NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 15000.

Nárok podle § 1327 obč. zák. přísluší pozůstalé vdově i tehdy, dostalo-li se jí dědictví po zemřelém jejím muži.
(Rozh. ze dne 27. února 1936, Rv II 861/35.)
Žalobkyně přednesla, že zaviněním žalovaných byl její manžel při automobilové nehodě usmrcen a požaduje proto od. žalovaných podle § 1327 o. z. také rentu 800 Kč měsíčně. Prvý soud požadovanou rentu žalobkyni přisoudil. Důvody: Žalobkyně dostávala za života svého manžela k vedení domácnosti 1500 Kč měsíčně. Z najatých místností dostává žalobkyně nyní 600 Kč měsíčně, dlužno tedy z této částky odečísti 300 Kč na podíl jejího manžela připadající a mimo to 200 Kč (podle § 273 c. ř. s.) na větší výdaje spojené s režií větší domácnosti při větší posluze a živení 2 praktikantů obchodních, takže zbude čistých 1000 Kč měs. na výdaje ryze osobní dřívější domácnosti její a připadá z toho na žalobkyni 500 Kč měsíčně. Odvolací soud přiznal žalobkyni na rentě 500 Kč měsíčně. Důvody: Zemřelý dával žalobkyni na vedení domácnosti, totiž jen výživu obou manželů, měsíčně 1500 Kč. Od toho jest odečísti 300 Kč jako polovici nájemného, jež žalobkyně dostává z najatých místností a 200 Kč na větší výdaje režijní. Zbývá tedy čistých 1000 Kč, z čehož ušla žalobkyni usmrcením manželovým polovice, měsíčně 500 Kč.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobkyně dostávala od svého manžela k vedení domácnosti na výživu obou manželů 1500 Kč a manžel mimo to platil světlo, úroky, anuity a kupoval manželce i šaty ročně alespoň za 2000 Kč. První soud uznal v úvaze těchto skutečností, že žalobkyni ušlo smrtí manželovou 800 Kč měsíčně. Odvolací soud odpočítal od tohoto zjištěného měsíčního příjmu jednak 300 Kč jako polovici z nájemného, které prý žalobkyně dostává nyní z pronajatých místností, a mimo to 200 Kč na větší výdaje, spojené prý s režií větší domácnosti při větší posluze a živení 2 obchodních praktikantů. Při posuzování důvodnosti a výše nároku žalobkyně na rentu podle § 1327 obč. zák. jest vycházeti z právního názoru, vysloveného již v rozhodnutí čís. 6023 Sb. n. s., že tu jde o nárok samostatný. Okolnost, že se žalobkyni smrtí manželovou dostalo po něm dědictví, nezbavuje ji nároku podle § 1327 obč. zák., neboť to, čeho nabyla jako dědička, neobdržela jako náhradu škody od žalovaných. Pronajala-li tedy po smrti svého manžela obchodní místnost ve svém domě a dostala-li na nájemném 600 Kč měsíčně, nelze jí polovici tohoto příjmu odpočítati ve prospěch žalovaných od částky, jež jí smrtí manžela ušla. Žalobkyni ušlo, co jí manžel dával na výživu, ošacení a z výtěžků své obchodní výdělečné činnosti. S tím není v souvislosti částka, kterou žalobkyně dostává jako nájemné z obchodu, neboť toto nájemné plyne z jiného pramene, než z obchodní výdělečné činnosti zemřelého manžela. Tím méně jest odůvodněno odpočítati jí 200 Kč na větší výdaje s režií domácnosti, neboť odpočet 200 Kč měsíčně nemá nic společného s částkou 1500 Kč, kterou dával žalobkyni její manžel jen na výživu obou manželů.

Citace:

č. 2030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1077-1079.