NPD documents search: České právo, 7 (1925) - Reforma právnických studií

Služebnost okna
je služebnost domovní, dle níž může oprávněný v cizí zdi okno sobě učiniti (§§ 475 č. 3 a 488 o. o. z.) a tím zjednati své budově světlo a vzduch. Římské právo rozeznávalo »servitus ne luminibus officiatur«, jež spočívala v tom, že zavázaný nesměl nic učiniti, »quominus coeli videri possit«, čím by přítok světla neb vzduchu byl odňat nebo ztenčen, a »servitus prospiciendi«, při které mohl žádati oprávněný, by mu byla vyhlídka neztenčené zachována, pokud se týče udržena. Rakouské právo stojí ohledně služebnosti okna na půdě práva římského, služebnost okna zahrnuje jen právo k světlu a vzduchu, nikoliv však i právo k vyhlídce. Toto poslední právo musilo by mu býti zvláště uděleno. Služebnost okna nelze dále stotožňovati s právem vlastníkovým sdělati sobě okno ve vlastní zdi, byť i to bylo sousedu obtížným. Soused nemůže žádati, by okno prolomené ve vlastní zdi do jeho dvora bylo zamřížováno nebo by křídla okna nezasahovala při otevírání do vzduchového prostoru sousedova (rozh. ze dne 7. října 1887 č. 9612, sb. 11773; ze dne 13. ledna 1886 č. 15208, sb. 10897; ze dne 25. listopadu 1885 č. 12134, sb. 11381). Pouhé tedy otevírání okna ve vlastním domě nejeví se tedy dle toho, co bylo řečeno, jako nějaké jednání, které by bylo zasahováním do cizí držby a užíváním odpíracího práva ve smyslu §§ 312 a 313 o. o. z., neboť takovým jednáním soused není s to účinně bránit (rozh. ze dne 28. ledna 1879 č. 483, časop. »Ger. Halle« r. 1879 č. 44). Prolomení okna jest disposice vlastníku příslušející a vnikání světla a vzduchu přirozeně právní důsledek toho a nezakládá žádnou služebnost. Podobně je soused také oprávněn na svém dvoře před oknem sousedícího domu svá plná a nezkrácená práva vlastnická vykonávati, na př. dříví narovnati na své půdě stěnu zříditi a j. v. (rozh. ze dne 3. března 1870 č. 2310, sb. »Gl. U.« č. 2310). Služebnost okna vzniká dle předpisu § 313 o. o. z. tím, že okno do vzduchu nebo prostoru sousedova se otevře a že na sousedu se žádá, aby tento sdílení světla a vzduchu po případě i vyhlídky snášel, a že tento tak učiní, aneb tím že poslednější na zákaz prvního opomene jemu světlo, vzduch (případné i vyhlídku) odníti; při posouzení otázky, zda služebnost byla dle práva nabyta, bude se tedy vždy o to jednati, zda je tu takový poměr moci, který k výkonu služebnosti okna opravňuje (rozh. ze dne 23. června 1875 č. 5576, sb. »G1. U.« č. 5771). Služebnost okna nenabývá se také tím, že okno po 30 let do vzdušného prostoru sousedova bylo otevíráno, jelikož ku zachování služebnosti nějaké nestačí jen pouhá skutečnost, jako taková, nýbrž potřebí též vykonávání její jako práva. Nabytí držby affirmativní služebnosti závisí na uznání tohoto právního držení. Rozh. ze dne 28. června 1876 č. 1287 časop. »Ger. Zeit« r. 1876 č. 91, poznamenává, že pouhé opomenutí odporu nezakládá ještě žádné služebnosti; při tom však musí přece býti uvážena otázka, zda opomenutí odporu trvající 30 let ve skutečnosti uznání právní držby dotyčné služebnosti v sobě nezavírá, zvláště tehdy, když z jednotlivých okolností jde na jevo, že se na služebnost více méně jakožto na právo nárok činí.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Služebnost okna. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 477-478.