Čís. 16557.

Advokát, ustanoveny zástupcem chudých (§§ 64 č. 3, 66 a 67 c. ř. s.), jest oprávněn za předpokladů § 70 c. ř. s. samostatně vybrati a vlastním jménem exekucí vymáhati přímo na odpůrci odměnu a hotové výdaje, státem zatím nezaložené. Co do hotových výdajů, státem zatím nezapravených, může advokát jako zástupce chudých dáti soudu podnět k postupu podle § 134, odst. 2, jedn. ř.
Postup naznačený v §§ 104 a násl. jedn. ř. se nevztahuje na vybírání odměny příslušící zástupci chudých. Soud nezkoumá z úřadu, zda odpůrci chudé strany přísluší proti chudé straně samé vzájemné pohledávky, jež lze započísti podle § 70, odst. 2, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1937, R I 1442/37.)
Srov. rozh. č. 16288 Sb. n. s. Dr. Miroslav Č., advokát v P., byl ve sporu Ck Ia 597/35 ustanoven Františku K. zástupcem chudých. Ve sporu tom byla odpůrkyně Helena J. odsouzena k náhradě útrat odvolacího řízení 610 Kč 65 h. Navrhl proto jmenovaný advokát vlastním jménem, aby mu byla k vymožení dotčené pohledávky povolena proti Heleně J. exekuce zabavením a přikázáním k vybrání jedné třetiny důchodů, které má povinná u svého zaměstnavatele Z., s omezením, že jí musí zůstati volný roční důchod 6000 Kč. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: § 70, odst. 1, c. ř. s. ustanovuje, že byla-li odpůrci chudé strany uložena náhrada nákladů na rozepři, mohou býti náklady v § 64 č. 1 a 5 c. ř. s. uvedené, od nichž chudá strana jest zatímně osvobozena, i odměna a výdaje advokáta ustanoveného pro chudou stranu vybrány přímo u odpůrce. Podle rozh. G. U. č. 2753 lze uvedenou odměnu a výdaje vybrati toliko podle §§ 104 až 108 jedn. ř., ježto poplatky advokáta ustanoveného pro chudou stranu jest pokládati za poplatky podle § 104 č. 1 jedn. ř. Jejich vymožení jinou cestou než vybráním podle §§ 104 až 108 jedn. ř. není dovoleno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Rozhodnutí věci závisí na rozřešení otázky, zda advokát, zřízený chudé straně jako zástupce chudých (§§ 64 č. 3, 66 a 67 c. ř. s.), jest oprávněn k vymožení své odměny a svých výdajů tehdy, byla-li odpůrci chudé strany uložena náhrada nákladů sporu, přímým vedením exekuce proti podlehnuvšímu odpůrci chudé strany, či zda může pouze žádati, aby ony náklady byly podle §§ 104 a násl. jedn. řádu u odpůrce vybrány (§ 70 c. ř. s.). Účelem ustanovení § 70 c. ř. s. bylo, aby uspokojení útratové pohledávky zástupce chudých bylo zabezpečeno. K dosažení tohoto účelu dává zákon v § 70 c. ř. s. advokátu jako zástupci chudých oprávnění k samostatnému vybírání nákladů přímo u odpůrce (rozh. č. 16288 Sb. n. s.), což podle správného výkladu znamená, že advokát jako zástupce chudých má nejen výhradné oprávnění, aby tyto náklady za předpokladů v § 70 c. ř. s. stanovených vybral přímo u odpůrce k úhradě svých výloh a odměny, nýbrž i že vlastními jménem jako strana může vykonávati právo formálně přisouzené jeho klientu (chudé straně), že tudíž tyto náklady může u odpůrce také vymáhati a k jejich vymožení proti odpůrci vésti exekuci. Postup v §§ 104 a násl. jedn. ř. naznačený se vůbec nevztahuje na vybírání odměny zástupci chudých příslušející. To plyne již z úvodu § 104 jedn. ř., podle něhož toto ustanovení platí pro vymáhání poplatků, peněžitých pokut a jiných částek, o jejichž správné zaplacení musí býti pečováno z úřední povinnosti, a vysvítá také z předpisu č. 1 § 104, odst. 2, jedn. ř., že sem náležejí zvláště poplatky za chudou stranu napřed založené. Podle § 64 č. 5 c. ř. s. hradí však státní pokladna zatím jen potřebné hotové výlohy zástupce chudých, nikoliv i jeho odměnu, takže tuto odměnu vůbec nelze vybrati podle § 104 jedn. ř. V příčině hotových výloh zástupce chudých nutno arci rozeznávati, zda byly již soudem za chudou stranu založeny, či nikoliv. V prvním případě má význam pouze vybírání podle §§ 104 o násl. jedn. ř., byla-li odpůrci chudé strany uložena náhrada nákladů sporů, v druhém případě, dokud totiž tyto náklady státem zatím ještě nebyly založeny, předpisuje § 134, odst. 2, jedn. ř., aby též částky nedoplatků a výdajů dosud nezapravené (§ 64 č, 5 c. ř. s.) byly od soudu vybrány přímo u odpůrce po způsobu v §§ 104 a násl. jedn. ř. naznačeném, což jest odůvodněno právě tím, že zástupce chudých podle § 64 č. 5 c. ř. s. má nárok na náhradu potřebných hotových výloh vůči státu. Nelze proto pochybovati o tom, že právní zástupce sice také v případě, že jde o vybrání hotových výdajů státem zatím nezapravených, může soudu zavdati příčinu k postupu podle § 134, odst. 2, jedn. ř., ale zástupce chudých nemusí tak činiti přes zdánlivě velící znění tohoto ustanovení, poněvadž ustanovení § 70, odst. 1, c. ř. s. o náhradě uvedených výloh jedná nejen poukazujíc na § 64 č. 5 c. ř. s., nýbrž kromě toho samostatně a tyto výdaje staví na roveň ostatními poplatkům advokáta jako zástupce chudých, to jest zejména jeho nároku na odměnu, již lze vymáhati — jak shora vyloženo — pouze přímou exekucí proti podlehnuvšímu odpůrci. Prvý soud proto exekučnímu návrhu vymáhajícího věřitele právem vyhověl a bylo tudíž jeho usnesení odpovídající právnímu stavu věci obnoveno. K vývodům povinného obsaženým v rekursu proti usnesení soudu prvé stolice se jen ještě podotýká, že soud nemá z úřední moci zkoumati, zda povinnému přísluší proti chudé straně samé vzájemné pohledávky, jež podle § 70, odst. 2, c. ř. s. mohou býti započteny, a nutno jí proto ponechati na vůli, aby se svých vzájemných nároků vhodným způsobem domáhala na vymáhajícím věřiteli.

Citace:

č. 16557. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 740-742.