Čís. 1048.
Řízení o nepatrných věcech má místo i při žalobě oposiční (§ 35 ex. ř.).
V otázce, zda není překročena hranice pro řízení v nepatrných věcech, jest soud vázán žalobcovým oceněním sporného předmětu.
(Rozh. ze dne 10. května 1921, R I 593/21.)
Žalobce ocenil předmět sporu, zahájeného oposiční žalobou v exekučním řízení o vyklizení bytu na 200 K. Za ústního jednání prohlásil soud prvé stolice k návrhu žalovaného rozepři za věc bagatelní z těchto
důvodů: Žalobce udal v žalobě cenu sporného předmětu penízem nad
100 Kč, kteréžto ocenění však jest zřejmě přemrštěné. Soud sice jest
vázán žalobcovým oceněním ve smyslu § 60 j. n., avšak naproti tomu
přiznává soudu § 41 j. n. právo zkoumati příslušnost na základě žalobcových udání, leda že by tato udání soudu již předem jako nesprávná byla
známa. V tomto ohledu jest ze spisů sporných C b I 1/21, týchž sporných
stran a téhož sporného předmětu se týkajících, zjištěno, že předmět sporu
byl oceněn na 100 Kč a strana v tomto sporu C b I 1/21 žalovaná, nepodala svým zástupcem proti ocenění tomuto námitek, takže celé toto řízení,
jak ostatně odvolací soud sám potvrdil, bylo posuzovati jako· řízení bagatelni a bylo proto toto ocenění vůči žalované straně již tehdy směrodatným. Vzhledem k tomu pak, že tyto okolnosti jsou soudu zřejmě známy,
nepotřebují dle § 269 c. ř. s. důkazu. Rekursní soud zamítl návrh,
by záležitost byla prohlášena za věc nepatrnou. Důvody: Při rozhodování o příslušnosti, vyslovujc-li se soudce o své příslušnosti již
při vyřízení žaloby, má vzíti za podklad svého rozhodnutí údaje
žaloby, ač-li nejsou soudu známy jako nesprávné. V případě, o který se
zde jedná, rozhoduje se však nikoliv o příslušnosti soudu prvé stolice,
nýbrž jedině o tom, zda zavedeno býti mělo řízení bagatelní čili nic. Již proto není citace § 41 j. n. v tomto případě vhodnou, nýbrž rozhodným
jest ustanovení § 60 j. n., dle něhož, pokud nejedná se o výjimečný případ
§ 60 odstavec prvý j. n., který v úvahu nepřichází, určení ceny předmětu
žalobcem nepodléhá kontrole a je určení to pro soud závazným (§ 60 poslední odstavec j. n.) a je úplně nerozhodno, že v jiném sporu týž předmět
sporu jinak byl oceněn.
Nejvyšší soudnevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Přípustnost rekursu, podaného žalující stranou do usnesení prvého
soudu, nelze posuzovati dle § 517 c. ř. s., neboť nejde tu o řízení bagatelni,
nýbrž o rozhodnutí otázky, zda-li prvý soud, jenž o žalobě zahájil řízení řádné dle předpisu civ. soud. řádu, pro okresní soudy platných, byl oprávněn za řízení, aniž by žalobce byl cenu předmětu sporu snížil, sám od sebe
tak učiniti, a převésti řádné řízení v řízení bagatelni. Kdyby věc se měla tak, jak tvrdí dovolací stěžovatel, byl by tím spíše vyloučen jeho dovolací
rekurs, a musil by býti, hledíc k § 517 с. ř. s., odmítnut. Než o přípustnosti jak žalobcova rekursu, tak i dovolacího rekursu žalovaného nemůže
býti hledíc k § 514 с. ř. s. pochybnosti, a je proto třeba jej věcně vyříditi,
pokud se týče otázky shora uvedené. Pro žalobu oposiční dle § 35 ex. ř.,
o niž tuto jde, jest upravena věcná příslušnost okresního soudu bez ohledu
na výši a hodnotu nároku, v jehož prospěch byla exekuce povolena (§ 38 ex. ř.). Třeba že §§ 35 a 38 ex. ř. ohledně způsobu řízení neobsahují zvláštního ustanovení, nelze přece přehlédnouti, že tím bylo zavedeno řízení před okresními soudy (§ 431 a násl. c. ř. s.) i pro takové spory, které jinak
bylo by projednávati dle řízení před soudy sborovými (§ 226 a násl. c. ř. s.). Dle toho zaujímají žaloby tyto v systému procesuálním zvláštní postavení. Jest arciť pravda, že bagatelní řízení spadá rovněž do rámce
řízení před okresními soudy, a že tudíž na žaloby oposiční lze ho užíti, ale to se muže státi jen tehdy, jsou-li tu předpoklady § 448 c. ř. s. Dle tohoto
zákonného předpisu jest pro zodpovědění otázky, zdali určitý spor dlužno
projednati dle řízení bagatelního, či v řízení řádném dle § 431 c. ř. s.,
rozhodným ocenění předmětu sporu v žalobě. Zákon tedy právě tak jako
při rozhodování o otázce věcné příslušnosti (viz §§ 54 60 j. n.), ponechává žalobci, zdali oceněním předmětu sporu nad 100 K chce toho docíliti, aby jeho sporná záležitost nebyla projednána dle předpisů bagatelního
řízení. Soudu v té příčině nepřísluší žádné rozhodování; jen předpis § 453 c. ř. s. stanoví podobně jako ustanovení § 60 j. n. odst. 1— 3 ohledně pří-
slušnosti soudu výjimku z tohoto pravidla ohledně řízení bagatelního.
Poněvadž žalobkyně ocenila v žalobě předmět sporu na 200 K, zavedl prvý soud správně řízení řádné, neprávem však za řízení převedl řízení
to do řízení bagatelnílio. Předpisu § 60 j. n., platného jen pro rozhodnutí
o otázce příslušnosti mezi soudy sborovými a soudy okresními, bylo
neprávem použito, jelikož příslušnost okresního soudu nebyla sporna, a
jest proto odůvodněno usnesení rekursního soudu, jímž bylo usnesení prvého soudu změněno.