NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12752.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Majitel směnky jest legitimován k žalobě, třebas byl uveden jako blankoindosant.
(Rozh. ze dne 7. července 1933, Rv I 1285/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný mimo jiné, že žalobkyně není k žalobě oprávněna, ježto na rubu směnky jest její blankoindosament, jenž není škrtnut. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Nesprávné právní posouzení věci vidí dovolatel v tom, že nebylo vyhověno jeho námitce nedostatku aktivní legitimace. Dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. není opodstatněn. Ta okolnost, že žalobkyně Je uvedena jako blankoindosantka na rubu směnky, a tento blankoindosamelit není škrtnut, nezbavuje ji legitimace k žalobě. Již pouhá držba směnky by ji opravňovala k žalobě. Žalobkyně, jsouc nad to biankoindosantkou, má formální legitimaci věřitelskou, poněvadž mohla později nabyti směnky na základě tohoto blankoindosamentu, a v takovém případě se hledí na každého, kdo má směnku v rukou, jako na indosatáře, na každého detentora, i když jest jím sám blankoindosant (viz Rouček: Nové československé právo směnečné § 11, str. 124 a téhož: Československý zákon směnečný, 11. vydání k § 11 sm. zák., str. 87, a k § 32 str. 182).

Citace:

Čís. 12752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 81-82.