NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 2024.

Obnova drobných zemědělských pachtů (zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.).
Pojem drobného pachťýře.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1288/22.)
Soud prvé stolice vyhověl žádosti drobného pachtýře o obnovu pachtu, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Dle § 1 čís. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., přísluší nárok na obnovu pachtu pachtýři, který pachtovaný pozemek sám nebo se svou rodinou obdělává, a nadále obdělávati chce a muže. Pachtýř po případě členové jeho rodiny nemusí ovšem po rozumu § 1 čís. 1 cit. zák. vlastníma rukama konati veškeré hospodářské práce k obdělávání pachtovaného pozemku potřebné, neboť to by odporovalo úmyslu zákonodárcovu a duchu zákona [srov. také § 3 (1) zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.], kterým se chrání drobní pachtýři. Z dobrodiní zákona mají býti vyloučeni toliko ti, kdož i bez pachtu mohou se živiti a jimž zaměstnání zemědělské jest pouze zaměstnáním vedlejším. To platí o žadateli, poněvadž je kovářem a v provozování svého řemesla plného živobytí může nalézti a poněvadž dle výpovědí slyšených osob přezvědných byl sice při obdělávání pachtovaných pozemků osobně poněkud činným, ale ponejvíce používal k tomu osob cizích a zejména také svých učedníků kovářských. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., pokud se týče zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., které nastoupily na místo opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., a zákona ze dne 30. října 1919, čís. 593 sb. z. а п., mají za účel, zabezpečiti možnost, obdělávati zemědělskou pudu, drobným pachtýřům, kteří, nemohouce vykázati podmínky § 1 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., nemají požadovacího nároku dle § 1 tohoto citovaného zákona. Proto dlužno ustanovení § 1 zákona čís. 313/21 sb. z. a n. pokud se týče článku 1. zákona čís. 318/19 sb. z. a n., vykládati v souhlasu s předpisem § 3 zákona čís. 318/1919 sb. z. a n., dle něhož nejvyšší soud, jak v celé řadě svých rozhodnutí vyslovil a důsledně svůj názor uplatňuje až dosud, jednak pokládá za drobného zemědělského pachtýře malého živnostníka venkovského, který výtěžku z pozemků spachtovaných potřebuje k doplnění obživy své a své rodiny, plynoucí mu z jeho živnostenského zaměstnání, jednak nepožaduje, by za všech okolností pachtýř sám, anebo pouze se členy své rodiny obdělával bez cizí pomoci pozemek, do pachtu vzatý. V tomto směru propachtovatelka v námitkách proti žádosti pachtýřově o obnovu pachtu na dvě další léta neuvedla, že obdělávání pozemků jest pouze vedlejším zaměstnáním pachtýře, kterému výdělek z kovářského řemesla poskytuje potřebnou výživu, a nelze proto к tomuto tvrzení, teprve ve stížnosti do usnesení prvého soudu uvedenému, přihlížeti dle § 8 zákona čís. 313/21 sb. z. a n. Ve směru druhém zjistil prvý soud, že pachtýř sám při pracích zemědělských pomáhal a také rekursní soud má za to, že pachtýř byl při obdělávání pachtovaných pozemů »poněkud osobně činným«. Byli-li mu při tom nápomocni jeho učňové, zjednal-li si ve žních ženskou sílu, nebo oral-li mu jednou cizí dělník pozemky, nelze tvrditi, že neobdělával jich sám nebo se svou rodinou, a neprávem proto rekursní soud proti úmyslu zákonodárcovu a duchu zákona vyhověl námitkám propachtovatelky.

Citace:

č. 2024. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1070-1071.