NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2979.

Státní občanství: Je podstatnou vadou řízení, odmítne-li min. vnitra opční prohlášení osoby, která, měvši dříve domovské právo na území republiky rakouské, od r. 1915 má právo domovské v obci na území republiky čsl. a od r. 1902 bydliště v této obci, jenom proto, že »optant nebyl dne 10. března 1921 t. j. v den účinnosti brněnské smlouvy rakouským státním občanem, jak předpokládá čl. 8 brněnské smlouvy«.
(Nález ze dne 13. prosince 1923 č. 21 057.)
Věc: Benedikt Sch. v L. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: ———
Benedikt Sch. st. optoval v podání z 26. ledna 1922 jménem vlastním, své manželky a svých nezletilých dětí pro státní občanství v čsl. republice a při tom poukazoval na to, že má od r. 1902 trvalé bydliště v obci L. v čsl. republice se nalézající, že byl v sezení obecního výboru v obci L. dne 28. května 1915 konaném přijat do svazku této obce a že měl před tím domovské právo v obci W., okres hornský v Dolním Rakousku.
Žal. úřad zjistiv, že st-l nepodal žádost za přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., nař. rozhodnutím odepřel vydati opční osvědčení, ježto st-l vzhledem k ustanovením čl. 76 a 77 mírové smlouvy St. Germainské s Rakouskem dne 10. března 1921 nebyl rakouským státním občanem.
Z tohoto výroku není patrno, z jaké skutkové povahy žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel a na jakém právním názoru rozhodnutí své založil.
Z rozhodnutí není zejména patrno, zda úřad pokládal st-le za čsl. státního občana a tedy snad zamýšlel zamítnouti žádost za vydání, osvědčení o vykonané opci jako bezpředmětnou, v kterémžto případě ovšem by bylo bývalo povinností úřadu, aby o tom st-le jasným způsobem vyrozuměl.
Také je však možno, že snad úřad pokládal st-le za příslušníka nějakého státu třetího.
Žal. úřad nedovolává se na odůvodnění svého výroku nějakých norem vnitrostátních, nýbrž odkazuje toliko k čl. 76 a 77 smlouvy St. Germainské. Citací tou však není nijak vyjasněna ani skutková povaha, kterou úřad předpokládal, ani právní názor, z něhož vycházel, zvláště když by z dovolaných předpisů mírové smlouvy vzhledem k svrchu zmíněnému zjištění, že st-l nepodal žádost za přiznání čsl. státního občanství dle § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920, bylo lze spíše vyvozovati, že st-l právě státním občanem rakouským byl.
Tato nejasnost a neúplnost odůvodnění nař. rozhodnutí znemožňuje st-li účinnou obranu a odnímá nss-u možnost přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí.
Je zde tedy podstatná vada po rozumu § 6, odst. 2 zák. o ss, pro kterou náleželo nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

č. 2979. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1186-1187.