Č. 3961.

Horní právo. — Bratrské pokladny: * Za příspěvky k účelům ústředního zaopatřovacího fondu bratrských pokladen ve smyslu § 9 zák. č. 608/1919 ručí spoluvlastníci dolů rukou společnou a nerozdílnou.
(Nález ze dne 29. září 1924 č. 16489).
Věc: Jan T. v Praze proti zemské správě politické v Praze o příspěvek k úhradě mimořádných přídavků k zaopatřovacím platům členů bratrským pokladen.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ústř. zaopatřovacího fondu bratrských pokladen v Praze z 11. března 1922 byly st-li za kamenouhelný důl Jan a Josefina v základě zák. z 29. října 1919 č. 608 Sb. a prov. nař. z 18. května 1920 č. 357 Sb. za období 1920/11—1921/11 předepsány doplatky 8748 K 77 h kromě 4% úroků z částky 8455 K 05 h od 12. března 1922 s tím, že stejně znějící výměr byl současně zaslán společníkům Františku K. a Frant. B.
V námitkách k zsp-é uplatňoval st-l, že podle horní knihy patří st-li 5/16 dolů Jan a Josefina, a nejde o žádnou veřejnou společnost, nýbrž o spolumajitele dolů a že st-l jest povinen platiti toliko 5/16 společných příspěvků.
Námitkám těmto zsp v dohodě s báňským hejtmanstvím v Praze nevyhověla s odůvodněním, že počet podílů jest rozhodným jediné v poměru společníků navzájem, nikoli však proti institucím veřejným při placení veřejných dávek. Mimo jiné plyne to též analogicky z výslovného ustanovení § 77 zák. o os. daních přímých, dle něhož spolumajitelé podniku ručí rukou společnou a nerozdílnou za celou daň. Ustanoveni toho užívá se i pro úrazové pojištění a ostatní sociálně pojišťovací příspěvky.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Jediným sporným bodem jest otázka, zda spolumajitelé dolů povinni jsou platiti příspěvky k ústř. zaopatřovacímu fondu bratrských pokladen v Praze rukou společnou a nerozdílnou.
Zák. č. 608/1919, ani prov. nař. č. 357/1920, ani zák. č. 248/1921 o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických ani zák. č. 473/1921, jímž se platnost zák. 248/21 prodlužuje, a konečně ani nař. č. 9/1922 neobsahují žádného positivního ustanovení o této otázce.
V § 9 zák. z 29. října 1919 č. 608 Sb. se stanoví jenom tolik, že peníze, kterých je třeba k účelům ústředního fondu zaopatřovacího a k zapravení výloh správních opatří se celoročními příspěvky, které platí zaměstnavatelé; odst. II. téhož § jedná pak o úhradě ke zvýšení provisí a ukládá tuto jednou polovicí resp. celou zaměstnavatelům. Zaměstnavatelé pak jsou oprávněni osobám u nich zaměstnaným část příspěvků na ně připadající sraziti při výplatě mzdy podle ustanovení platných pro vybírání příspěvků k zaopatřovacímu oddělení bratrských pokladen.
V daném případě jsou zaměstnavatelem podnikatelé hor, mezi nimiž jest poměr spoluvlastnický ve smyslu § 136 hor. zák. O takovýchto spoluvlastnících pak stanoví § 187 hor. zák., že ručí za splnění povinností jim uložených rukou společnou a nerozdílnou. Povinnost, o jejíž splnění v daném případě jde, jest povinností veřejnoprávní, pozůstávající v tom, že zaměstnavatelé, tedy spoluvlastníci hor, mají zapraviti příspěvky k ústř. zaopatřovacímu fondu bratrských pokladen. Ježto tedy jde o veřejnoprávní povinnost plynoucí z provozování podniku horního, nutno povinnost takovou posuzovati s hlediska § 187 hor. zák. a poněvadž povinnost tato in concreto stihá spoluvlastníky hor, nutno aplikovati specielně ustanovení 2. odst. § 187 hor. zák.
Žal. úřad vysloviv tudíž, že st-l ručí za předepsané příspěvky k ústřed. zaopatřovacímu fondu bratrských pokladen v Praze rukou společnou a nerozdílnou, neporušil zákon, a opačné tvrzení stížnosti nemá tudíž opory v zákoně.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3961. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 486-487.