Čís. 3378.


Na promlčení pohledávky namítané započtením, jež nebyla ještě
promlčena v době, kdy se pohledávky střetly, jest bez vlivu, že nebylo
napotom v řízení řádně pokračováno (§ 1497 obč. zák.).

(Rozh. ze dne 9. ledna 1924, Rv I 397/23.)
Proti žalobě na zapravení nedoplatku kupní ceny namítla žalovaná
firma započtením náhradní nárok za nedodané jí zboží firmou Sch., od níž nabyla žalobkyně postupem žalobního nároku. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, neuznavše započtením namítané pohledávky, ježto
prý jest promlčena.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil
věc soudu prvé stolice, by, doplně řízení znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání, pokud vytýká neúplnost řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), nelze upříti oprávnění. Odvolací soud vychází z mylného právního názoru, že započtením namítaná vzájemná pohledávka žalované strany jest promlčena, poněvadž žalovaná, ponechavši několikráte, posléze dne 10. dubna 1923 řízení v klidu, ve sporu řádně nepokračovala (§ 1497 obč. zák.) a že se tedy k započtení nehodí. Soud druhé stolice přehlíží, že,
vzešel-li žalované skutečně nárok na náhradu za zboží, nedodané jí firmou Sch. dne 29. října 1914 a uplatnila-li jej oproti pohledávce žalobcem jako postupníkem firmy Sch. žalobou vymáhané již v žalobní odpovědi ze dne 8. dubna 1915, nastaly účinky započtení v době, kdy obě
pohledávky se střetly, tedy dnem 29. října 1914, tak že tímto dnem obě
vzájemné pohledávky zanikly. (§ 1438 obč. zák.) Jest proto nerozhodno, zda žalovaná řádně ve sporu pokračovala čili nic, neboť, ukáže-li se ve sporu, že jsou splněny podmínky započtení, nastaly její účinky,
jak právě bylo uvedeno, od tehdejška, a jest veškerá úvaha o přerušení
promlčení bezpředmětnou. Důsledkem svého právního názoru nepokládal odvolací soud za nutné, aby se obíral řešením otázky, zda započtením namítaná pohledávka žalované vůbec vzešla, jmenovitě do jaké
výše.
Citace:
č. 3378. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 54-55.