NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 152.

Věřitelům, odkázaným na uhrazovací jistinu, příslušejí při napotomním jejím rozvrhu úroky jen do dne příklepu.
(Rozh. z 29. dubna 1919, R I 157/19.)
Při jednání o rozvrhu uhrazovacího kapitálu, uvolněného úmrtím výměnice, podal věřitel В odpor proti tomu, by jeho předchůdci A byly mimo kapitál a útraty přikázány z rozvrhové podstaty i účtované úroky ode dne příklepu do dne rozvrhového roku. — Prvý soudce (okresní soud v Novém Strašecí) zamítl tento odpor a přikázal účtované úroky, poněvadž poukázáním na uhrazovací kapitál nepozbývá zástavní věřitel nároku na uspokojení své pohledávky s úroky a má nárok na úrok v té míře, jaký byl z uhrazovacího kapitálu docílen. — Rekursní soud (zemský soud v Praze) zamítl nárok na přisouzení účtovaných úrokú. Důvody: Úroky z hypotekárních pohledávek příslušejí dle předpisu § 216 posl. odst. ex. ř. toliko do dne příklepu az ustanovení toho ne- činí žádné výjimky ani předpis § 219 odst. 2 ex. ř. ohledně rozvrhu uhrazovacího kapitálu, neboť i to jest vlastně rozvrh nejvyššího podání, jenže určitým obnosem na krytí renty vyhraženého a pominutím renty uvolněného. Že nižádným způsobem nemohou býti přikázány úroky po příklepu, plyne i z předpisu §u 219 odst. 2 ex. ř. samého, neboť dle něho má se rozvrh uhrazovacího kapitála provésti, možno-li již předem, hned při rozvrhu nejvyššího podání, a v takovém případě je zřejmo, že lze přihlížet! jen к úrokům až do příklepu, neboť nemůže býti ještě známo, kdy uvolnění kapitálu nastane a rozvrh jeho konati se bude. Každý jiný den mimo příklepu vzatý jakožto den rozhodný pro nárok úrokový jest libovolný a to platí též o dnu rozvrhu uhrazovacího kapitálu, jejž prvý soudce za rozhodný považoval. Neprávem přikázal tedy prvý soudce věřiteli A též úroky ode dne příklepu až do dne rozvrhu. K tomu dlužno podotknouti, že formálního odporu tu. třeba nebylo, neboť, ježto tu jde pouze o použití předpisů exekučního řádu, jichž soudce šetřiti musí, nedohodli-li se účastníci jinak (§ 214 ex. ř.), nedává k zamítnutí neoprávněného nároku podnět a základ teprv přednesení strany, jako při pravém odporu (§ 213 ex. ř.). Rekursní soud zamítl proto prostě neoprávněný nárok, aniž by byl odpor formálně vyřizoval.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti věřitele A. Důvody:
Stěžovatel naříká si do toho, že nebyly mu z uhrazovacího kapitálu, úmrtím výměnice uvolněného, přikázány k zaplacení také úroky ode dne příklepu dále jdoucí. Stalo se tak zcela, právem. Neboť uvolněný nyní kapitál jest částkou nejvyššího podání, které příklepem nastoupilo na místo hypotéky a slouží k uspokojení zástavním právem nadaných pohledávek a jich příslušenství jen do dne příklepu, kterým dnem realisace zástava vydražené nemovitosti pro ně přestává, takže jen to, co věřitel až do tohoto dne k pohledávání má, platí za hypoteční pohledávku (§§ 216 posl. odst., 156 a 171 odst. 2 ex. ř.). S poukazem na zákona zcela odpovídající vývody rekursního soudu sluší proti mínění dovolací stížnosti dodati jen tolik, že úroky z nejvyššího podání, jež vydražitel platí a jež se ovšem rovněž mezi věřitele rozvrhují, nepříslušejí těmto a také se jim nepřikáží z nejvyššího podání z důvodu smluvně pro ně zřízeného zástavního práva, nýbrž ony tvoří, jak vidno z §u 229 ex. ř., zvláštní masu jako plody složeného nejvyššího podání, na kterých participují ovšem věřitelé dle poměru pohledávek, jež a pokud došly úhrady, poněvadž nejvyšší podání bylo pro ně složeno, pokud se týče náleželo jim ode dne příklepu, a proto náleží jim také jeho plody od tohoto dne. V daném případě však z uhrazovacího kapitálu jdoucí úroky příslušely dle původního rozvrhu hypotekárnímu, věřiteli na místě výměnici, která mu postoupila přednost knihovní před svojí rentou, a kapitál samotný, který právě se rozvrhuje, sloužiti může jen k úhradě pohledávek, pro které platila hypotéka.

Citace:

č. 152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 311-312.