NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2738.

Státní úředníci: Při resignaci na místo úřednické přestává zpravidla úředník býti úředníkem, když resignace během 4 neděl nebyla odmítnuta. Zahájení nebo pokračování v disciplinárním řízení nezakládá další trvání úřednického poměru předchozí platnou resignaci zrušeného.
(Nález ze dne 8. října 1923 č. 4017.)
Věc: Dr. Ladislav T. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Nss neshledal správným názor stížnosti, že podle § 84 služ. pragm. státní úředník, proti němuž jest zavedeno řízení disciplinární, nemůže býti služby sproštěn. Názor ten spočívá na mylném výkladu odst. 3 § 84 služ. pragm., ježto odstavec tento stanoví toliko, ve kterých případech úřad prohlášení výstupu ze státní služby odmítnouti může, nestanoví však nikterak ani, že úřad v takových případech prohlášení výstupu odepříti musí, ani že úředníka, proti němuž je zavedeno řízení disciplinární, služby sprostiti nemůže.
Leč ani v ostatních směrech není stížnost důvodnou.
Příslušné předpisy služební pragmatiky stanoví, že k prohlášení výstupu ze státní služby jest sice potřebí, aby bylo přijato místem dle platných předpisů k tomu povolaným (§ 84, odst. 2.), stanoví však dále, že prohlášení takové pokládá se za přijaté, neodepře-li se přijetí během čtyř neděl (§ 85 služ. pragm.). Z toho jde, že resignace na místo státního úředníka pokládá se ex lege za přijatou, nebyla-li odmítnuta do 4 neděl.
Stížnost sama přiznává, že se st-l — státní úředník konceptní při politické správě na Slov. — svého úřadu zřekl »pro případ přeložení« již dne 3. května 1920 a že výzvě min. pro Slov. z 22. května 1920, aby předložil o tom písemné bezvýhradné prohlášení dle § 84 služ. pragm. vyhověl, ač prvá jeho resignace mohla se považovati za dostatečnou.
Ve svém podání ze 6. června 1920 pak st-l výslovně prohlásil, že svoji resignaci obsaženou v podání de pres. 3. května 1920 ponechává v platnosti a že ji jen doplňuje tím, že se vzdává všech oprávnění, práv a nároků z úřadu župního podnotára vyplývajících.
Žal. úřad právem tedy má za to, že resignace st-lova stala se již dnem 3. května 1920, a právem tedy zastavil st-li služební požitky dnem 31. května 1920. Jde pak ienom o to, zda nenastala nějaká skutečnost, že které by se dalo souditi, že úřad resignaci tu do 4 neděl odmítl, nebo že poměr st-lův ke státu nepokládal za zrušený.
Skutečnost takovou spatřuje st-l především v tom, že se st-li dostalo sdělení, podle něhož se proti němu zavádí řízení disciplinární. Než nehledě ani k tomu, že sdělení to datováno jest teprve dnem 1. června 1920 a že tedy pochází z doby po uplynutí 4nedělní lhůty v § 85 služ. pragm. stanovené, nelze sdělení tomu přikládati význam odepření přijmouti resignaci již z toho důvodu, že jest opatřením disciplinární komise, tedy orgánu odlišného od úřadu dle platných předpisů k přijetí neb odmítnutí resignace povolaného.
Vzhledem k této odlišné funkci disciplinární komise jest také pro posouzení otázky, kdy služební poměr st-lův skončil, úplně nerozhodno, kdy disciplinární komise řízení disciplinární formálně zastavila, neboť disciplinární řízení lze prováděti toliko proti státnímu úředníku; jakmile osoba, proti níž disciplinární řízení bylo zahájeno, přestane býti státním úředníkem, nemůže disciplinární komise v řízení takovém pokračovati. Opačný postup disciplinární komise byl by nezákonným, nikterak však nedalo by se z něho dedukovati, jak to činí stížnost, na další trvání služebního poměru samého.
Zcela nerozhodnou je konečně i okolnost, kterým okamžikem resignace st-lova vzata byla úřadem k vědomosti, ježto vzhledem k ustanovení § 85 služ. pragm., jehož význam svrchu byl vyložen, opatření takové může míti jenom význam osvědčení právní skutečnosti, že účinky v § 85 služ. pragm. vytčené nastaly. Výnos presidia min. vnitra ze 14. listopadu 1920 byl, jak ze spisů vyplývá, kromě toho výnosem čistě interním, kterým toliko zpráva ministra pro Slov. o tom, že tento resignaci st-lovu přijal, vzata byla k vědomosti. Ostatně ani tím, že se disciplinární komise na výnos tento odvolala, nemohly mu býti propůjčeny účinky, jež stížnost k němu chce připojiti.
Ježto tedy žádná z námitek stížnosti nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2738. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 723-724.