NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2944.

Ubytování vojska: I.*Nárok na náhradu za ubytování vojska jest i za účinnosti zákona o válečných úkonech z r. 1912 posuzovati podle zákonných předpisů platných pro dočasné ubytování vojska v míru. — II. Politicko-administrativní věci týkající se náhrady za takovéto ubytování přísluší podle § 2 zák. č. 218/1920 vyřizovati ministerstvu nár. obrany v dohodě s min. vnitra.
(Nález ze dne 3. prosince 1923 č. 1743.)
Věc: Městská obec A. proti ministerstvu nár. obrany o náhradu za ubytování vojska.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: ———
Podkladem nař. rozhodnutí byla žádost stěžující si obce za náhradu ubytování vojska v této obci provedeného v únoru 1919 do 20. dubna 1920. Touto žádostí obrátila se obec na vojenské úřady domáhajíc se rozhodnutí o svém veřejnoprávním nároku na náhradu za splnění povinnosti ubytovací. Obec tu zejména nežádala o nějaké prohlášení vojenské správy, zda chce či nechce plniti nějaký soukromoprávní závazek, a ježto ani žal. úřad o nějakém plnění z titulu soukromoprávního se nevyjádřil, bylo výrok jeho zkoumati jen jako rozhodnutí vydané o vzneseném nároku veřejnoprávním.
Pro ubytování vojska platí a platily také v době příchodu čsl. vojska do stěžující si obce ustanovení zákona z 11. června 1879 č. 93 ř. z., vztažně doplňujících jej zákonů z 25. června 1895 č. 100 ř. z. a ze 7. dubna 1920 č. 248 Sb., a to bez ohledu na to, byl-li tou dobou v účinnosti zákon o válečných úkonech ze 26. prosince 1912 č. 236 ř. z. či nikoli, neboť § 21 posléze cit. zákona výslovně stanoví, že i za účinnosti jeho vztahují se na ubytování vůbec zákonná ustanovení, která platí pro dočasné ubytování v míru a že náhrada za ně bude dána podle dotčených zákonů.
Podle § 38 cit. zák. z r. 1879 jest přechodné ubytování vojska břemenem na obci ležícím, za které dává správa vojenská náhradu tímto zákonem vyměřenou. Jestliže nyní obec opírajíc se o to, že nebyly zachovány se strany vojska předpisy v cit. zákoně uvedené, domáhá se na vojenské správě náhrady větší, jde o rozhodování v záležitostech ubytovacích, jež podle § 20 cit. zák. přísluší politickým úřadům správním a v poslední instanci ministru zeměbrany, t. j. nyní mno.
Tento zákonný předpis doznal však změny zákonem z 31. března 1920 č. 218 Sb., jenž v § 2 stanovil, že politicko-administrativní věci, o jakouž zde nesporně jde, týkající se ubytování vojska, přísluší vyřizovati mno v dohodě s min. vnitra.
V přítomném případě však, jak ze spisů i ze znění nař. rozhodnutí je patrno, rozhodlo o žádosti stěžující si obce mno samo bez předchozí dohody s min. vnitra.
K takovémuto samostatnému rozhodování nebylo však žal. ministerstvo kompetentním, pročež slušelo rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 2532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 346-348.