Č. 837.

Vojenské záležitosti: Zákon ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n. neposkytuje právního nároku na převzetí jako gážista do čsl. činné služby vojenské. Předběžného slyšení žadatelova před odmítnutím žádosti není třeba.
(Nález ze dne 12. května 1921 č. 5776.)
Věc: Karel L., major v Čes. Lípě (adv. Dr. Patz z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o převzetí do služeb československé branné moci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 10. září 1919 podal aktivní major z povolání býv. rakouské zeměbrany Karel L. v České Lípě předepsanou přihlášku, v níž žádal za přijetí do svazku Československé armády, jako aktivní gážista z povolání. Výnosem z ministerstvo národní obrany rozhodlo, že podle dobrozdání osobní a stížnostní komise ... a souhlasného konečného návrhu revisní komise ... žadatel nevyhovuje požadavkům kladeným na československého důstojníka a že následkem toho návrhu, potvrzeného ministerstvem národní obrany, jmenovaný přesazuje se dnem 1. srpna 1920 do kategorie vojenských pensistů. Nároky na pensijní požitky odpovídající jeho bývalé hodnostní třídě, zůstávají v platnosti.
Podanou stížnost, vytýkající provedenému řízení vadnost a zmatečnost, poněvadž stěžovatel nebyl vůbec slyšen a nebyla mu poskytnuta možnost se ospravedlniti, nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
§ 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n., jenž upravuje přejímání vojenských gážistů býv. rak.-uh., rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky československé, stanoví, že ministerstvu národní obrany přísluší právo přejímati zmíněné gážisty do vojenských služeb československé republiky jako československé vojenské gážisty podle vlastního uvážení. Ze znění tohoto ustanovení a ze srovnání jeho s ostatními předpisy zákona, které mluví o nároku na zaopatřovací požitky, resp. odbytné býv. vojenských gážistů, je nepochybně patrno, že zákon žádného právního nároku na převzetí do československé činné služby vojenské jako gážisty neposkytuje, a že ponechává rozhodnutí o tom, mají-li bývalí gážisté takto býti převzati, úplně volnému, ničím nevázanému uvážení ministerstva národní obrany. Zákon nepředpisuje také žádného určitého řízení, které by rozhodnutí to mělo snad předcházeti, a zejména nenařizuje pro tento případ, že by žadatel měl býti slyšen a jemu poskytnuta příležitost, aby se ospravedlnil a svých zájmů hájil. Ani prováděcí nařízení ze dne 3. září 1920 č. 514 sb. z. a n., v odvodním spise zmíněné, kterého ovšem na přítomný případ nelze použíti, poněvadž bylo vydáno teprve po naříkaném rozhodnutí, nepředpisuje žádného řízení za účasti strany, obsahujíc toliko předpisy povahy instruktionelní, které na zevní poměr vůči žadateli se nevztahují. Nepřísluší-li však dle toho, co řečeno, žádného právního nároku na převzetí do československé armády, a není-li také výslovně předepsáno, že k řízení o přihlášce jest podatele přihlášky přibrati, nelze spatřovati vady řízení v tom, že stěžovatel nebyl před rozhodnutím slyšen.
Je tedy stížnost bezdůvodná ...

Citace:

č. 837. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 529-530.