Čís. 8296. Nejde o zmatečnost, byl-li soudní odhad deskových nemovitostí proveden okresním soudem, jenž byl k tomu právoplatně delegován. Jest věcí soudu, by sám určil odhadní hodnotu. Nestačí pouhé vyrozumění stran o tom, jak odhadli nemovitost znalci. (Rozh. ze dne 13. září 1928, R I 674/28.) Soud prvé stolice (okresní soud v K.) určil odhadní hodnotu nemovitosti k vůli vyměření dávky z přírůstku hodnoty. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Podle § 117 j. n. jest k provedení všech reálních úkonů, jmenovitě i soudního odhadu, jde-li o nemovitosti zapsané v zemských deskách, příslušným sborový soud prvé stolice, v jehož obvodu jest nemovitost. Příslušnost tato jest arci podle § 44 j. n. výlučná. Než v tomto případě byl okresní soud v K. povolán ku provedení odhadu i deskových nemovitostí, neboť byl k němu delegován místo příslušného sborového soudu podle § 31 j. n. pravoplatným usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 15. října 1926, což dovolací stížnost přehlíží. Není tu proto vytýkané zmatečnosti. Za to oprávněna jest výtka zřejmé protizákonnosti. Podle § 272 nesp. říz. platí i pro odhady v nesporném řízení zásady nyní platných procesních zákonů. Ty byly podrobně provedeny v reálním odhadním řádu ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. Podle §§ 30 a 31 tohoto řádu určuje soud odhadní hodnotu, užívaje zásad § 272 c. ř. s., přihlížeje tedy pečlivě ke všem výsledkům řízení, a doplniv předložený mu odhadní operát šetřeními, která pokládá z vlastního popudu neb k námitkám účastníků za potřebná. To se v tomto případě nestalo. Již prvním zrušeným usnesením ze dne 18. prosince 1926 neurčil soud první stolice odhadní cenu, nýbrž vyrozuměl jen strany o tom, jak byly nemovitosti znalci odhadnuty. Ani v druhém usnesení ze dne 17. března 1928 nepostupoval soud podle uvedeného předpisu, nýbrž zase jen vyrozuměl strany, že znalci setrvali na svých původních nálezích a posudcích a že nemovitosti byly jimi stejně odhadnuty. Již z tohoto důvodu jsou jak posléz zmíněné usnesení prvé stolice, tak i usnesení druhé stolice je potvrzující, zřejmě protizákonná, neboť není tu rozhodnutí soudu o určení odhadní ceny podle § 272 c. ř. s. a pouhé vyrozumění stran o tom, jak znalci nemovitosti odhadli, nemůže soudní rozhodnutí o odhadní ceně nahraditi.