NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2257.

Bylo-li při dodávce zboží smluveno placení: »gegen prompte Netto-kassa« s přepočítacím kursem 1 Kč : 6 Krak. v Krak., dlužno na tomto kursu trvati, třebas placeno bylo drahnou dobu po splatnosti, kdy kurs se pro prodatele podstatně zhoršil (1 : 88). Prodatel může se ovšem pro škodu hojiti na prodlevším kupiteli.
(Rozh. ze dne 7. února 1923, Rv I 932/22.)
Žalovaná linecká firma objednala od žalující tuzemské firmy větší množství textilního zboží, jež žalující dodala v době od 15. února 1921 do 13. května 1921. Faktury obsahovaly pod cenou, účtovanou v Kč, doložku: »Umrechnungskurs 1 : 6. Zahlbar gegen prompte netto Kassa beim Wiener Bankverein«. Ježto žalovaná nezaplatila včas kupní ceny, oznámila jí žalobkyně dopisem ze dne 25. července 1921, nezaplatí-li do 31. července 1921, že bude žádati po ní placení v Kč. Žalovaná složila dne 25. listopadu 1921 u »Wiener Bankvereinu« ve Vídni kupní cenu v kursu 1 : 6 v Krak., kteréhožto placení žalobkyně neuznala a domáhala se zaplacení kupní ceny v Kč. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Řešení sporu závisí jedině na výkladu doložky na fakturách, týkajících se zboží, jehož kupní ceny žalobkyně sporem se domáhá. Jde o výklad smlouvy. Rozhodným pro vystižení úmyslu stran jest základní ustanovení čl. 278 obch. zák. Písemnou dohodu stran, jak jest ve fakturách obsažena, nutno bráti v úvahu v celém jejím rozsahu i obsahu a není přípustno, by jednotlivé věty se ze souvislosti vytrhovaly a by se význam jednotlivých vět vykládal o sobě, jak žalovaná o to usiluje. Všechny faktury obsahují doložku pod účtovanou cenou »Umrechnungskurs 1 : 6 Zahlbar gegen prompte netto Kassa beim Wiener Bankverein.« Z těchže faktur jde a také není mezi stranami sporno, že zboží zasláno bylo žalované v čase od 15. února do 13. května 1921, že však žalovaná teprve 25. listopadu 1921 poukázala na kupní cenu 101,101 Krak., tedy teprve po půl létě a ještě později, než jak byla zboží od žalobkyně bez závady přijala. Obsah faktur, zejména doložka o placení opravňuje vzhledem na čl. 278 obch. zák. úsudek, že kurs 1 : 6 měl platiti jen při placení promtním vzhledem na kolísající valutu rakouskou. Prvý soud zjistil, že poměr hodnoty koruny československé k rakouské byl 15. února 1921 1 Kč = 9,174 Krak., a 25. listopadu 1921 1 Kč = 88,495 Krak. Jest tedy úsudek prvého soudu, že žalobkyně stanovila kurs přepočítací ve prospěch žalované, správným (čl. 334 obch. zák.). Prvý soud správně dovodil, že výhodu žalované ku placení v poměru 1 Kč : 6 Krak. nelze připustiti jinak, než platilo-li by se ihned po obdržení zboží, a že tato výhoda dle dohody stran ve fakturách jasně a srozumitelně vyslovená odpadá, jakmile žalovaná nevyhoví smluvenému promptnímu placení. Byla-li žalovaná v prodlení s placením půl, ba tři čtvrti roku, nemožno dospěti důvodně k názoru, že výhoda poměru 1 : 6 zůstávala k dobru žalované, kdyžtě neplatila kupní ceny dle smlouvy ihned a když zatím poměr Kč ku Krak. stoupl z 9 na 88, tedy skorem desetkráte výše v čase od první dodávky zboží do složení peněz žalovanou u »Wiener Bankvereinu«. Tu by prostě žalovaná za to, že neplnila smlouvy v čas a byla v prodlení, měla ještě značnou finanční výhodu, což by nevyhovělo poctivému obchodování. Z úvahy té také plyne, že závazek žalované, by platila kupní cenu v korunách čs., nebude-li platiti ihned po obdržení zboží, plynul již z faktur, a tedy jest správným názor prvého soudu, že nebyla žalobkyně povinna, aby žalovanou, když tato tak dlouho, proti smlouvě byla s placením kupní ceny v prodlení, upozorňovala, že bude žádati placení v Kč, nezaplatí-li žalovaná ihned. Správným jest názor odvolatelky, že ujednání o placení přepočítacího kursu 1 : 6 jest podstatnou částí kupní smlouvy; ale právě tak podstatnou byla smluvená podmínka, že kupní cenu platiti dlužno ihned; z toho musí vyplynouti úsudek, že, nevyhověla-li žalovaná smluvené podmínce placení okamžitého, tím samým pozbyla nároku na výhodu placení v poměru 6 Krak. na místě 1 Kč, a že tedy posoudil prvý soud věc právně správně, uznav dle žalobního nároku. Byl-li žalovaný s placením pohledávky samy v prodlení, nemůže se dovolávati s účinkem toho, že zaplatil úrok z prodlení, poněvadž ustanovení §u 1333 obč. zák. platí jen tehda, když jde o pravidelný případ, že jistina sama podržuje stále svou hodnotu a že škoda záleží jen v tom, že věřiteli ujde úrok. Žalovaná svým prodlením zavinila znehodnocení jistiny, musí tedy nésti důsledky tohoto znehodnocení a vyrovnati rozdíl tím povstalý.
Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Podle zjištění odvolacího soudu žalovaná objednala a dodáno obdržela fakturované zboží za fakturních podmínek »gegen prompte Nettokassa« s přepočítacím kursem 1 : 6 splatno u »Wiener Bankverein« ve Vídni, a, byvši s placením v prodlení, vyzvána byla žalobkyní dne 25. července 1921, nezaplatí-li do 31. července 1921, že bude žádáno po ní placení v Kč, že žalovaná složila dne 25. listopadu 1921 u »Wiener Bankverein« ve Vídni dle kursu 1:0 - 101,101 Krak., kteréžto placení žalobkyně, požadující zaplacení v Kč, neuznala. Dle dalších zjištění bylo zboží zasláno žalované v čase od 24. února do 13. května 1921, tedy placení 25. listopadu 1921 učiněno bylo po půl létě a ještě později, než jak žalovaná zboží od žalobkyně bezzávadně přijala a poměr hodnoty Kč ku Krak. byl 15. února 1921 — 1 Kč — 9,174 Krak. a 25. listopadu 1921 — 1 Kč 81,495 Krak. Mezi stranami byl spor jenom o to, a toho také jenom dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací se dotýká, jak sluší rozuměti smluvnímu ustanovení na všech žalovanou nepozastavené přijatých fakturách obsaženému a znějícímu doslovně: »Umrechnungskurs 6:1. Zahlbar gegen prompte NettoKassa beim Wiener Bankverein Wien.« Odvolací soud srovnale se soudem první stolice, opíraje se o vykládací pravidlo čl. 278 obch. zák., a maje na zřeteli, že žalobkyně stanovila přepočítací kurs ve prospěch žalovaného (čl. 334 obch. zák.), usoudil, že výhody ku placení v poměru 1 Kč ku 6 Krak. nelze žalované připustiti jinak, než platilo-li by se ihned po obdržení zboží, a že výhoda tato dle dohody stran, ve fakturách jasně a srozumitelně vyslovená, odpadá, jakmile žalovaná nevyhoví smluvenému placení promptnímu, neboť, byla-li žalovaná v prodlení s placením půl, ba tři čtvrti roku, nemožno dospěti důvodně k názoru, že by výhoda poměru 1 : 6 zůstávala k dobru žalované, když neplatila kupní ceny dle smlouvy ihned, a když zatím poměr Kč ku Krak. stoupl z 9 na 82, tedy skorem desetkráte výše v čase od první dodávky zboží do složení peněz žalovanou u »Wiener Bankverein«: tu že by prostě žalovaná za to, že sama nesplnila smlouvu včas a byla v průtahu, měla z toho ještě značnou výhodu finanční, což by nevyhovělo poctivému obchodování. Leč tomuto právnímu nazírání přisvědčiti nelze. Zmíněná doložka fakturová je ovšem velmi jasná a srozumitelná; ne však v tom smyslu, jak ji soudové nižší vykládají. Že by při protismluvním, totiž tuto značně opožděném a za podstatně změněného rozpětí kursovního učiněném placení mělo nastati plnění jiné v Kč totiž, jak ho žalobkyně požaduje — nedá se nikterak z oné doložky dovoditi. Čl. 278 obch. zák., vyslovující, že při výkladu smluv nemá býti lpěno na liteře zákona, nýbrž má vůle stran býti vyzkoumána, neobsahuje pravidel o náležitostech projevu vůle, platí tedy v této příčině dle §§ 7 i 876 obč. zák. pravidla §§ 869—875 obč. zák. Dle §u 863 odstavec druhý obč. zák. musí býti vzhledem ku významu a účinkům jednání a opomenutí brán zřetel na obyčeje a zvyklosti poctivého styku. Podle těchto pravidel bylo by nezbytno bývalo, aby, když strany zamýšlely, obmeziti smluvené rozpětí kursovní 6 : 1 pouze při promptním placení hotovém, tuto vůli ve fakturní doložce zřetelně a srozumitelně vyslovily, což se však nestalo. Sluší tedy oné fakturové doložce rozuměti jenom tak, jak byla vyslovena, a sluší uznati, že, když firma žalující zaplacení podle této fakturové doložky dopisem ze dne 29. listopadu 1921 neuznala jenom z té příčiny, že placení stalo se opožděné, a to po více než 6 měsících, kdy se rozpětí obou korun ku značnému neprospěchu Krak. změnilo, toto neuznání není po právu, a že žalobní saldo po zákonu a smluvně bylo zaplaceno, čímž žalobní nárok pozbyl právní opodstatněnosti. Jiná arci je otázka o důsledcích opožděného placení. Vedle objektivního prodlení a jeho zákonných důsledků (čl. 288 obch. zák. a § 1333 a 1334 obč. zák.) vystupuje v této rozepři neuplatňovaný průtah subjektivní, zavazující obmeškalého plátce ku náhradě škody podle všeobecných o tom daných pravidel. Jde zdánlivě jenom o dluh peněžní, při němž objektivní průtah nahrazován je dle §u 1333 obč. zák., neboť »prompte Netto-Kassa« souvisela s kursovním rozpětím 6 : 1 a tím byl dán platebnímu prodlení smluvně zvláštní význam. Leč tento náhradní nárok v této rozepři nebyl uplatněn, z něho nebylo žalováno a proto se právnímu posouzení v této rozepři vymyká.

Citace:

Čís. 2257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 232-235.