Č. 4605.


Administrativní řízení. — Bytová péče Usneseni instančního postupu podle §§ 2 a 17 zák. č. 225/1922 platí i v řízeni o obnově.
(Nález ze dne 14. dubna 1925 č. 7533).
Věc: Josef Sp. v O. proti ministerstvu sociální péče o obnovu řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 13. srpna 1923 uložila měst. rada v Olomouci jako politický úřad I. stolice st-li na základě § 2 zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb., aby byt ve svém domě v O., který byl v letech 19201921 pronajat a jest nyní obýván synem st-lovým, tedy není obydlen řádným nájemníkem, do 14 dnů po pravoplatnosti výměru pronajal. Výnosem z 9. listopadu 1923 zamítla zsp v Brně odvolání z důvodů I. stolice. Výnos ten nabyl právní moci. Podáním de pres. 22. listopadu 1923 oznámil st-1 městské radě, že byt pronajal. Podáním z 24. listopadu 1923 oznámil pak st-1, že nemůže vyhověti rozkazu úřadem mu danému, aby byt pronajal osobě třetí, ježto byt přikázal svému synovi, který dle lékařského vysvědčení trpí afekcí pravého hrotu plícního, a jehož stav vyžaduje, aby měl zvláštní svoji ložnici a místnost obytnou. Výměrem ze 14. ledna 1924 vyslovila městská rada v O., že k podáni z 24. listopadu 1923 nemůže přihlížeti již z té příčiny, že výnos zsp-é z 9. listopadu 1923 má konečnou platnost.
Dne 19. ledna 1924 dostavil se st-l k úřadu a předložil lékařské vysvědčení městského lékaře Dra F., dle něhož syn jeho trpí tuberkul infiltrátem pravého hrotu plicního, ohrožuje své okolí nákazou, nemůže spáti společně s ostatními členy rodiny a potřebuje pro sebe k spaní vlastní svoji vzdušnou světnici. St-l žádal, aby s usnesení ze 14. ledna 1924 sešlo a jemu byt vyměnkářský byl ponechán k volné disposici pro syna.
Výměrem ze 17. března 1924 nevyhověl magistrátní sbor hlav. města O. žádosti za obnovu řízení resp. žádosti, aby st-li byl ponechán vyměnkářský byt k volné disposici pro jeho syna, poněvadž nově uváděná okolnost nevznikla po vydání zabíracího nálezu, nýbrž existovala již před tím. Odvolání, jímž brojil st-l proti výměru tomu námitkou, že spočívá na nesprávném hodnocení skutkové podstaty, nevyhověla zsp výnosem ze 16. května 1924 z důvodů výměru v odpor vzatého, připojivši právní poučení, že z rozhodnutí toho lze podati stížnost k min. soc. péče.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče stížnost tu.
Rozhoduje o stížnosti, musil si nss, dříve než mohl podrobiti nař. rozhodnutí přezkoumání ve věci samé, rozřešiti otázku, byl-li žal. úřad kompetentní, aby v pořadí instančním zavedení obnovy odepřel.
Rozhodnutím, jehož odstranění jest účelem st-lovy žádosti za obnovu řízení, jest příkaz k pronajetí bytu ve smyslu § 2 svrchu cit. zák. Proti příkazu takovému lze se dle § 17, odst. 2 cit. zák. odvolati k zsp-é, která rozhoduje s konečnou platností. Jest tedy zsp konečnou instancí v příčině všech rozhodnutí, vydaných dle § 2, odst. 1 cit. zák. Rozhodnutím takovým není však pouze udělení příkazu k pronajetí bytu, nýbrž každé rozhodnutí vydané v rámci řízení podle tohoto paragrafu prováděného, tedy i rozhodnutí o tom, má-li, když příkaz k pronajetí byl pravoplatně vydán, býti povolena obnova řízení za tím účelem, aby na novém podkladě o povinnosti majitele domu k pronajetí místností znovu bylo rozhodnuto. Platí tudíž i pro takováto rozhodnutí omezení instančního postupu stanovené v § 17, odst. 2. Min. soc. péče nebylo proto kompetentní, aby o přípustnosti obnovy řízení v tomto případě rozhodovalo, ježto pořad instanční byl právě vyčerpán již rozhodnutím zsp-é. Mělo tedy min. odmítnouti pro nepříslušnost rozhodování ve věci samé. Poněvadž však strana obrátila se na žal. min. jen z toho důvodu, že byla mylně poučena o přípustnosti další stížnosti k min. soc. péče, mělo žal. min. učinti opatření, aby straně se dostalo správného poučení o tom, že rozhodnutí zsp-é dalšímu opravnému prostředku nepodléhá, tak, aby eventuelně mohla včas podati stížnost k nss-u. Ježto žal. úřad tímto způsobem se nezachoval, nýbrž rozhodl ve věci samé jako stolice odvolací, nejsa k tomu příslušný, nezbylo, než nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4605. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 774-775.