NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4951.

Pohledávkám bratrských pokladen přísluší ohledné příspěvků, které mají platiti majitelé hor, přednostní právo zástavní ve smyslu §u 246 ex. ř., jež může býti pro ně vtěleno i po vyhlášení úpadku. Ustanovení §u 10 konk. ř. nelze tu použíti.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1925, R I 131/25.)
Krajský soud jako horní soud v Ch. odmítl výkon exekuce povolené okresním soudem v F. bratrské pokladně záznamem simultánního zástavního práva na nemovitostech, zapsaných v horní vložce, ježto v horní vložce byl poznamenán úpadek (§ 10 a 13 konk. ř.). Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že uložil prvému soudu, by provedl povolený záznam simultánního zástavního práva. Důvody: Rekursu nelze nepřiznati oprávnění, neboť pohledávkám bratrských pokladen přísluší ohledně příspěvků, které majitelé hor mají platiti, přednostní právo zástavní ve smyslu §u 246 ex. ř. na nemovitostech pojistníkových jako veřejným dávkám, ježto se jedná o povinné pojišťování, které s veřejnoprávního hlediska sociální péče jest zákonem nařízeno, v podrobnostech upraveno a státnímu dozoru podrobeno. Ustanovení §u 10 konk. ř., že po vyhlášení úpadku nelze pro pohledávku nabýti zástavního práva na úpadcovo jmění, náležející do úpadkové podstaty, v tomto případě použíti nelze již vzhledem k intenci zákona, poněvadž se zde nejedná o získání zástavního práva po vyhlášení úpadku, nýbrž pouze o uplatnění správně vyznačení zákonného práva zástavního na úpadkové nemovitosti, jež tu bylo již v době vyhlášení úpadku za tím účelem, aby přerušeno bylo promlčení přednostního práva onoho nedoplatku a, aby nedoplatku pro případ zaniknutí zákonné přednosti zajištěno bylo pořadí podle doby zápisu do veřejných knih. Knihovní zápis zákonného práva zástavního má tudíž význam pouze deklaratorní, nikoli konstitutivní, a může proto pro příspěvky bratrských pokladen, které požívají zákonného zástavního i přednostního práva, právo zástavní býti vtěleno i po vyhlášení úpadku. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Krajský soud nebyl oprávněn, odmítnouti poznámku ve vložce 192 horní knihy, že exekuční zástavní právo, pro pohledávku bratrské pokladny v F. 13 143 Kč 50 h s přísl. bylo rozšířeno na vložky čís. 1649, 1758 a 1775 pozemkové knihy v F., jelikož v tomto směru příslušelo rozhodnutí výlučně soudu okresnímu a jelikož krajskému soudu v Ch. z obsahu exekuční žádosti musilo býti zřejmo, že okresní soud v F, má vědomost o tom, že na jmění povinného Richarda P-а byl vyhlášen úpadek. (Viz §§y 94, poslední odstavec, a 109 knihovního zákona a Bartsch, komentář ke knihovnímu zákonu, strana 112 a 113). Jinak má se věc ohledně vykonatelné pohledávky bratrské pokladny 165 Kč 38 h s přísl., pro kterou exekuční zástavní právo mělo býti vloženo mezi jiným také ve vložce 192 horní knihy Ch-ské jako vkladbě vedlejší. O této příslušelo dle uvedených §§ samostatné rozhodnutí pouze krajskému soudu v Ch., který nebyl vázán usnesením okresního soudu ze dne 24. listopadu 1924. Než v tomto směru krajský soud nerozhodl správně a rekursní soud k stížnosti vymáhající věřitelky právem povolil vklad exekučního práva zástavního pro pohledávku 165 Kč 38 h s přísl. ve vložce 192 horní knihy. Správné důvody napadeného usnesení nebyly vyvráceny dovolacím rekursem, k jehož vývodům se podotýká, že právní názor rekursního soudu o přednostním právu sporných pohledávek bratrské pokladny a o přípustnosti exekuce zřízením zástavního práva i po vyhlášení úpadku souhlasí s ustanovením čl. 3 čís. 5 uvoz. zák. k úpadkovému řádu, čl. 3 uvoz. zák. k ex. ř., dále se zásadami vyslovenými bývalým nejvyšším soudem ve Vídni v plenisimárních usneseních ze dne 7. listopadu 1899, čís. 486 pres. a ze dne 27. listopadu 1900, čís. pres. 304 kniha judikátů čís. 144 a 150. Je-li exekuce přípustná také po vyhlášení úpadku na jmění úpadce, jest vymáhající strana oprávněna, žádati za její povolení kdykoliv a má nárok na náhradu exekučních útrat dle §§ 74 a násl. ex. ř. Dle uvedeného judikátu čís. 150 přísluší příspěvkům k bratrským pokladnám přednostní zástavní právo za podmínek §u 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., týkajících se výdělkové daně. Na časové omezení této výsady nevztahuje se ustanovení §u 9 konk. řádu o přerušení promlčení pohledávek, přihlášených k úpadku. Stěžovatel dovolává se tudíž neprávem tohoto místa zákona, právě tak jako §u 246 čís. 3 ex. ř., kterým v prospěch bratrských pokladen upraveno bylo přednostní právo pro zadržené příspěvky pojistné před pohledávkami, uvedenými v čís. 4 §u 216 ex. ř., kdežto uvedeným judikátem čís. 150 tyto příspěvky byly na roveň postaveny veřejným dávkám, uvedeným v čís. 2 tohoto §u. Jelikož zde nejde o uspokojení sporných pohledávek z úpadkové pod- státy, nýbrž o odlučovací právo ve smyslu §u 11 konk. řádu, nemá významu stěžovatelův poukaz na §§ 51 a 52 konk. řádu.

Citace:

č. 4951. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 783-785.