NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8969.

Zrušení exekuce podle § 39 čís. 1 ex. ř. může se státi i na základe pouhého usnesení, zrušujícího exekuční titul.
Uzavřely-li strany po povolení exekuce mimosoudní smír o vymáhané pohledávce, podle něhož mělo soudcovské zástavní právo na zabavených předmětech býti zachováno do zapravení částky určené smírem, byla tím ujednána zástavní smlouva, jež zakládá právní důvod k nabytí zástavního práva, která však nebrání tomu, by nebyla zrušena exekuce, jsou-li tu podmínky § 39 čís. 1 ex. ř.
(Rozh. ze dne 16. května 1929, R I 298/29.)
Návrh dlužníka, by byla podle § 39 čís. 1 ex. ř. zastavena exekuce zabavením a prodejem movitostí, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Exekuční návrh opírá se o rozsudek živnostenského soudu. Jde tedy o exekuční titul podle § 1 čís. 11 ex. ř. Podle § 3, první odstavec, ex. ř. jsou k povolení exekuce podle exekučních titulů uvedených v §§ 1 a 2 ex. ř. povolány civilní soudy. Podle § 54 čís. 2 ex. ř. musí býti v exekučním návrhu uveden nárok, pro který se navrhuje exekuce, a exekuční titul nárok ten vykazující. Jím jest tu rozsudek živnostenského soudu. Povolení exekuce nebylo napadeno, usnesení povolující exekuci stalo se právoplatným (srv. však § 33 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák.). Základem — Čís. 8969 —
679
soudcovského zástavního práva zůstává tudíž řečený exekuční titul. Dlužník navrhuje zastavení exekuce na movitosti s poukazem k tomu. že tu exekučního titulu již není, a má zřejmě na mysli § 39 čís. 1 ex. ř. Podle názoru rekursního soudu měl exekuční soud jediné zkoumati, zda jsou splněny předpoklady § 39 čís. 1 ex. ř., zda byl exekuční titul uznán neplatným, zrušen nebo jinak prohlášen neúčinným a neměl se pouštěti do zkoumání právního významu mimosoudního smíru ze dne 9. října 1928, poněvadž nemůže býti exekučním titulem a jest bez významu ohledně soudcovského zástavního práva. Ježto jest zjištěno, že rozsudek živnostenského soudu, tvořící exekuční titul, byl usnesením rekursního soudu zrušen, jsou splněny předpoklady § 39 čís. 1 ex. ř., an exekuční titul přestal právně trvati (§§ 32, 30 zák. o živn. soudech, § 153 c. ř. s. a čís. sb. 1356). Na tom nemění nic okolnost, že po usnesení rekursního soudu v dále vedeném sporu u živnostenského soudu omezil žalobce žalobní žádání na 36000 Kč, což souvisí s otázkou právního významu smíru jako novace. Zda jest použiti ustanovení §§ 1378, 1380, 1390 obč. zák., nutno zkoumati ve sporu, nikoliv však v exekučním řízení. Vzhledem k názoru rekursního soudu, že při posuzování oprávněnosti dlužníkova návrhu na zastavení exekuce jest podle § 39 čís. 1 ex. ř. výlučně použiti předpisů exekučního řádu a že vše ostatní náleží na pořad práva, bylo rekursu vyhověti. Budiž ještě podotknuto, že doslov § 39 čís. 1 ex. ř. (právoplatným rozsudkem) zdá se sice odporovati názoru rekursního soudu, ježto exekuční titul byl zrušen usnesením rekursního soudu. Bylo však jistě úmyslem zákonodárcovým, klásti hlavní váhu na zrušení exekučního titulu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs vymáhajícího věřitele jest neoprávněný, a to již podle správných důvodů soudu rekursního, k nimž vzhledem k vývodům dovolacího rekursu stačí podotknouti toto: Řízení exekuční jest řízením oficiosním, při němž jest podle § 1 ex. ř. nepostradatelným předpokladem jsoucnost exekučního titulu. Zájemným popsáním předmětů, v zájemním protokolu uvedených, bylo založeno soudcovské právo zástavní, které zásadně má pominouti, jakmile zanikne exekuční titul, na jehož podkladě vzniklo. Exekuční titul zanikl v tomto případě tím, že rozsudek pro zmeškání, který jej tvoří, byl zrušen navrácením v předešlý stav. Právem byla proto, hledíc k ustanovení § 39 čís. 1 а k druhému odstavci tohoto § ex. ř., exekuce k dlužníkovu návrhu zrušena. Uzavřely-li strany po povolení exekuce mimosoudní smír ze dne 9. října 1928, jímž se dlužník zavázal, že zaplatí vymáhanou pohledávku sníženou na 36000 Kč v určitých splátkách, že však zástavní právo nabyté na předmětech v zájemném protokolu popsaných zůstane do zapravení narovnané částky zachováno, byla tím ujednána smlouva zástavní (§ 1368 obč. zák.), která zakládá podle § 449 obč. zák. právní důvod k nabytí zástavního práva. Jak se na základě takovéhoto právního důvodu nabývá práva zástavního jest uvedeno v §§ 451 a násl. obč. zák. I kdyby bylo došlo ke zřízení smluvního práva zástavního, nebylo by toto, jak rekursní soud poukazem na § 1 čís. 5 ex. ř. správně dovodil, způsobilé, by bylo podkladem exekuce, která byla zahájena na základě jiného exekučního titulu k realisaci jinakého, soudcovského, zástavního práva. Tím by se vlastně realisovalo smluvní právo zástavní, aniž by tu bylo exekučního titulu, který teprve umožňuje zahájení exekuce a tím realisaci smluvního práva zástavního. Soud prvé stolice hledí sám dovoditi, že je tu smluvní právo zástavní, bránící tomu, by exekuce nebyla zrušena; tím osobuje si v podstatě právo, rozhodovati o platnosti smíru a o platnosti zástavní smlouvy a o vzniku a platnosti smluvního práva zástavního. To vše se však vymyká z působnosti exekučního soudce (srovnej §§ 17 druhý odstavec a 36 a násl. ex. ř.). Právem proto rekursní soud zrušil exekuci.

Citace:

č. 5696. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 963-965.