NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9381.

Zaměstnavatel jest oprávněn propustiti zaměstnance, jenž se ukázal býti nezpůsobilým k práci, k níž byl sjednán, a vytrvale zanedbával své povinnosti (§ 82 písm. f) živn. ř.). Vytrvalé zanedbávání povinností jest posuzovati podle povinností, k nimž se zaměstnanec smluvně zavázal. Příčina a omluvitelnost trvalého zanedbávání nepřichází tu v úvahu.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, Rv 1 48/29.)
Josef L. byl tavičem skla u žalované firmy. Když byl z práce propuštěn, domáhal se jeho postupník na žalované firmě náhrady škody. Procesní soud prvé stolice zjistil mezitímním rozsudkem, že okamžité propuštění Josefa L-а zaměstnaného jako tavič u žalované firmy bylo podle zákona odůvodněno. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Propuštění Josefa L-а ze služeb žalované strany jako taviče bylo zákonem odůvodněno. Zjištěno jest, že Josef L. v posledních měsících před propuštěním práce jako tavič nekonal tak přesně, jak byl povinen, že byl proto nejen hutním mistrem, nýbrž i ředitelem brán k zodpovědnosti, a že mu bylo zvláště vytčeno, že při tavení spí, až konečně v noci ze dne 15. na 16. října 1926 byl disponentem přistižen, jak při tavení spal. V tom jest spatřovati zanedbání povinností služebních jako taviče, a to trvale ve smyslu § 82 písm. f) živn. řádu, což jest i podle názoru soudu odvolacího dostatečným důvodem, by Josef L. byl okamžitě ze služby propuštěn, a nebylo třeba průkazu, že z nedbalosti vzešla žalované škoda, poněvadž nelze na podnikateli žádati, by s odstraněním nedbalého zaměstnance čekal, až mu (podnikateli) vzejde škoda. Jak plyne z výpovědi svědků, jest práci L-ovu při tavení skla posuzovati jako zodpovědnou práci dozorčí. S tím však nelze srovnati, že Josef L. při této práci za tavení uléhal k spánku, a nemění na tom nic, že v takových chvílích odpočinku žádal přidělené mu osoby, by ho zbudily. Za těch okolností bylo zbytečno, zabývati se ještě otázkou, zda bylo propuštění Josefa L-а odůvodněno též s hlediska § 82 písm. b) živn. ř.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Právem usuzuje odvolací soud, že jde o důvody podle § 82 písm. b) f) živnost. řádu, opravňující zaměstnavatele k okamžitému propuštění takového zaměstnance bez výpovědi, jenž se ukázal nezpůsobilým k práci, k níž byl sjednán, a jenž vytrvale zanedbával své povinnosti. Správnost tohoto právního závěru není oslabena dovolatelovým tvrzením, že šlo jen o příležitostný spánek za šestnáctihodinové práce. Poukazuje-li dovolatel v této souvislosti k ustanovením zákona o osmihodinové práci ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 sb. z. a n. а k prováděcím předpisům k tomuto zákonu ze dne 11. ledna 1919, čís. 11 sb. z. a n., nelze toho dbáti, neboť na jedné straně rozhoduje nezpůsobilost k ujednané práci, a na druhé straně jest vytrvalé zanedbávání povinností posuzovati podle povinností, k nimž se zaměstnanec smluvně zavázal. Tedy v obou případech nesejde na tom, že při svrchovaně zodpovědné a při L-ově pokročilém, a snad i tělesnou sešlostí provázeném věku v poměru k fysické námaze jistě velmi náročivé práci, se které L. už nebyl, (§ 82 písm. b) L-ovy služební poklesky jsou snad omluvitelný po lidské stránce, nejsou však omluvitelný po stránce služebního poměru, jenž zná jen umluvenou činnost, tedy béře zřetel jen na to, co si zaměstnanec ujednal, k čemu se smluvně zavázal. Zanedbává-li služební povinnosti vytrvale, není zapotřebí ptáti se po příčině a po omluvitelnosti tohoto zanedbávání.

Citace:

č. 9381. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 660-661.