NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4564.

Ustanovení § 219 tr. ř. o příslušnosti založené spisem obžalovacím týká se jen trestných činů, pro něž byla podána obžaloba.
Zásada, že se příslušnost ke stíhání téhož pachatele pro několik majetkových deliktů, spáchaných v obvodech různých soudů, řídí ustanovením 2. odst. § 51 tr. ř., nikoliv ustanovením § 56 tr. ř., takže ani vyloučením řízení ohledně některého ze zločinných útoků obviněného z řízení dotud společně vedeného nemůže dojiti k účinkům § 58 tr. ř., — neplatí, byl-li celý soubor majetkových deliktů proti některým obviněným vyloučen a jen ohledně spoluobviněného byla podána odděleně obžaloba.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1932, Nd I 545/32.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl v záporném sporu o příslušnost mezí krajskými soudy v Liberci a v Jihlavě, že příslušným je tento krajský soud.
Důvody:
V trestní věci proti Václavu E-pvi a spol. vedené u krajského soudu v Liberci pod Tk 143/31 podalo státní zastupitelství obžalobu na Čeňka H-a pro zločin podvodu spáchaný ve společnosti Václava E-a a Rudolfa P-a. Obžaloba ta nabyla právní moci; řízení proti E-ovi a P-ovi bylo usnesením radní komory v Liberci ze dne 13. ledna 1932 vyloučeno k samostatnému projednání a postoupil dne 5. listopadu 1932 krajský soud v Liberci spisy krajskému soudu v Jihlavě k příslušnému jednání, jelikož podle obsahu spisu T 483/29, týkajícího se trestní věci proti E-ovi a spol. pro přestupek podvodu, okresní soud v Telči — obvod krajského soudu v Jihlavě — předstihl ostatní soudy. Krajský soud v Jihlavě však neuznává svou příslušnost, dovolávaje se jednak předpisu § 219 tr. ř., podle něhož nelze odporovati příslušnosti soudu, který jest podle obžalovaního spisu povolán k hlavnímu přelíčení, jednak předpisu § 51 odst. 2 tr. ř., podle něhož nelze při sčítacích deliktech odstupovati vyloučenou věc na soudy, v jichž obvodu byla jednotlivá fakta spáchána. Leč ustanovení § 219 tr. ř. o příslušnosti založené spisem obžalovacím týká se jen trestných činů, pro něž byla podána obžaloba (sb. č. 2254), a ta byla podána jen na Čeňka H-a a nikoliv na Václava E-a a další spol. A pokud jde o ustanovení § 51 odst. 2 tr. ř. o jednotnosti trestného činu při deliktech, u nichž platí zásada § 173 tr. zák. o sčítání (sb. č. 241, 2838, 3228, 3913), řídí se ovšem příslušnost ke stíhání téhož pachatele pro několik majetkových deliktů, spáchaných v obvodech různých soudů, ustanoveními druhého odstavce § 51 tr. ř., nikoliv ustanovením § 56 tr. ř., takže ani vyloučením řízení ohledně některého ze zločinných útoků obviněného z řízení dotud společně vedeného nemůže dojiti k účinkům § 58 tr. ř. Avšak tato zásada neplatí pro souzený případ, an tu byl vyloučen celý soubor majetkových deliktů obviněným E-ovi a P-ovi za vinu dávaných a jen ohledně spoluobviněného H-a byla podána odděleně obžaloba. Za tohoto stavu věci nebylo překážky, by vyloučená trestní věc proti E-ovi a spol. nebyla v základě § 51 odst. 2 tr. ř. následkem předstižení postoupena místně příslušnému krajskému soudu v Jihlavě (§§ 57 a 58 tr. ř.). Odpírá tedy tento krajský soud neprávem svoji příslušnost k rozhodnutí o této trestní věci.

Citace:

č. 4564. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 363-364.