Č. 3458.

Urbarialisté (Slovensko). — Řízení před nss-em: * Stížnost na nss proti rozhodnutí administrativního výboru o odvoláních z usnesení valného shromáždění urbarialistů podle zák. čl. XIX z r. 1898 v ohledu meritorním jest nepřípustná podle § 105 ústavní listiny a § 3 lit. a) zák. o ss.
(Nález ze dne 7. dubna 1924 č. 2736.) Věc: Josef a Marie G. ve Velké B. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o prohlášení pozemku za intravillán.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Podle statutu bývalých urbarialistů ve V. B. stanoven byl klíč pro dělbu výtěžků docílených ze společného lesa čistým katastrálním výnosem pozemků jednotlivých společníků nebo násobkem výnosu toho, podle toho, zda šlo o pozemek intravillán neb extravillán, a byl podle správních spisů sestaven valným shromážděním bývalých urbarialistů seznam podílníků se zřetelem k onomu klíči. Seznam i statut schváleny byly župním správním výborem, který zamítl odvolání proti seznamu podaná zejména i nynějšími st-li.
Ti obrátili se pak k okr. soudu ve V. B. žalobou podanou dne 21. prosince 1919 proti urbarialistům tamtéž o uznání, že jejich pozemky č. 188, 189, 207 a 209 jsou intravillánem, že jest podle toho onen seznem opraviti a že žalovaní jsou povinni doplatiti jim rozdíl pobíraných požitků. V řízení omezili žalobu na pozemek č. 188 a 189 s tím, že žalovaní uznali jejich nárok, pokud jde o pozemek č. 207 a 209. Rozsudkem z 15. července 1910 okr. soud vyhověl žalobě, pokud jde o uznání povahy parcel č. 188 a 189 jako instravillánu, avšak sedrie k odvolání žalovaných výrok ten změnila a zamítla žalobu z meritorníčh důvodů.
Na to podáním z 22. ledna 1922 doplněným dne 9. února 1922 zakročili st-lé u správního župního výboru v T. o uznání, že parcely č. 188, 189, 193 a 207 jsou instravillánem a že jim dle toho má býti přiznán podíl na požitcích ze společného lesa.
Valné shromáždění urbarialistů, jemuž župní správní výbor podání to postoupil, rozhodlo usnesením z 8. května 1922, že jak ony parcely st-li uvedené, tak i ostatní pozemky v těchže místech se nalézající i v budoucnosti mají se považovati za extravillán.
Odvolání, jímž st-lé dovozovali meritorně oprávněnost svého nároku, zamítl žal. úřad nař. nyní výrokem.
Uvažuje o stížnosti do výroku toho podané nss musil přihlédnouti předem k otázce své příslušnosti, v kterémžto směru dospěl k tomuto závěru:
Podle 3. odst. § 29 zák. čl. XIX z r. 1898, je-li sporno právo nebo poměr oprávnění k účasti na požitcích společného lesa, rozhoduje valné shromáždění urbarialistů, pokud sporná otázka není rozhodnuta řádným soudem. Z toho je patrno, že rozhodovati o zmíněném právu, nebo jeho objemu vyhrazeno je řádným soudům, kdežto činnost valného shromáždění omezuje se pouze na prozatímní úpravu otázek těch, pokud právě nedojde k jejich definitivnímu řešení soudem.
Jde-li však o záležitost, jejíž konečné rozřešení náleží řádným soudům, jest příslušnost nss-u, pokud jde o meritum věci, vyloučena podle § 3 a) zák. o ss.
Tento právní stav nemůže býti nss-u na překážku, aby přezkoumával výroky vydané ve věci té správními úřady v mezích jejich kompetence, pokud by ve výrocích těch bylo spatřovati s hlediska práva formálního bezprávný zásah v subjektivní práva toho kterého účastníka, zejména tedy, pokud by správní úřad odepřel učiniti opatření, k němuž po zákonu je povolán nebo kdyby svým postupem znemožnil nebo ztížil oprávněnému nastoupiti řádný pořad práva k hájení jeho práv.
Poněvadž pak v daném případě, jak právě bude uvedeno, stížnost brojí proti nař. rozhodnutí pouze v těchto směrech, neshledal nss, že by nss posuzuje výrok v odpor vzatý z těchto hledisek, vybočil z mezí své příslušnosti, zejména se zřetelem k § 3 a) cit. zák.
St-lé vytýkají totiž, že jejich odvolání vztahovalo se nejen na parcely č. 188 a 189, nýbrž také na č. 193 a 207, kdežto výrok žal. úřadu omezuje se pouze na pozemky předem jmenované. Nss uznal tuto námitku vadnosti důvodnou. Z odvolání st-li podaného z usnesení valného shromáždění urbarialistů je patrno, že dovolávali se od žal. úřadu odpomoci proti domnělé křivdě ohledně všech čtyř svrchu zmíněných parcel. Žal. úřad zamítnuv jejich odvolání s poukazem na výrok, jejž ve sporné záležitosti vynesla již trenčanská sedrie, vyřídil tím odvolání to pouze stran dvou parcel, totiž č. 188 a 189, jichž se onen výrok sedrie týkal, nikoli však ohledně druhých dvou pozemků st-li uvedených č. 193 a 207. To patrno ostatně zejména i z doslovu nař. rozhodnutí, jež ve svém úvodu mluví taktéž pouze o parcelách č. 188 a 189 jako o předmětu sporu, ponechávajíc ostatní pozemky naprosto mimo úvahu. Ale pak nař. výrokem zůstaly návrhy odvolání nevyčerpány, právnímu prostředku st-lů nedostalo se žal. úřadem stran těchto dvou parcel vůbec žádného vyřešení a trpí tudíž výrok ten neúplností v hlavním bodu, totiž předmětu, o němž bylo mu rozhodnouti, pro kteroužto podstatnou vadu bylo výrok ten zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3458. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 989-991.