NPD documents search: Právník, 66 (1927)

Čís. 534.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n.).
Dohodli-li se manželé za sporu o rozvod manželství od stolu a lože na dobrovolném rozvodu, řídí se příslušnost pro vyřízení žádosti o přeměnu rozvodu v rozluku třetím a nikoli druhým odstavcem §u 20 rozl. zák. (Rozh. ze dne 1. června 1920, Nd II 7/20.)
Nejvyšší soud, rozhoduje záporný spor o příslušnost mezi krajskými soudy v Novém Jičíně a Českých Budějovicích, jež prohlásily se místně nepříslušnými rozhodnouti o žádosti Vojtěcha B., bytem v Bohumíně, proti Aloisii B-ové, bytem v Českých Budějovicích, o povolení rozluky manželství, usnesl se, že příslušným jest krajský soud v Českých Budějovicích.
Důvody:
Doslov a smysl ustanovení druhého odstavce § 20 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. nasvědčují tomu, že krajský soud v Čes. Budějovicích neprávem se prohlásil nepříslušným rozhodnouti o shora uvedené žádosti o rozluku. Spor zahájený u kraj. soudu v Nov. Jičíně žalobou Aloisie B-ové proti jejímu manželi Vojtěchu B ovi o rozvod jich manželství od stolu a lože, skončil smírem, který rozvádění manželé při ústním líčení ze dne 23 .listopadu 1909 spolu uzavřeli, dohodnuvše se na tom, že manželství se rozvádí od stolu a lože, načež procesní soud svým předsedou prohlásil usnesení, že se manželství mezi žalobkyní a žalovaným dobrovolně rozvádí. Jak z ustanovení §§ 103, 105 obč. zák., a § 3 dvor. dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. s. a §u 3 nařízení min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. z. vyplývá, nejde při dobrovolném rozvodu, o nějž se pokusiti procesnímu soudu jest uloženo, nikterak o rozhodnutí soudní, nýbrž, shodly-li se ve sporu manželé, povolivše sobě navzájem dobrovolný rozvod, jest povinností soudu pouze, aby potvrdil tuto shodu a z ní vyplývající dobrovolně povolený rozvod manželství od stolu a lože. V takovémto případě nelze tedy mluviti o rozhodnutí sporu o rozvod, nýbrž věc dlužno posuzovati tak, jakoby oba manželé byli hned z počátku učinili návrh na povolení dobrovolného rozvodu; opačný náhled nelze odůvodniti poukazem na předpis § 17 cit. zákona čís. 320/19 sb. z. a n., jenž s ustanovením § 20 téhož zákona, jednajícím o příslušnosti, nemá co činiti. Poněvadž dle toho, co bylo řečeno, v případě, o nějž zde jde, jest pro příslušnost k rozhodnutí o žádosti za rozluku směrodatný odstavec třetí § 20 cit. zák., a Aloisie B-ová, proti níž žádost jejího manžela směřuje, bydlí v Českých Budějovicích, jest výrok shora uvedený ospravedlněn.

Citace:

č. 513. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 297-300.