelze nápadati srovnalá usnesení nižších soudů podle § 46 (2) zák. čís. 100/1931, nikoliv však zřejmým rozporem se spisy. Napadené usnesení není ani nezákonné, neboť se opírá o ustanovení čl. 118 obch. zák., podle něhož uděluje prokuru s účinkem proti třetím osobám kterýkoli ze společníků oprávněných k zastupování společnosti. Poněvadž účelem obchodního rejstříku jest jen, by vyznačil poměry, Společnosti, pokud mohou zajímati třetí osoby, jež s ní přicházejí ve styk, musí postačiti rejstříkovému soudu, že udělení prokury opověděl jeden oprávněný společník, aniž bylo zapotřebí zkoumati, zda tu jest svolení všech společníků podle čl. 104 obch. zák. (srov. rozh. A. Cl. 1080, 1509). Rozhodnutí sb. n. s. čís. 3132, jehož se stěžovatelé dovolávají, tu nedopadá, neboť tam šlo o prokuru udělenou správcem pozůstalosti, který nebyl společníkem, oprávněným k zastupování společnosti. V době, kdy bylo opovězeno udělení proWy, nebylo zrušení obchodní společnosti v obchodním rejstříku zapsáno a nebylo proto závady, by prokuristé nebyli zapsáni. Pro nedostatek předpokladů § 46 odst. (2) zákona nebylo lze dovolacímu rekursu vyhověti.

Citace:

č. 11786. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 16-18.