Authors:
= Váž. tr., 1-2 (1919-20)
PDF

Čís. 152.


Předražování. Lhostejno, koupil-li pachatel věc, při jejímž prodeji se dopustil předražování, původně snad pro sebe a rozhodl-li se ji prodati teprve později.
(Rozh. ze dne 4. března 1920, Kr II 210/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost Bernarda B. do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 19. září 1919, jímž byl uznán vinným přečinem předražování dle § 20, č. 1 a 2 b) cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. mimo jiné z těchto
důvodů:
Okolnost, obžalovaným tvrzená, v rozsudku ostatně nezjištěná, že koupil sudy pro sebe a ne v úmyslu, by je dále zcizil, by ho neomlouvala. Při předražování jest lhostejno, koupil-li pachatel věc, při jejímž prodeji se dopustil předražování, původně snad pro sebe, a rozhodl-li se ji prodati teprve později, či koupil-li od počátku za účelem dalšího zcizení, poněvadž s hlediska § 20 cís. nař. jest rozhodno pouze chování pachatelovo při prodeji. Z předchozího nákupu jest důležitá pro posouzení předražování pouze vynaložená nákupní cena nikoliv úmysl pachatelův ohledně další disposice s věcí.
Citace:
Čís. 152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 228-229.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).