Čís. 1883.
Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Požadovací právo nemůže uplatňovati, kdo byl pouhým držitelem pozemku.

(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1171/22.)
Požadovací nárok drobného pachtýře byl zamítnut soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Udává-li stěžovatel sám, že on a vůbec jeho rodina pachtovné nikdy neplatili, a раk-li dále, jak z jeho celého přednesu plyne, nikdy oni pachtovní smlouvu neuzavřeli, nýbrž toliko pozemku hospodářsky užívali, majíce jej za svůj vlastní, pak ovšem nebyli pachtýři ani podpachtýři a nemohou proto vznášeti nárok požadovací, jenž toliko pachtýři a podpachtýři přísluší (§ 1 požad. zák.), nýbrž byli pouze držiteli pozemku, ve vlastním jméně po rozumu § 309 obč. zák. a musí případná svá práva na pozemek uplatňovati žalobou.
Citace:
č. 1883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 834-835.