Čís. 1312.

Ke skutkové podstatě §u 32 zbrojního patentu se vyhledává držba zakázaných zbraní.
(Rozh. ze dne 22. října 1923, Kr I 1087/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. srpna 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §u 32 cís. pat. ze dne 24. října 1852 čís. 223 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc příslušnému nyní okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Nalézací soud uznal obžalovaného vinným přestupkem § 32 zbroj. pat., spáchaným tím, že v květnu a před tím 1922 měl v držení zbraně, a to loveckou pušku a revolver neoprávněně, nemaje k držení zbraní těch potřebného povolení. Zmateční stížnost dovolává se proti tomuto odsuzujícímu výroku důvodu zmatečnosti č. 9 a) §u 281 tr. ř. uplatňujíc, že toliko neoprávněná držba zbraní je dle §u 32 zbroj. patentu ohrožena trestem kromě propadnutí nalezených zbraní, v tomto případě že však držba obžalovaného nebyla neoprávněnou, poněvadž nejde o zapovězené zbraně ve smyslu §u 2 zbroj. patentu; z povahy věci prý vysvítá, že lovecká puška není zapovězenou zbraní, a revolver má prý větší délku, než jak je stanovena pro zbraně zapovězené. Jde prý o zbraně dovolené, jichž držba ani zákonem ani nařízením úřadu nebyla zakázána obžalovanému, jenž prý proto byl oprávněn, zbraně ty držeti (§ 12 zbroj. pat.), zvláště když nařízením presidenta zemské správy politické ze dne 8. července 1920, čís. 429 Sb. z. a n. odvoláno bylo nařízení bývalého místodržitele pro království České ze dne 20. července 1918 čís. 52 z. zák. a nařízení zemského politického správce v Praze ze dne 19. března 1919 čís. 162 Sb. z. a n., jimiž zastaveno v Čechách oprávnění, míti nebo nositi zbraně. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Sankci dle §u 32 zbroj. patentu propadá neoprávněná držba zbraní, to jest držba zakázaných zbraní bez zvláštního písemného povolení úředního, jak to ze souvislosti s § 33 (»jestliže někdo sice dovolené zbraně«) a §u 8 zbroj. pat. na jevo vychází. Rozsudek zjišťuje sice, že obžalovaný neměl onoho zvláštního povolení k držení zbraní u něho zabavených, avšak to o sobě nestačí ještě k odsouzení dle §u 32, poněvadž ustanovení toto předpokládá mimo to držbu zbraní zakázaných. Otázkou však, zda jsou zbraně, o něž jde, zbraněmi ve smyslu zákona (§ 2 zbroj. patentu) zakázanými, nezabýval se nalézací soud vůbec. Vzhledem k tomu а k té okolnosti, že ani obsah rozsudku, ani obsah spisů neposkytují pro řešení této otázky potřebného podkladu, nelze zrušovacímu soudu rozhodnouti ihned ve věci samé, nýbrž jeví se potřeba, zrušiti rozsudek a vrátiti věc k opětnému projednání a rozhodnutí, ovšem na příslušný nyní okresní soud (§ 288 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 1312. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 422-423.