NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 15930.

K zajištění poplatků nelze užíti dvor. dekretů č. 577 lit. c/1789 a č. 789/1806 Sb. z. s. a § 38, lit. c) knih. zák.
Žádost Československého státu za záznam zástavního práva pro poplatkovou pohledávku na nemovitosti dlužníkově, podanou bez zajišťovacího příkazu dle zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., jest zamítnouti.
(Rozh. ze dne 17. března 1937, R I 226/37.)
Srv. rozh. č. 14201, 14616 Sb. n. s.
Úřad pro vyměřování poplatků podal dne 19. května 1936 u krajského soudu žádost označenou jako »knihovní žádost«, v níž uvádí, že pozůstalosti po Alexandru K-ovi byl vyměřen platebním rozkazem ze dne 28. ledna 1935 poplatek z pozůstalosti ..... Kč, splatný dne 2. března 1935, a platebním rozkazem ze dne 28. ledna 1935 poplatek ..... Kč z 5% odškodňovacích úroků, splatný dne 2. března 1935, a navrhl podle dvorských dekretů ze dne 18. září 1789, č. 577, lit. c) a 24. října 1806, č. 899 Sb. z. s. a podle § 38, lit. c) knih. zák., aby bylo ve vložce č. ... pozemkové knihy pro katastrální území P. zaznamenáno zástavní právo pro poplatkovou pohledávku Československého státu ....... Kč. Prvý soud žádosti té vyhověl. Rekursní soud ji zamítl proto, že podle knihovního lustra, které je pro knihovního soudce rozhodující, jest na uvedené nemovitosti vloženo požitkové právo vlastnické pro Alexandra K-a a statek jest označen jako svěřenský a že nelze proto na nemovitosti té nabýti soudcovského práva zástavního, postihujícího podstatu nemovitosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Navrhující stát vytýká, že rekursní soud přehlédl, že jde o převodní poplatek z řečené nemovitosti, který podle § 72 zák. č. 50/1850 ř. z. požívá na ní přednostního zástavního práva. Avšak z knihovní žádosti nevychází, o jaký poplatek (z převodu kterých nemovitostí) šlo, a pra- voplatný a vykonatelný platební rozkaz ze dne 28. ledna 1935 byl přiložen až teprve k dovolacímu rekursu, takže k němu nelze se zřetelem na ustanovení § 126, odst. 2, knih. zák. přiblížeti. Článkem II, č. 2 uváděcích ustanovení k zákonu č. 76/1927 Sb. z. a n. byly zrušeny dvorské dekrety č. 577 c/1789 a č. 789/1806 Sb. z. s. i § 38, lit. c), knih. zák. v příčině zajištění přímých daní a těch dávek a poplatků, u nichž jest postupovati podle zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., jak bylo vyloženo v rozhodnutí č. 14616, na něž se odkazuje. Zákonem č. 65/1933 Sb. z. a n., nabyvším účinnosti dnem 1. května 1933, bylo stanoveno v § 5, že i poplatky se zajišťují způsobem stanovenými pro zajišťování přímých daní, a v § 10, že se dnem, kdy zákon nabyl účinnosti, ruší ustanovení jemu odporující (rozh. č. 14201 Sb. n. s.). Neměl proto první soud vyhovovati žádosti poplatkového úřadu, ničím nedoložené a odvolávající se toliko na shora uvedené zrušené dvorské dekrety a na zrušený předpis § 38, lit. c), knih. zákona.

Citace:

Čís. 15672.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1177-1179.