NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2636.

Zavinění (§ 335 tr. zák.) nešetřením předpisů §u 2 min. nař. ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák. při provádění studnařských prací.
Podnikatel jest povinen postarati se o dodržení předpisů, podle nichž jest před započetím nebo při vykonávání nebezpečných prací opatřiti určité záruky bezpečného jich provádění, i proti vůli zaměstnanců při pracích těch zaměstnaných (donutiti je k zachovávání oněch předpisů).
Podnikatel živnosti, k jejímuž provozování jest třeba koncese (na př. živnosti studnařské), zodpovídá i za škodný výsledek z jednání (opomenutí) svého zmocněnce, ustanovil-li jím osobu neodbornou a nespolehlivou.
Okolnost, že znalec vykročil z mezí svého úkolu, není vadou ve smyslu §§ 125, 126 tr. ř.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1927, Zm I 579/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost 'obžalovaného Františka H-y do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. září 1926, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., vyhověl však zmateční stížnosti obžalovaného Jaroslava-H-a, zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ohledně tohoto stěžovatele a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
1. Zmateční stížnost Františka H-y uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle §u 281 čís. 4, 5 a 9 písm. a) tr. ř. Zmatek čís. 9 písm. a) nedoličuje po zákonu a dlužno ji v tomto směru pokládati za vůbec neprovedenou. Odvozujeť beztrestnost stěžovatele ze skutkových okolností, že stěžovatel neprováděl stavbu studny, při níž se smrtelný úraz stal, sám, nýbrž že ji prováděl spoluobžalovaný H., jenž o ní věděl proto, že mu to stěžovatel oznámil, ačkoliv rozsudek zjišťuje, že stěžovatel převzal a prováděl stavbu svým jménem bez vědomí spoluobžalovaného H-a, kteréžto skutečností jsou složkami skutkového děje, na jehož právní rozbor nutno se omeziti, má-li hmotněprávní zmatek §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. zákonně býti prováděn. Zjednal-lí podle zjištění rozsudku stěžovatel H-ého ku práci a mohl-li předvídati, že k neštěstí může dojíti, neboť, jak rozsudek podotýká, sám doznává, že věděl, že studně svrchu není vykružená a hrozí sesutím, bylo i jeho, a to spíše jeho, než H-ovou povinností, by čelil shledanému nebezpečí včas a vhodným opatřením. Bylť on a nikoliv H. osobou, která přímo B-ého k práci zjednala a proto byla zodpovědná — při nejmenším vedle jinak zodpovědného studnařského mistra H-a — za bezpečné pro dělníky provádění práce jim uložené, to tím spíše, když jako zaměstnavatel byl s to, by dělníka, zdráhal-li se, k zabezpečovacím úkonům donutil pohrůžkou, že ho jinak z práce propustí. Této povinnosti vyplývající přirozeně ze zjednání dělníka, způsobem práce ohroženého, nesprostila by stěžovatele ani další skutečnost, že ho zjednal v zastoupení jiné osoby (studnaře H-a), obzvláště zůstala-li tato osoba nečinnou přes to, že jí byla práce ta stěžovatelem oznámena, nebo právě protože jí — jak rozsudek zjišťuje — práce ta oznámena nebyla. Proto jest, pokud nejde o posouzení viny H-a, nýbrž o posouzení, zda se stěžovatel dopustil opomenutí úkonu jemu náležejícího a nedbalosti, bez významu, zda stěžovatel jednal při smlouvě o stavbě studny u svědka L-y a při zjednání B-ého k této stavbě jako zmocněnec H-ův, zda a kdy onu smlouvu a započetí, po případě způsob práce H-ovi oznámil a zda a kdy ho žádal, by přišel na místo práce. I kdyby příslušné, H-ovi příznivé závěry nalézacího soudu neobstály, nestal by se tím výrok o vině stěžovatelově vratkým, takže by i případná formální vadnost závěrů těch nedotýkala se skutečností, jak čís. 5 předpokládá, rozhodných anebo, jak předpokládá čís. 5 podle prvé věty posledního odstavce §u 281 tr. ř., skutečností, jichž nezjištění mohlo působí ti na konečné rozhodnutí směrem pro stěžovatele škodlivým. Proto nestal se rozsudek ve výroku o vině stěžovatele H-y zmatečným ani tím, že nepřihlížel k některým částem průvodního materiálu, poukazujícím podle názoru stížnosti k nesprávnosti onoho rozsudečného závěru, ani tím, že byly zamítnuty návrhy obhájcovy, by byli slyšeni jako svědci čet- nický strážmistr R. a H-á o tom, že stěžovatel H-ovi o stavbě studny psal a k osobnímu dohledu ho zval, nehledě k tomu, že průvodní věty zněly podle směrodatných záznamů protokolu o hlavním přelíčení poněkud jinak. Právem byl zamítnut i další návrh, by byl slyšen nový znalec z oboru studnařského, ježto dosavadní znalec si dovolil řešiti právní otázku zavinění. Že znalec vykročil z mezí svého úkolu, není žádnou z vad v §§ 125 a 126 tr. ř. vypočtených, pro něž jedině může býtí nález nebo posudek znalců již slyšených nahražen nálezem nebo posudkem znalců jiných. Zamítnutím tohoto návrhu nebyly tudíž porušeny ani ustanovení zákona, ani zásady trestního řízení zabezpečujícího obhajobu. Jak dovoženo, je stížnost obžalovaného Františka H-y, pokud vůbec provádí dovolávané důvody zmatečnosti po zákonu, bezdůvodnou, pročež ji bylo zavrhnouti.
II. Ani k zmateční stížnosti druhého obžalovaného Jaroslava H-a, jež uplatňuje jediný důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., nelze přisvědčiti, pokud namítá: 1. že obžalovaný H-a jednal, prováděje stavbu studně u L-y, proti výslovnému zákazu stěžovatelovu, 2. že B. byl H-ou na hrozící nebezpečí upozorněn a přes to pracoval dále, neodstraniv příčinu tohoto nebezpečí, 3. že obžalovaný H-a poznal nebezpečí hrozící z nedostatečného vyskružení studně, 4. že stěžovatel nevěděl o stavbě studny, při níž se stal úraz B-ého. První námitkou neprovádí stížnost uplatňovaného zmatku, který jest povahy hmotněprávní, po zákonu, neboť nedbá opačného zjištění rozsudku, že všeobecné splnomocnění H-y ku stěžovatelovým studnařským pracím odvoláno nebylo. Skutečnosti čís. 2 a 3 poukazují sice k současné nedbalosti i B-ého a H-y, nemají však významu pro posouzení, zda stěžovatel zůstal nečinným oproti předpisu proň závaznému. Závaznost předpisů, podle nichž jest před započetím nebo při vykonávání nebezpečných prací opatřiti určité záruky bezpečného jich provádění, — a takovým předpisem jest ustanovení § 2 min. nařízení ze dne 7. února 1907, čís. 24 ř. zák., jehož v souzeném případě nebylo šetřeno, — není závislou na vůli dělníků při pracích těch zaměstnaných. Život, zdraví a neporušenost zaměstnanců mají býti naopak zabezpečeny i proti jejich vůli, t. j. i tehdy, když se z pohodlnosti, z lehkomyslnosti, ze snahy, zvýšiti pracovní výkon a tím výdělek nebo z jiných pohnutek zdráhají zříditi před započetím práce zabezpečovací opatření a za práce je doplniti. Proto není povinností podnikatele prací takového druhu toliko upozorniti zaměstnance na hrozící nebezpečí, jakož i nutnost zabezpečovacích opatření a příkaz ku zřízení a náležitému doplnění těchto opatření, nýbrž i naléhati po případě důrazně na zaměstnance, by příkazům těm bylo skutečně vyhověno, a jest podnikatel protiprávně nečinným, opomene-li donucovací prostředek, jejž má po ruce, zejména pohrůžku, že práci zastaví nebo zaměstnance propustí, nebude-li opatřeno, co k zabezpečení nařídil. Výtky, že opomenul, co mu předpisy uložily, není tedy stěžovatel prost již z té příčiny, že B. byl H-ou varován a při nejmenším z připomínky té poznal nebezpečí, jež mu hrozilo a pak skutečně vyvrcholilo v jeho smrtelný úraz. Předpisy onoho rázu zavazují v prvé řadě podnikatele prací. Jemu hlavně náleží řádný dozor nad tím, by bez předepsaných zabezpečovacích opatření nebylo pracováno. Arciť není tím naprosto vyloučeno, že podnikatel i ve směru tom použije pomoci vhodných zástupců. Je-li však — jak tomu jest u živnosti studnařské podle §u 15 čís. 6 živn. ř. — ku provozování živnosti, k podnikání prací do oboru živnosti spadajících třeba koncese, splní živnostník, jelikož udělení koncese předpokládá kromě zvláštní způsobilosti zejména i spolehlivost uchazeče vzhledem na dotyčnou živnost (§ 23 živn. ř.), onu povinnost k dozoru zřízením pomocných sil, byť jen podpůrně a částečně dozorem pověřených, toliko, tehdy, je-li zmocněnec netoliko dostatečně vyškolen a zkušený, tak že může nebezpečí poznati a dbáti nad řádným a úplným splněním bezpečnostních předpisů, nýbrž i tak spolehlivé povahy, že živnostník může důvodně předpokládati, že zmocněnec zjedná bezpečnostním předpisům průchod i proti vůli nepovolných zaměstnanců, že nestrpí, by se bez odstranění nebezpečí dále pracovalo, zakáže po případě další práci a oznámí živnostníkovi neposlušnost zaměstnanců. Že stěžovatel mohl tak předpokládati o H-ovi, není v rozsudku zjištěno a nemohlo býti zjištěno, jelikož na takový předpoklad stěžovatele nepoukazovala ani jeho obhajoba, ani jiný výsledek hlavního přelíčení. Proto nezáleží na tom, že H-a nebezpečí poznal a B-ého varoval. Rozhodným jest, že H-á nechal B-ého dále za nebezpečných poměrů pracovati, nepouživ donucovacích prostředků, jež měl po ruce jako osoba, jež B-ého ku práci té zjednala. Zmocnil-li však stěžovatel — jak rozsudek zjišťuje — H-u povšechně k provádění studnařských prací, odpovídá, třebaže o jednotlivých pracích H-ou na základě povšechného zmocnění a tím pod rouškou stěžovatelova živnostenského oprávnění prováděných nevěděl, již z důvodu zřízení zmocněnce neodborného a nespolehlivého za škodný výsledek, který vzešel z některého z oněch nedostatků zmocněncových, pakliže ničeho nenařídil, čím by bylo nedostatkům těm dostatečně čeleno, zejména neomezil plnou moc H-ovi udělenou ve snaze a za tím účelem, by závazným proň předpisům byl při provádění té které studnařské práce H-ou převzaté zjednán průchod vlastním dozorem stěžovatelovým.
Že stěžovatel takové opatření učinil, napadený rozsudek nezjišťuje. Avšak stížnost reprodukuje obsah dopisu stěžovatele H-ovi ze dne 4. prosince 1925, tedy z doby před ujednáním smlouvy mezi H-ou a L-ou o studni, při jejímž zřízení přišel B. o život, a vykládá dopis v ten smysl, že jím stěžovatel plnou moc dříve H-ovi udělenou při nejmenším omezil tak, že H. nesměl se stavbou studně sám započíti. Vývody těmi namítá stížnost zřetelně, že nalézací soud— spokojiv se výkladem, že oním dopisem nebyla plná moc zrušena — neuvažoval o dopisu s hlediska pro posouzení viny stěžovatelovy závažného. S touto námitkou je stížnost v právu. Neníť závady, by i majitel koncesiované živnosti nevyhledával zákazníky zmocněncem, a není závady ani proti tomu, by živnostník neupravil finanční stránku své živnosti zmocněncem, zejména nedal smlouvy se zákazníky ujednati osobou třetí, třebaže se osobě té nedostává podmínek ku samostatnému provádění prací smlouvami dotčených. Účelu příslušných předpisů jest vyhověno, provádějí-li se i práce takto ujednané pod dozorem osoby, jejíž vědomosti, zkušenosti, spolehlivost a jinaké vlastnosti zaručují jich bezpečnostní provedení, tedy zejména pod stálým anebo dostatečně dočasným dozorem oprávněného' živnostníka. Proto byl by stěžovatel zodpovědnosti za nebezpečný a škodlivý způsob provádění studnařských prací samým H-ou prost, omezil-li plnou moc na pouhé vyhledávání zákazníků a ujednání smluv s nimi, směřoval-li úmysl jeho k tomu, že i práce takto H-ou prostředkované sám provede, neb alespoň dostatečně na ně bude dohlížeti, projevil-li úmysl ten vůči H-ovi a mohl-li důvodně předpokládati, že H-a mu porozuměl, a že z mezí plné moci takto omezené nevykročí. Ke skutečnostem těm může poukazovati obsah onoho dopisu, který ovšem po případě připouští i ten výklad, že šlo stěžovateli o zajištění účasti na výdělku H-ovu, nikoliv i o zajištění dozoru nad prováděním prací. Uznal-li nalézací soud — aniž uvažoval o tom a vyslovil, které skutečnosti jsou ve směru tom prokázány — stěžovatele vinným jen z povšechného důvodu, že plná moc nebyla odvolána, t. j. úplně zrušena, ponechal mimo okruh svých úvah právní zásadu, že opomenutí jest trestným jen, pokud tu jest povinnost. obzvláště možnost jednání, a že stěžovateli z oněch předpokladů dozor nad studnařskými pracemi u L-y náležel a byl možným jen, když mu dal H-a o nich předchozí zprávu. Výrok o vině stěžovatele H-a je — spočívaje takto po případě na nesprávném použití zákona — zmatečným podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., i bylo rozsudek ohledně tohoto stěžovatele zrušiti a pro onen nedostatek skutkového zjištění uznati dále, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2627. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 69-70.