čís. 4130.

Proti žalobě, jíž domáhá se kupitel na prodateli splnění depuračního závazku, převzatého smlouvou kupní, nemůže prodatel namítati, že kupitel nezaplatil ještě zcela kupní cenu a že nedoplatek ten jest ohrožen zhoršenými majetkovými poměry kupitele (§ 1052 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 9. září 1924, Rv I 843/24.)
Žalovaný prodal žalobcům nemovitost a zavázal se, že veškeré kupujícími nepřevzaté závady a břemena sám zaplatí a nejdéle do jednoho měsíce dá vymazati. Ježto tohoto závazku nesplnil, domáhali se žalobci splnění žalobou, proti níž žalovaný namítl mimo jiné, že žalobci mu dosud nezaplatili plnou kupní cenu a že se staly jich majetkové poměry pochybnými (§ 1052 obč. zák.). Žalobě bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud se dovolatel proti žalobnímu nároku brání námitkou dle §u 1052 obč. zák., zdůrazňuje odvolací soud zcela případně, že žalovaný (dovolatel) jest žalován o splnění vedlejšího závazku vlastní smlouvy, jímž nemá se žalobcům dostati nějaké další nové majetkové hodnoty, nýbrž že žalovaný za účelem tohoto splnění má zaplatiti nanejvýše splatnou již a vykonatelnou pohledávku eráru, tedy svůj vlastní dluh. V této skutečnosti tají se dle názoru Nejvyššího soudu jádro sporné otázky. § 1052 obč. zák. vyjadřuje základní právní zásadu, že při oboustranných smlouvách přejímají se závazky zpravidla jen k vůli a za předpokladu zajištěného protiplnění a že tedy nemá býti jedna strana nucena, aby plnila druhé, když není ujištěna vzájemným plněním této druhé strany. V tomto případě nejde o takový poměr, hlavní předmět smlouvy jest žalovaným již splněn, prodaný dům byl žalobcům odevzdán, jde jen o to, aby dům ten byl odbřemeněn od váznoucí na něm daňové pohledávky eráru. Splnění tohoto závazku nevyžaduje nového dalšího majetkového plnění pro žalobce, nýbrž státi se může v okruhu vlastní majetnosti žalovaného. Žalovaný nemá tedy vůbec spravedlivého zákonného důvodu, jaký na mysli má § 1052 obč. zák., aby toto splnění zadržoval, když se tím žalobcům vzhledem na jejich soudobný průtah ve vzájemném plnění nemůže dostati jednostranného obohacení, kterému § 1052 obč. zák. předejíti hledí. Odepírání splnění tohoto závazku se strany žalovaného nemůže tedy sledovati jiný účel, než aby v této vedlejší části smlouvy byl svého smluvního závazku sproštěn, aby smlouva, neobezřetně ujednaná, byla na tento způsob z části napravena, což však je při patrné nedílnosti smlouvy dle zákona vyloučeno (§ 918 obč. zák.). Zadržovací právo §u 1052 obč. zák. může býti dále vykonáváno jen v příslušném poměru vzájemných plnění; nelze zadržovati na př. placení celých 20 000 Kč k vůli tomu, že druhá strana neplatí svých dlužných 5 000 Kč. V tomto případě schází tento vzájemný poměr úplně; nelze stanoviti, co by žalovaný měl splniti a kolik by si z plnění měl zadržeti, aby podržel u sebe majetkovou hodnotu úměrnou tomu, co má zase od žalovaných obdržeti. Vzhledem k tomu uznal Nejvyšší soud, že vymáhaný smluvní závazek žalovaného nehodí se vůbec pro uplatnění zadržovacího práva dle §u 1052 obč. zák. a že tudíž žalovanému zadržovací právo nepřísluší ani dle první ani dle druhé věty §u 1052 obč. zák. a že smlouvu v tomto vedlejším závazku splniti povinen jest bez ohledu na to, zda pro změnu v majetkových poměrech žalobců jest jeho vzájemný nárok z části ohrožen.

Citace:

č. 4130. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 209-210.