Čís. 4018.

Prozatímní opatření. Před povolením prozatímního opatření, jímž se odpůrci ukládá předsevzetí nebo opomenutí určitých jednání a změn, lze sice slyšeti navrhovatelova odpůrce, výslech jeho není však předepsán.
(Rozh. ze dne 25. června 1924, R II 210/24.)
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření uzavřením provozovny, uložením výrobního zařízení a zapovědí další výroby sodovky odpůrcem. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje právomoci, vyslechl odpůrce a pak znovu ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nepřihlížeje к uplatněnému zrušovacímu důvodu, rozhodl ve věci samé.
Důvody:
Soud prvé stolice zrušil usnesení první stolice, maje za to, že jde o prozatímní opatření podle §u 382 čís. 5 c. ř. s., že při vydání takového opatření jest postupovati podle §u 384 a §§ 353 až 358 ex. ř., které předpisují předchozí výslech odpůrce strany ohrožené, a že, když soud prvé stolice výslechu neprovedl, tím se jeho usnesení stalo zmatečným. Je sice pravda, že § 384 ex. ř. nařizuje, by bylo šetřeno předpisů §§ 353 až 358 ex. ř., bylo-li odpůrci ohrožené strany povoleno prozatímní opatření v §u 382 čís. 4 a 5 ex. ř. uvedené, avšak nařizuje, by těchto předpisů bylo šetřeno jen za účelem provedení oněch opatření. O jejich provedení však ještě nejde. Jde teprve o jejich povolení. Teprve, až navržené opatření bude povoleno a nebude příkazům, v něm obsaženým, odpůrcem vyhověno, dojde snad k jeho provedení, to jest k exekuci podle §§ 353—358 ex. ř. Pro tuto exekuci jest pak usnesení o povolení prozatimného opatření exekučním titulem a teprve před jejím povolením, totiž před povolením exekuce к vynucení a provedení toho, co prozatímním opatřením bylo uloženo, jest podle §u 358 ex. ř. nařízen předchozí výslech odpůrce. Před povolením prozatímního opatření jeho výslech předepsán není. Alespoň není o tom výslovného předpisu. Z §§ 3, odstavec druhý a § 402 ex. ř. bylo by lze dokonce souditi, že není ani dovolen. Jen z ustanovení §u 397 ex. ř., že odpůrce ohrožené strany může proti prozatimnému opatření podati odpor, nebуl-li již slyšen, než bylo usnesení učiněno, je vyvozovati, že předchozí výslech i tu jest ovšem přípustným. Jistě však není předepsán a jeho opominutí nemůže míti za následek zmatečnost povoleného opatření. Neodpovídá proto právní názor napadeného usnesení zákonu. Tím bylo zaviněno, že se druhá stolice, posuzujíc věc s onoho formálního hlediska, nezabývala věcnými vývody stížnosti. Muselo proto její rozhodnutí býti zrušeno a jí nařízeno, jak se stalo.

Citace:

č. 4018. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 36-37.