Čís. 4324.

Pro žalobu pomocného živnostenského dělníka na náhradu škody proti zaměstnavateli, ježto mu přidělováním těžkých prací byla způsobena škoda na zdraví, jest v místech, kde není živnostenského soudu, výlučně příslušným okresní soud. Lhostejno, že pracovní poměr byl již ukončen.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, R I 886/24.)
Žalobce byl zaměstnán u žalované společnosti jako pomocný živnostenský dělník. Po ukončení pracovního poměru domáhal se na žalo- vané placení měsíčního důchodu 880 Kč, ježto prý následkem těžké a nebezpečné práce, přidělované mu žalovanou, onemocněl a stal se později úplně nezpůsobilým ku práci. K námitce věcné a místní nepříslušnosti soud prvé stolice (okresní soud v K.) žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku věcné a místní nepříslušnosti. Důvody: Žalobce uplatňuje nárok na placení měsíčních 800 Kč jako náhradu škody. Avšak skutkové okolnosti, o které žalobní nárok opírá, vyplývají z jeho námezdního poměru ke straně žalované tak, že zůstává prvotním právním důvodem smlouva námezdní, jde o rozepři z poměru námezdního, pro které bez ohledu na výši zažalovaného peníze jest dle §u 49 čís. 6 j. n. příslušným okresní soud, v jehož obvodu má žalovaná strana své sídlo (§ 74 j. n.), totiž okresní soud v K. Nesejde na tom, že služební poměr jest mezi stranami již rozvázán, neboť okolnost ta jest pro otázku příslušnosti v tomto směru nerozhodnou. I když žalující tvrdí, že žalovaná strana zavinila jeho chorobu a trvalou invaliditu, zůstává právním základem žaloby námezdní smlouva, neboť, kdyby nebylo pracovního poměru mezi stranami, nemohlo by dojiti k podání této žaloby, a nelze tedy pochybovati o tom, že spor tento vyplývá z pracovního poměru (z pracovní smlouvy). Avšak i dle §u 37 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. jest okresní soud v K. místně i věcně pro tento spor příslušným, neboť náležejí veškeré spory z pracovního, služebního a námezdního poměru mezi majiteli živnosti a jich pomocnými dělníky, pokud není pro ně příslušným soud živnostenský, bez ohledu, zda vzešly za trvání onoho poměru či po jeho ukončení, a bez ohledu na hodnotu předmětu, k věcné příslušností okresních soudů. Otázka místní nepříslušnosti živnostenského soudu a předmětné příslušnosti soudů řádných jest rozhodnuta právoplatným usnesením soudu živnostenského ze dne 12. února 1924, potvrzeným usnesením zemského soudu civilního jako soudu rekursního a jest tedy okresní soud v K. místně i věcně příslušným pro řešení tohoto sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a poukázal k důvodům napadeného usnesení, k nimž
dodal:
Soud rekursní zcela případně poukazuje na § 37 zákona o živnostenských soudech, dovozuje z něho příslušnost dovolaného okresního soudu v K. Dle obsahu žaloby jde zcela nepochybně o nárok ze živnostenského pracovního poměru, tedy o jednu z rozepří, které § 4 zákona o živnostenských soudech ve svém výpočtu dle druhů blíže naznačuje. Žalobce, byv po několik let zaměstnán v závodech žalované akciové společnosti jako živnostenský pomocný dělník tvrdí, že přidělováním těžkých a nebezpečných prací onemocněl a následkem této těžké práce i nadále mu přikazované později stal se k práci úplně nezpůsobilým a domáhá se na žalované společnosti, když mu odepřela lehčí zaměstnání, by mu platila měsíční zaopatřovací důchod ve výši někdejší jeho mzdy. Že se žalobce odvolává při tom na provinění žalované společnosti, nepadá na váhu; nárok na odškodnění proti ní činí si zřejmě ze svého dří- vějšího pracovního poměru, maje za to, že žalovaná společnost z důvodu tohoto poměru jest vůči němu k odškodnění zavázána. Povaha nároku poukazuje tedy na § 4 písm. c), pokud se týče e) zákona o živnostenských soudech a příslušnost okresního soudu v K. jest dle §u 37 tohoto zákona zřejmou.

Citace:

č. 4324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 549-551.