NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 589.

Skutková podstata zločinu krádeže nevyžaduje, by škoda, způsobená odnětím věci byla trvalou.
Jest krádeží na prostředcích dopravních (§ 175, I b) tr. zák.), bylo-li odňato uhlí z lokomotivy za provozu pokud se týče ze zásob, jimiž stroj byl vytápěn.
(Rozh. ze dne 27. října 1921, Kr II 135/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171 a 175 I. b) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezdůvodnou jest zmateční stížnost, pokud s hlediska čís. 4 § 281 tr. ř. vytýká, že nalézací soud zamítl návrh obhájcův, by byla slyšena Justina S-ová jako svědkyně o tom, že obžalovaní odcizili uhlí, by za ně dostali výměnou mléko a že chtěli uhlí nahraditi dráze později ze svých zásob. Zamítnutí důkazního návrhu mohlo by býti na újmu stěžovatelům jen tehdy, kdyby byly okolnosti, které navrženým průvodem měly býti zjištěny, rozhodnými pro posouzení, dopustili-li se stěžovatelé trestného činu; tomu však v této trestní věci tak nebylo. Stěžovatelé hájili se tím, že v době činu měli úmysl, že vrátí dráze později totéž množství uhlí a nahradí takto škodu. Úmysl, škodu nahraditi, nevylučuje úmyslu, — škodu, byť přechodně, způsobiti, ba předpokládá přímo vědomí pachatelovo, že škodu způsobuje nebo způsobí. Úmysl, nahraditi škodu, způsobenou krádeží, má právní význam, pokud se týče nabývá ho jen nebo teprve, když a kdy byl uskutečněn, a to pouze s hlediska §§ 187, 188 tr. zák. jakožto okolnost, pro niž krádež přestává býti trestnou. Zákon nepožaduje v § 171 tr. zák., by škoda, způsobená odejmutím věci, byla trvalá; zákon pouze předpokládá, by pachatel jednal pro svůj užitek; užitek spočívá v možnosti a vůli pachatelově, nakládati s věcí odejmutou jako se svou vlastní; že pak stěžovatelé s uhlím, jež svémocně, bez dovolení odejmuli, vědomě a úmyslně jako se svým majetkem naložili, je zřejmo, kdyžtě uhlí zcizili a odevzdali osobě třetí směnou za mléko a tím vybavení uhlí z dosahu fysické moci majitelovy učinili trvalým. Úmysl, že vrátí totéž množství uhlí, byl, pokud nebyl uveden ve skutek, úplně bezvýznamným; zamítnutí návrhu, směřujícího k zjištění tohoto bezvýznamného úmyslu, nemohlo míti na rozhodnutí nalézacího soudu účinku, stěžovatelům škodlivého.
Zločinnou kvalifikaci dle § 175 I b) tr. zák. shledává nalézací soud v tom, že uhlí je nutně zapotřebí k provozování dráhy a že vzhledem na špatný druh uhlí, zde v úvahu přicházejícího, i nepatrné množství zejména schodek 4 q, bylo s to, by uvedlo provoz v nebezpečí. Stížnost napadá tento výrok: 1. dovolávajíc se zmatečního důvodu § 281 čís. 5 a uvádějíc, že otázka, zda nastalo krádeží nebezpečí pro provoz dráhy, není svědeckou, nýbrž »vážně« znaleckou otázkou, že není jisto, zda si byl svědek vůbec vědom dosahu otázky, že výrok »nebezpečí pro provoz« je příliš nejasným a neurčitým a že není odůvodněno, v čem záleží toto nebezpečí; 2. dovolávajíc se zmatečního důvodu § 281 čís. 9 lit. a), správně čís. 10 tr. ř. a namítajíc, že soud nezjistil, že stěžovatelé měli v době svého činu vědomí nebezpečí, v § 85 tr. zák. vytčeného; stěžovatelé nemohli prý míti tohoto vědomí, to tím méně, že se jednalo o odnětí nepatrného množství. Avšak i v tomto směru jsou vývody stížnosti bezdůvodny a právně mylny. Nalézací soud odůvodňuje svůj výrok náležitě poukazem na výpověď svědka N., jenž jako vrchní revident dráhy má nepochybně s dostatek vědomostí, zkušeností a schopnosti správného úsudku v těchto věcech, a z jehož spolehlivé výpovědi výrok soudu dle zásad logického myšlení plyne; výrok není nejasným, vždyť zvláště vzhledem na druh uhlí a menší jeho výhřevnost šlo zřejmě o nebezpečí, že se nedostane topiva a že následkem toho uvázne doprava vlaku, s jehož stroje uhlí bylo ukradeno. Že si stěžovatelé byli toho vědomi, že může nastati krádeží nebezpečí pro provoz jízdy, nalézací soud ovšem výslovně nezjišťuje; avšak tohoto zjištění nebylo třeba. Krádež se stala na železnici za jízdy se stroje, v pohybu jsoucího, pokud se týče ze zásob, jimiž stroj ten se vytápěl, tedy na prostředcích dopravních a na věcech, jichž se k provozu železniční jízdy užívalo tedy na věcech, které jsou jmenovitě uvedeny v § 85 c) tr. zák., citovaném v § 175 I b) tr. zák., a ohledně kterých zákon sám předpokládá, že odcizení jich se stává za poměrů zvláště nebezpečných; stačilo tedy zjištění, že stěžovatelé si byli vědomi, že krádeží se dotýkají věcí, jichž se užívá k provozu železniční jízdy; toto vědomí však zjišťuje nalézací soud v rozsudečném výroku slovy: »jsou vinni, že ........ bez přivolení a z držení správy čsl. drah státních věci, jichž se k provozu jízdy užívá, odňali«; zvláštní odůvodnění tohoto výroku mohl nalézací soud, aniž tím porušil předpis § 270 čís. 5 tř. ř., pominouti, když šlo o obžalované, kteří jako strojvůdce a topič dráhy jsou vyškoleni a zkušeni ve věcech provozu drah, a když stěžovatelé za hlavního líčení neuvedli ničeho, čím by bylo bráno v pochybnost, že věděli, že šlo o uhlí, určené již k provozu jízdy, ba přímo doznali, že odcizili uhlí se stroje za jízdy do K., pokud se týče na zpáteční jízdě z K.

Citace:

č. 589. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 411-413.