NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 4961.

Šly-li výlohy společníků k tíži společnosti (společenského fondu), nelze považovati nárok jednoho společníka na náhradu výloh za pohledávku, příslušející mu proti druhému společníku, jež byla by s to založiti sudiště dle §u 99 j. n.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1925, R I 304/25.)
Žalobu proti cizozemci, bydlícímu v cizině, opřel žalobce co do místní příslušnosti o § 99 j, n. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce opírá sudiště majetku o to, že ve vzájemném vyúčtování žalovaného o společných obchodech, které vedl žalovaný, tento účtuje v prospěch svůj výlohy, jichž výši žalobce ve sporu uznal, částkou 500 Kč. Dle žalobcova přednesu jde mezi stranami o poměr společenský a žalobce měl z něho nárok na polovici čistého zisku při zúročení vkladu. Tento nárok, po případě i nárok na vyplacení podílu na společenském jmění vůbec po skončení společnosti, zmenšuje se účetně výlohami žalobce i žalovaného, ale zůstává jednotným nárokem žalobce proti společníku, vedoucímu obchody ze smlouvy společenské, a toliko výpočet tohoto nároku závisí na výpočtu zisku, na nějž zase mají vliv případné výlohy společníků. Dle samotného tvrzení žalobcova není podkladu proto, že by jeden společník vůči druhému měl nárok na to, by mu ten ze svého hradil jeho výlohy, naopak dle vyúčtování jdou výlohy společníků k tíži fondu společenského a zmenšují tak zisk. Proto nejde při výlohách společníků, není-li zvlášť umluveno, že si společníci přímo hradí výlohy osobně, o pohledávky jednoho společníka proti druhému, nýbrž o pohledávky vůči společnosti (společenskému fondu). Z toho důvodu nelze považovati ony výlohy za pohledávky žalovaného vůči žalobci a nelze na této pohledávce založiti sudiště majetku, zejména když žalobce, pokud by přicházely ony sporné výlohy v úvahu jako skutečná pohledávka žalovaného vůči společnosti — ani netvrdí, že tato společnost má své sídlo v tuzemsku v obvodě dovolaného soudu, naopak v žalobě sám uvádí, že společnost byla založena v cizozemsku.

Citace:

č. 4961. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 799-800.