Č. 759.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): * Do vyzvání, aby podáno bylo prohlášení o dávce z přírůstku hodnoty podle § 17 mor. zák. dávk. z 26. prosince 1914 č. 18 z. z. na r. 1915, není přípustná samostatná stížnost.
(Nález ze dne 12. března 1921 č. 11410 20.)
Prejudikatura: nál. č. 320.
Věc: Moravsko-Ostravské kamenouhelné těžařstvo Marie - Anna v Mar. Horách proti zemskému výboru moravskému v Brně o dávku z přírůstky hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: K oznámením krajského soudu v Olomouci, že byla dle listin o propůjčení z 8. října 1915 č. 5701 a 5702 důlní pole »Violeta« a »Hugo« v kat. obcích Nové Vsi na Moravě, Schónbrunně a Střebovicích, propůjčená Rakouské báňské a hutní společnosti ve Vídni jako nástupkyni Moravsko-Ostravského kamenouhelného těžařstva Marie Anna v Mariánských Horách a pozůstávající z dolových dvouměr I. II. III. IV., pokud se týče z dolových dvouměr I.—IV. a přebytku »Hugo«, připsána ve vložce č. 4 horní knihy Novojičínské, vyzval moravský zemský výběrčí úřad v Brně dvěma výměry ze dne 9. června 1920 stěžovatelku, aby za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty z uvedených převodů oznámila ve smyslu §u 17 zákona ze dne 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915 a čl. 11 prováděcího nařízení ze dne 24. února 1915 č. 20 z. z. do 14 dnů všechny okolnosti podstatné pro vyměření dávky a aby předložila příslušné nabývací listiny nebo jejich ověřené opisy, jakož i přihlášku k dávce z přírůstku.
Rekursy podané do těchto vyzvání moravský zemský výbor naříkaným rozhodnutím zamítl jako neodůvodněné, poněvadž dle §u 20 zákona o dávce z přírůstku hodnoty jest stížnost přípustná jediné do platebních rozkazů, takže nebylo pro zemský výbor ani důvodu, aby rozhodoval o meritu stížnosti.
O stížnostech proti tomu vznesených uvážil nejvyšší správní soud takto:
Povinnost k placení dávky z přírůstku hodnoty nastává dle §u 21 zákona z 26. prosince 1914 č. 18 z. z. pro Moravu z r. 1915 teprve doručením platebního rozkazu, jenž musí dle §u 21 obsahovati nejen výpočet dávky, nýbrž i základy vyměřovací a z něhož jest dle §u 20 stížnost výslovně připuštěna.
Dle toho jeví celé řízení o uvedené dávce bezprostřední účinek pro strany teprve v platebním rozkaze, s druhé strany však mají strany ve stížnosti do platebního rozkazu připuštěné prostředek, kterým lze jim odporovati výsledkům celého řízení ve všech směrech, vytčených obsahem platebního rozkazu, tedy zejména i pokud jde o podklady vyměření.
Z toho následuje, že do opatření učiněných v ukládacím řízení před vydáním platebního rozkazu stížnost ihned se nepřipouští, poněvadž opatření taková o sobě vlivu nemají, nýbrž že stížnost jest zachována až do platebního rozkazu, při kterém se účinek opatření dříve vydaných teprve projeví. Jsou tedy ovšem zásadně i tato opatření podrobena stížnosti, jenže toto stížnostní právo nelze vykonati samostatně, nýbrž jen ve spojení se stížností do konečného výsledku ukládacího řízení, projevujícího se v platebním rozkaze.
Stěžovatelka sama výslovně uznává, že vyzvání, aby podáno bylo prohlášení k dávce z přírůstku hodnoty, jest toliko jednáním připravujícím vydání platebního rozkazu, že tedy má povahu pouhého mezitímního opatření.
Potom však nelze ve smyslu hořejších vývodů shledati v naříkaném rozhodnutí, jímž byly rekursy podané do vyzvání k prohlášení k uvedené dávce zamítnuty s výslovným odůvodněním, že stížnost jest dle §u 20 uvedeného zákona přípustná jediné do platebního rozkazu, ani nezákonnosti, ani vadnosti řízení.
Nemá-li však ten, kdo má učiniti prohlášení k dávce z přírůstku hodnoty, z formálních důvodů zvláštního opravného prostředku do vyzvání, aby dávku přihlásil, nelze zabývati se vývody stížnosti uplatňujícími, že v tomto případě nejde ani o pozemky nebo reality ani o převod podléhající uvedené dávce.
Slušelo proto z uvedených důvodů stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 759. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 332-333.