Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13292.


Proti zápůrčí žalobě podle § 523 obč. zák. může se žalovaný brániti poukazem k předpisu § 24 lesního zákona (cís. patentu ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák.) jen, vymohl-li si již před tím příznivé rozhodnutí příslušného správního úřadu.
(Rozh. ze dne 15. února 1934, Rv II 506/32.)
Žalobě, by bylo zjištěno, že žalovanému jakožto vlastníku panují¬ cího statku nepřísluší služebnost cesty a stezky po žalobcových pozem¬ cích k odnášení lesních produktů z panujícího pozemku a by žalovaný byl uznán povinným, zdržet! se jakéhokoliv jednání, v němž by bylo spatřovali výkon takové služebnosti, bylo vyhověno soudy všech
tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Namítá-li žalovaný, že si neosobuje služebnost cesty, nýbrž že užíval cesty jako cesty veřejné, pokud se týče, že použil jen práva, jež mu poskytuje ustanovení § 24 cís. pat. ze dne 3. prosince 1852 čís. 250 ř. z., nemůže se tato obrana setkati s úspěchem, neboť tím, že se žalovaný omezil na námitky kotvící ve veřejném právu, jimiž by se soudy pro nepřípustnost pořadu práva ani zabývali nemohly (rozhodnutí čís. 7655, 10413 sb. n. s.), připustil, že mu soukromoprávní služebnost nepřísluší. Proti zápůrčí žalobě podle § 523 obč. zák. mohl by se žalovaný brániti poukazem k předpisu § 24 lesního zákona jen, kdyby si byl již před tím vymohl příznivé rozhodnuti příslušného správního úřadu, což ani netvrdil (srovnej také rozhodnutí č. 11260 sb. n. s. a čís. 1483 úř. sb. dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni).
Citace:
Č. 10766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 386-387.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).