NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís 15261.

Byla-li dodána věc tomu, kdo ji neobjednal, nelze spatřovati v tom, že ji adresát u sebe ponechal, přijetí reální nabídky nebo uzavření smlouvy schovací; adresát není povinen věc neobjednanou ani opatrovati ani učiniti opatření, by byla vrácena odesílateli, ručí mu však za to, vyda-li věc neoprávněné třetí osobě, jež ji odesílateli odpírá vydati.
(Rozh. ze dne 5. června 1936, Rv I 1554/34.)
Prvý soud vyhověl žalobě na zaplacení kupní ceny knih podle tvrzení žalobkyně objednaných žalovaným jemu dodaným, případně na náhradu škody, vzniklé žalobkyni protiprávním disponováním knihami. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný sám knihy neobjednal a nemůže se proto žalobkyně domáhati zaplacení na základě písemné objednávky. Není tu ani konkludentní jednání žalovaného, z něhož by bylo lze usuzovati, že žalovaný přijal reální ofertu žalobkyně. Případ, jaký byl řešen v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 12685 Sb. n. s., jehož se první soudce přidržel, na sporný případ se nehodí, poněvadž má jiný skutkový podklad. Tam totiž žalovaný dohodl se se zástupcem dodavatelovým tak, že zásilku došlou mu na základě objednávky zástupcem fingované vydal tomuto zástupci za účelem dalšího prodeje, věděl tedy, že zásilka nebude firmě vrácena a neuvědomiv o tom firmu, dal tím najevo, že souhlasí s tím, že objednávka byla uzavřena na jeho jméno. V souzeném případě žalovaný neobjednanou zásilku ihned odevzdal v bytě zástupkyně, do jejíhož držení se pak knihy dostaly, a poněvadž konkludentní čin dlužno posuzovati podle všech jednotlivostí případu a podle souvislosti celého děje, nelze z jednání žalovaného usuzovati jinak, než že knihy vrátil proto, že je neobjednal a proto podržeti nechtěl, a vrátil je zástupkyni žalující proto, že z účtu seznal, že objednávku zprostředkovala, aby je tedy firmě vrátila. Nelze tedy v jednání žalovaného spatřovati takový čin, z něhož žalující strana mohla dle § 863 obč. zák. souditi, že žalovaný schválil dodávku, nebo přijal ji jako reální ofertu, když opak dal zřejmě najevo. Na tom nemění nic zákaz vydati knihy zástupcům uvedený na účtě, neboť i kdyby jej žalovaný četl a jednal proti němu, nejde z toho najevo, že přijímá dodávku na své jméno, nýbrž mohlo by to míti jen ten následek, že ručí za škodu tím vzniklou. Avšak škoda nevznikla žalující tím, že žalovaný jí knihy nevrátil přímo, nýbrž tím, že zástupkyně žalující knihy této nevrátila. Dopustila-li se tato snad nepoctivosti, jde to na vrub žalující, když si nepoctivou zástupkyni sjednala.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jestliže žalovaný knihy, žalující stranou mu zaslané, avšak jím neobjednané, nevrátil této přímo, avšak vrátil je její zástupkyni, třebaže nebyla oprávněna vrácené knihy přijímati, nelze z této skutečnosti vyvozovati, že žalovaný neobjednanou dodávku knih mlčky přijal jako reální ofertu žalující firmy podle § 863 obč. zák., naopak z toho, že knihy vrátil, protože je neobjednal, a že je donesl zástupkyni firmy, aby byly firmě vráceny, je nepochybně zřejmo, že nabídku žalobkyně nechtěl přijmouti, nýbrž ji odmítnouti. V rozhodnutí čís. 12685 Sb. n. s., na něž se dovolatelka odvolává, jde o jiný skutkový podklad, neboť tam žalovaná strana zboží předala druhému k prodeji. V tomto bodě jest tedy výtka nesprávného právního posouzení ze strany dovolatelky neoprávněna. Žalobkyně opřela však svůj žalobní nárok také o to, že žalovaný s dodanými knihami protiprávně disponoval, a vytýká i v tomto bodě odvolacímu soudu právní mylnost; výtka tato jest opodstatněna. Ten, jemuž bylo dodáno zboží neobjednané, není povinen je vraceti ani je opatrovati, ježto nestane se tím, že převezme zboží do své detence, uschovatelem zboží podle § 957 obč. zák. (srovnej Dr. Klang: Komentář k obč. zák. z r. 1934, svazek II., str. 864, Dr. Hanausek: Die Haftung des Verkäufers z r. 1883, díl I., str. 235 a j.), nýbrž náleží tomu, kdo mu je zaslal, aby si zboží u něho vyzvedl a učinil o něm opatření, která uzná za vhodná. Ujme-li se tedy přijímatel vrácení zboží, aniž se o tom dorozuměl s odesílatelem, obstará tím věc náležející odesílateli, tedy věc cizí bez příkazu. Odpovídá tudíž podle § 1035 obč. zák. za všechno zavinění, kterého se při tom dopustí a jedná-li při tom proti vůli odesílatelově, podle § 1040 obč. zák. vždy za škodu, vměšováním se do věci vzniklou i za ušlý zisk. Vrátil-li tedy žalovaný knihy do bytu zástupkyni firmy, bylo jeho povinností přesvědčiti se o tom, je-li oprávněna knihy pro firmu převzíti, a opomenul-li tak učinit, ručí za toto opomenutí. Ale žalovaný odevzdal knihy do bytu jmenované zástupkyně přes to, že na faktuře, kterou žalovaný četl, bylo nápadně vytištěno, že zástupcům se nemají vydávat v žádném případě knihy ze zásilek, jednal tedy přímo proti zákazu a proto ručí žalující firmě podle § 1040 obč. zák., ježto jí knihy nebyly její zástupkyní vydány. Bylo proto obnoviti rozsudek soudu prvé stolice.

Citace:

Čís. 15261.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 645-647.