Čís. 1158.

Původní nezákonnost odvodu brance pro nedostatek schválení zákonného zástupce odčiní se dodatečným schválením zákonného zástupce a odvod platí pak za zákonný hned od prvopočátku. Pro trestné činy, jež spáchal branec po nastoupení vojenské služby, ale ještě před dodatečným schválením odvodu zákonným zástupcem, jsou příslušný trestní soudy vojenské.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, N I 26/23.) Nejvyšší vojenský soud sdělil Nejvyššímu soudu jako soudu zrušovacímu toto: V trestní věci proti Miroslavu Š-ovi vznikl mezi vojenským prokurátorem v Josefově a státním zástupcem, pokud se týče krajským soudem v Hradci Králové, záporný spor o příslušnost z této příčiny: Miroslav Š., narozený dne 27. července 1903 v H., byl dne 22. ledna 1921 u okresního doplňovacího velitelství v Hradci Králové podle §u 12 bran. zák. ze dne 19. března 1920, čís, 193 sb. z. a n. odveden, zařazen k pěš. pluku čís. 4 a tamtéž dne 24. ledna 1921 k činné vojenské službě presentován. 9. října 1921, obdržev dovolenou do 10. října 1921, nevrátil se Š. k pluku a zůstal vzdálen až do 22. října 1921, kdy byl v Praze zatčen. Vojenské výstroje v ceně 1721 Kč 61 h, kterou vzal s sebou, nepřinesl zpět. Za vyhledávacího řízení, které pro podezření ze zločinu dle §§ 193 a 286:f v. tr. zák. u voj. just. úřadů proti němu bylo vedeno, vyšlo na jevo, že obviněný ve své žádosti o povolení dobrovolného vstupu do čsl. vojska uvedl částečně nepravdivá data o svých osobních poměrech, totiž, že jest dne 26. července 1902 v L. narozen a povolení zákonného zástupce k dobrovolnému vstupu do vojska sám opatřil podpisem (zemřelého) otce bez vědomí poručníka a matky. Poručník obviněného dal však dne 29. dubna 1922 dodatečné svolení k dobrovolnému vstupu obviněného do čs. vojska. Vojenský prokurátor v Josefově neuznává své příslušnosti pokládaje odvod obviněného za protizákonný, neodpovídající ustanovení §u 12 bran. zák. a §u 61 : 4 b branných předpisů (nařízení vlády republiky československé ze dne 28. července 1921, čís. 408 sb. z. a n.) pro nedostatek svolení zákonného zástupce obviněného a namítá dále, že nebyl odveden Miroslav Š., narozený dne 27. července 1903 v H., tamtéž příslušný, strojní zámečník, nýbrž Miroslav Š., narozený dne 26. července 1902 v L., tamtéž příslušný, čeledín, a že nelze tu mluviti o nějakém omylu po rozumu §u 120 : 3 bran. předpisů, poněvadž Š. úmyslně udal falešná data. Vojenský prokurátor z toho dovozuje, že celý další vojenský poměr obviněného není právoplatným; dodatečnému svolení poručníka přikládá jen ten význam, že jím se stal odvod právoplatným teprve ode dne, kdy poručník dal svolení, kdežto trestné činy že byly spáchány již před tím. Státní zástupce pokud se týče krajský soud v Hradci Králové odmítají příslušnost z důvodů, že odvod byl zcela zákonným, poněvadž obviněný, byť i udal nesprávná datla narození a nevykázal se svolením matky a poručníka, i v době odvodu byl již 17 roků stár a po svém sběhnutí od pluku a dopadení ve vojenské službě pokračoval, tudíž zločinu zpronevěry vojenské výzbroje a výstroje se dopustit v činné službě vojenské. Nejvyšší vojenský soud nesdílí názoru vojenského prokurátora, poněvadž obviněný v době odvodu byl 17 roků stár a zákonný zástupce dal dodatečné svolení k jeho dobrovolnému vstupu do čsl. vojska, čímž nastala konvalidace odvodu, jak plyne z ustanovení §u 120 : 3, druhá věta branných předpisů. Podle tohoto ustanovení nemá býti zrušen odvod nezletilého, provedený bez svolení jeho zákonného zástupce, bylo-li svolení dodatečně uděleno; tomu jest rozuměti jen tak, že dodatečným svolením zákonného zástupce nastává konvalidace odvodu ex tunc a ne toliko ode dne daného povolení. Že obviněný v žádosti za dobrovolný odvod, byť i vědomě a úmyslně, falešná data o svých osobních poměrech uvedl a tím způsobil omyl na straně úřadů, rozhodujcích o žádosti za dobrovolný odvod, nemá podstatného významu, poněvadž jednak tím jeho totožnost nebyla dotčena, jednak podle §u 120 : 3 první věta bran. předpisů omyl ve jméně, příjmení a domovské příslušnosti nečiní odvod protizákonným. Při tom nečiní rozdílu, zda byl snad omyl u vojenského úřadu přivoděn odvedeným samým. Za tohoto stavu věci jest považovati obviněného za vojína čsl. vojska, který po rozumu §u 11 : l v. tr. ř. podléhá vojenské trestní soudní pravomoci. Pokud tedy jde o podezření, že obviněný, obdržev dne 9. října 1921 dovolenou, z ní do 10. října 1921 se nevrátil, nýbrž vzdaloval se v úmyslu deserčním od svého tělesa až do svého zatknutí dne 22. října 1921 a že při svém sběhnutí vzal s sebou součásti vojenské výzbroje a výstroje v ceně 1721 Kč 61 ha nepřinesl jich zpět, jsou ku stihání Miroslava Š. příslušny vojenské justiční úřady. Pokud však v jednání jmenovaného, že v žádosti o povolení dobrovolného vstupu do čs. vojska uvedl vědomě falešná data o svých osobních poměrech a padělal svolení zákonného zástupce, bylo by snad spatřovati soudně trestný čin, má nejvyšší vojenský soud vzhledem k ustanovení §u 12 v. tr. ř. za to, že ku stihání podezřelého z této příčiny jsou příslušny občanské trestní úřady, poněvadž podezřelý předsevzal zmíněné jednání před nastoupením činné vojenské služby. V tomto smyslu zamýšlí nejvyšší vojenský soud spor o příslušnost rozhodnouti a po rozumu čl. 8. novely k vojenskému trestnímu řádu (zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 89 sb. z. a n.) žádá o sdělení názoru.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací dal svůj souhlas k tomu, by v záporném sporu o příslušnost mezi státním zastupitelstvím, pokud se týče krajským soudem v Hradci Králové a mezi vojenským prokurátorem v Josefově v trestní věci Miroslava Š-a pro zbavení se vojenské výzbroje a výstroje dle §u 286 f v. tr. zák. uznána byla příslušnost vojenských trestních úřadů (soudů), neboť směrodatným jest, že totožnost nezletilého Miroslava Š-a, byť i některé údaje o jeho osobních poměrech byly mylny nebo nesprávny a jím samým učiněny, vůbec spornou není, a že poručník Š-ův dal dodatečně svolení k dobrovolnému vstupu nezletilého obviněného Š-a do čsl. vojska, čímž dodatečně vyhověno bylo předpisu §u 12 branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 sb. z. a n., pokud se týče § 61 čís. 1 lit. b), čís. 3 branných předpisů ze dne 28. července 1921, čís. 269 sb. z. a n. Má-li ustanovení druhé věty čís. 3 §u 120 branných předpisů, dle kteréhož oproti ustanovení čís. 2 §u 120 bran. předp. se nemá rušiti odvod nezletilého, provedený beze svolení jeho zákonného zástupce, bylo-li svolení dodatečně uděleno, míti vůbec nějaký význam, nelze je vykládati jinak, nežli, že v tomto případě původní nezákonnost odvodu byla dodatečným svolením poručníkovým spravena a odstraněna tak, jako kdyby toto svolení již původně bylo bývalo dáno a odvod sám již původně zákonným způsobem byl proveden býval, neboť jen tehdy, když odvod se stává dodatečně platným již od původního svého provedení, není zapotřebí jej zrušovati a nezletilce z branné moci propouštěti a odvod na to znova předsebráti. Dle toho podléhá Miroslav š. již ode dne presentace, to jest od 24. ledna 1921, dle §u 11 čís. 1 voj. tr. ř. vojenské trestní soudní pravomoci. Pokud za vylíčeného stavu věci jde
o zločin zběhnutí dle §u 183 v. tr. zák., jest samozřejmo, že v úvahu přijíti může pouze příslušnost vojenských trestních soudů. Co se týče případných trestných činů Miroslava Š-a před jeho presentováním a zařáděním do čsl. vojska, zejména klamání vojenských úřadů o jeho osobních poměrech a padělání listiny (svolení zákonného zástupce), jsou po rozumu §u 12 odstavec druhý voj. tr. ř. ku stihání nesporně příslušny civilní trestní soudy.

Citace:

č. 1158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 172-175.